Bára Fišerová: Tajně jsem se jako malá holčička chodila koukat na zkoušky Hamleta a přála si, abych jednou také stála na jevišti.

Rozhovor s herečkou Bárou Fišerovou

Jak a kdy jste se dostala k herectví?

K herectví jsem se dostala už jako dítě. Bylo mi asi 6 let a hrála jsem dětské role. Od té doby jsem věděla, že chci být herečkou, ačkoliv jsem šla studovat balet. Všechny tyto role byly před kamerou, na jeviště jsem se dostala až později. Je ale pravda, že divadlo mne fascinovalo již v dětských letech. Tajně jsem se jako malá holčička chodila koukat na zkoušky Hamleta, kterého zkoušeli František Němec a Zorka Jandová. Zamilovala jsem se do těch představení a přála si, abych jednou také stála na jevišti jako oni (smích).

Debutovala jste filmem Šeptej v roce 1996. Jaké to ve Vás zanechalo vzpomínky?

To jsem opravdu debutovala v „minimini“ roličce. To už snad ani menší být nemohla. Bylo to ale strašně fajn natáčení s režisérem Davidem Ondříčkem. Jeho otce jsem považovala za jednoho z největších velikánů české kinematografie, a tak jsem do toho šla. Poznala jsem tam dost skvělých herců a byla to pro mne příjemná zkušenost. Po tomto filmu již přicházely větší role.

Výraznou roli jste měla ve filmu Andělská tvář od Zdeňka Trošky.

Tam jsem hrála Nikol – služebnou Charlotty (Michaely Kuklové). Měla jsem tam 20 natáčecích dnů, což bylo pro mne v té době neuvěřitelné. Zdeněk Troška mne objevil na mém absolventském představení Vlkodlak a zaujala jsem ho. Od té doby mi dává příležitosti v jeho filmech.

Nezapomenutelnou roli jste měla i v Kameňáku, kde jste si zahrála prostitutku Agátu.

Stále na mne díky tomuto filmu lidé vzpomínají. Byť to byla nelichotivá role, tak na ni vzpomínám ráda. Opět se natáčelo v dobrém hereckém prostředí a vážím si této příležitosti od Zdeňka.

báraa

V roce 2012 jsme Vás mohli vidět ve filmu Martin a Venuše, kde jste si zahrála učitelku baletu. Zavzpomínala jste si svou rolí na dětská léta?

Určitě! Balet byl náplní celého mého dětství. Ve filmu jsem učila přesně takové holčičky, které mi strašně připomínaly sebe v dětských letech. Mohla jsem navíc ve filmu využít zkušenosti z baletní přípravky Národního divadla, kde jsem balet studovala.

Martin a Venuše

Prošla jste mnoha divadly – Pod Palmovkou, Braníkem, Komedií, Černým divadlem Jiřího Srnce aj. Jaká to pro Vás byla zkušenost?

Musím říci, že na toto jsem měla štěstí. Již na škole jsem působila ve Středočeském divadle Kladno. Po studiích jsem dostala od školy roční stipendium (jakožto jedna z nejúspěšnějších studentek) k angažmá v Divadle Komedie, což znamenalo, že mne neplatilo divadlo, nýbrž literární fond. Poté jsem přešla do Palmovky, a to považuji za nejhezčí léta. Tam jsem byla asi sedm let a ačkoliv jsem tam neměla velké role, tak to byla úžasná zkušenost. Pak už jsem různě hostovala. V současné době mám domovskou scénu v Divadle Bez Hranic.

V současné době také působíte v „Divadle U Stolu“ – v autorském čtení Vlastimila Venclíka/Jana Kačera v Malostranské besedě.

To je teď pro mne novinka. Oslovil mne Vlastík Venclík, že tam dělají večery autorského čtení a nabídl mi, zda bych tam také nechtěla účinkovat. Já to samozřejmě s radostí přijala. Je to úplně něco jiného. Klidné prostředí ve velmi přátelské atmosféře, kde se navíc člověk nemusí učit žádný text. Jen si sednu a čtu, ale zároveň do toho musím dát ty správné emoce. Není to akční, což já mnohdy potřebuji (smích), ale zase se strašně zklidním. Zkrátka takový fajn odpočinek mezi fajn lidmi.

"team" autorského čtení Vlastimila Venclíka/Jana Kačera

Také malujete obrazy.

Spíše obrázky. Můj otec byl malíř a asi jsem po něm něco zdědila (smích). Musím na to mít ale náladu, která je nevyzpytatelná. Když mne to chytne, tak dokážu malovat i několik hodin. Měla jsem už několik výstav. Začalo to „filmovými klapky“ a výtvarníkům se to strašně líbilo a přesvědčili mne, abych začala kreslit „ve větším“, a tak to různě pokračovalo. Maluji ale spíše pro zábavu, prioritou je pro mne herectví.

Máte nějakou vizi, co byste ještě chtěla realizovat?

Můj největší sen je hrát Lisu Doolittlovou v My Fair Lady, což se mi zatím nesplnilo, byť jsem k tomu měla nakročeno, ale jen jednou nohou. Teď to vypadá, že by se něco mohlo povést. Jinak rozhodně chci hrát dál. Divadlo je pro mne prioritou, ačkoliv natočit si krásný film je také úžasné.

Přála bych si také zahrát nějakou psychopatickou roli. Jelikož jsem spíše komediální herečka, tak takovou změnu bych ráda uvítala.

Komentáře