Herečka Hana Kusnjerová: Muzikály mě nikdy nelákaly!

Herečka Hana Kusnjerová se k herectví dostala úplně neplánovaně. Má za sebou již řadu úspěšných rolí, z nichž asi nejvýraznější je role sestřičky Lady v Ordinaci v růžové zahradě. Mimo jiné se věnuje také dabingu a není bez zajímavosti, že předabovala v několika snímcích ze slovenštiny do češtiny Vicu Kerekes.

Jak jste se dostala k herectví?

„Já jsem se k herectví dostala tak, že jsem šla doprovodit svoje dvě spolužačky ze základky na tzv. „dramaťák“ a když jsem je tam doprovodila, tak mi bylo nabídnuto, abych s nimi šla i dovnitř. Takže jsem šla a úplně jsem se zamilovala. Pokračovalo to tak, že jsem přišla ještě jednou a domlouvala jsem se s pedagožkou, že bych chtěla zkusit přijímací zkoušky, což bylo někdy na podzim a v lednu byly talentovky. Takže jsme vybraly texty, které jsem se naučila, a pak jsem se už rovnou hlásila na konzervatoř.“

Máte nějaký vzor?

„Přiznám se, že jsem dlouho neměla. Herecké vzory začínám mít až poslední dobou. Mým prvním vzorem byli samozřejmě moji pedagogové herectví – Honza Novotný s Hanou Maciuchovou, ale mým vzorem pro mne vždycky byli, co se týká přístupu a profesionality, rodiče. V poslední době je to například většina starých herců. Pan Kopecký, pan Hrušínský, z dam paní Medřická, Janžurová …Mnoho filmů či seriálů jsem vždy „konzumovala“ pro vlastní potěchu, ale teprve posledních několik let v tom všem začínám spatřovat samozřejmě i tu čistě hereckou stránku a víc mne to inspiruje.“

Jedním z Vašich prvních hereckých počinů byl film Únos domů. Jak na něj vzpomínáte?

„No, já to mám s těmi filmy takové zakleté. (smích…) Na film Únos z domu vzpomínám se smíšenými pocity a vlastně ne úplně dobře. Byla jsem v té době v pubertě a celé to na mě působilo tak, že jsme si s panem režisérem nesedli. On byl takový, řekněme svérázný, a já jsem to tenkrát ne úplně dobře nesla. Byly tam momenty, kdy byl hodně ostrý a já nevěděla proč. Fajn byla ale většina štábu, Bára Hrzánová, Radek Holub a hlavně Vojta Kotek a Matěj Nechvátal. Ti pro mě byli nejlepší parťáci a jako bráchové mě podporovali.

S Vojtou Kotkem ve filmu Únos domů

Nejvíce jste vstoupila do podvědomí rolí Lady v Ordinaci v Růžové zahradě, jaká to byla zkušenost?

„Zkušenost to byla velká. Do té doby jsem neměla s natáčením tzv soap opery žádné zkušenosti a točit na tři kamery, často jen s pár zkouškama a horou textu byla výzva. Postava Lady byla ze začátku opravdu hodně přitažená za vlasy, což ale byla báječná možnost si zahrát tak úžasné střevo. (smích). Naštěstí se Lada za dva roky trošku stabilizovala a dospěla. Pořád má své rysy, jen už to není takové neštěstí. Přiznám se, že když se teď po víc jak půl roční pauze, kdy jsem byla na mateřské, vracím, jsem ráda, že Lada je pořád Ladou.“

Ordinace v růžové zahradě

Také jezdíte s divadelní společností Háta…

„Je to tak. U Háty jsem začínala těsně po maturitě, když mi bylo přibližně osmnáct. Háta potřebovala „mladou“ jak tomu sama říká a tak si mě vzala do souboru a já zapadla. Od té doby jsem si zahrála v několika inscenacích. S různými pauzami je to už nějakých 14 let. Páni. Díky Háto.“

Zajímavý je u Vás dabing. Dabovala jste několikrát Vicu Kerekes ze slovenštiny do češtiny, jak k tomu vůbec došlo?

„Já myslím, že k tomu došlo úplně standardně a to tak, že se řešilo, že pan režisér Cieslar chtěl aby v pohádce Dešťová víla mluvila bez přízvuku. Takže mi zavolala produkční z dabingu, vysvětlila mi situaci, pozvala mě na hlasový casting, který jsem díky podobně znělém hlasu vyhrála a bylo.“

Četníci z Luhačovic

Máte nějaký zajímavý zážitek z dabingu?

