Básně Sidonie Kermack: Zmáčená křídla a Trest

Zmáčená křídla (14. říjen 1993)
Nedávno ve slunci zhlédla jsem se
a zatoužila být mu blíž.
Jako bájný Ikaros
křídla lepila jsem
a k letu chystala se,
k letu do oblak.
Náhle nebe zatáhlo se,
slunce černý překryl mrak.
Z něho proudy vody
spustily se
a má křídla
ledový zmáčel déšť.
Ta křídla ubohá, promoklá
u ohně teď suším.
Však už vím –
k slunci nedoletím.
Trest (14. říjen 1994)
Dneska je to rok
kdy ústy člověka
Bůh odebral mi lásku.
Jsi pyšná,
nezasloužíš si milost,
odsoudil mě přísně.
Jsi hloupá a rozmarná,
jsi nerozumné děcko,
tak zněl Jeho soud.
Ne! Ne! Ne!
Křičelo to ve mně,
já byla jsem jen zmatená,
s city svými poradit si neumím,
kajícně přiznávala jsem,
ale nejsem zlá,
nejsem bezcitná.
Cestou rozbitou
domů šla jsem
s hlavou sklopenou.
Rozšklebené díry
vchodů domovních
vysmívaly se mi,
otlučená nároží
chorál posměchu
svorně pěla.
Jak pod karabáčem
svíjela jsem se
pod blesky zoufalství,
které mě šípy žhavými
do srdce zasahovaly.
Padala jsem,
v blátě plazila se,
neschopna vstát.
Lidé lhostejně míjeli mě,
ruku na pomoc
nikdo nepodal.
Křičela jsem zoufalou bezmocí,
plakala jsem bezmocným vztekem.
Nikdo mě neslyšel,
nikdo neviděl mé slzy.
Srdce mé krvácelo
a svět se nezastavil.
Sidonie Kermack

Komentáře