„Hahaha. Já mám hodně zajímavých zážitků. Jeden se mi ale vryl do paměti silně. V dabingu jsem začínala na konzervatoři, tak jako většina spolužáků jsem chodila nahrávat hlavně sbory. Pak si mě na velký dabing „vytáhl“ Elmar Klos, což je pan dabingový režisér. Na zaučení byl skvělý, protože na škole jsme dabing neměli. Obsadil mne do filmu: Čtyři hvězdičky, kde jsem měla hlavní roli s Davidem Novotným. No a Elmar to dělal ještě tak, že jsme dabovali spolu, což už se dnes téměř nedělá. Takže jsem měla možnost s Davidem Novotným v tom dabingu být a nechápala jsem tu věc, co všechno zvládl při dabování dělal. (smích…) Protože on stíhal všechno, jíst chlebíček (s majonézou), osladit si kávu, pít kávu, otvírat si vodu (perlivou), vyřizovat sms zprávy, a přitom to celé dabování jel na první ostrou bez zkoušky. Byl jak panáček na pérku. Neuvěřitelné. On se prostě stíhal dívat na obrazovku, zároveň stíhal číst, mluvit a to všechno k tom… A já jsem vedle něj, protože to byl navíc můj první film, jen neskutečně koktala. A byl to příjemný zážitek. David Novotný byl prostě neuvěřitelný.

Mohli jsme Vás vidět i v televizní sérii Rapl…

„Rapl byl super. Ta role, kterou jsem měla, byla malá ale výrazná, protože šlo o ukrajinskou feťačku. Když mi přišel scénář tak jsem si říkala, že hrát feťačku zvládnu. Za ty roky, které jsem žila na Václaváku jsem je měla dobře „načtené“. Problém byl s jazykem. Sháněla jsem nějakou Ukrajinku, která by mi přečetla text. Nesehnala jsem. Tak jsem zkoušela internet a nakonec to dopadlo tak, že jsem si pouštěla Terezu Bebarovou v Ulici abych aspoň trochu chytla přízvuk. (smích)“ Vtipnou scénu s „ukrajinštinou“ jsem pak měla s Hynkem Čermákem v cele, kde mě vyslýchal. Po několika zkouškách na kameru, během kterých jsem kouřila Hynkovi cigarety, po kterých mi bylo strašně zle, se mne nakonec zeptal, jak dlouho tady v Čechách vlastně jsem, že když nehraju tak mluvím skvěle česky, že nemám vůbec žádný přízvuk. Takže jsem byla polichocena, že to všechno s tou mou ukrajinštinou dobře dopadlo (smích).“

Jak hodnotíte vývoj české filmové scény?

„Za sebe musím říci, že mně chybí návrat k nějakým kořenům české tvorby, takže toho, na čem jsem já sama vyrůstala. Chybí mi studiové období, tedy období padesátých let, kdy byly věci většinou velmi propracované a byli tam pečliví herci a skvělé scénáře, ač šlo o dobu, která nebyla přitom vůbec jednoduchá. Také vzpomínám na pohádky. Třeba Hrátky s čertem. Přece vůbec nevadí, že pozadí tvoří malované papírové stromy… Pohádka, která se točí z 90% v exteriéru, totiž vůbec nemusí být lepší. Zkrátka, chybí mi ta pečlivost a energie herců a tvůrců, jinými slovy chtít udělat i z mála maximum. Myslím, že v tomhle ohledu bychom mohli udělat dva až tři kroky zpátky. V některých věcech ubrat a péči a sílu vložit do jiných složek …“

Máte nějaký herecký sen či vizi?

„Mám teď jedno představení, které je fyzicky poměrně náročné, kde tančím na tyči a moc bych si přála zahrát si v nějakém představení, kde se tančí, moc mě baví tanec. Pak bych si chtěla zahrát více ve filmu, chtěla bych se více „vyhrát“, protože jsem již od školy spíše taková tvrdá a urputná a myslím si, že bych měla víc zjemnit. I proto jsem vzala roli v Ordinaci. Takže točit, točit a točit. Každá herecká příležitost je pro mne škola, a ještě nejsem v takové situaci, abych mohla říkat, že budu točit jen to a tamto.“

A muzikály Vás třeba nelákají?

„Vůbec. Když jsem končila konzervatoř, tak jsem původně chtěla jet studovat do Ameriky právě muzikál, protože mi u nás chyběl „dryl a systém výuky“ jaký podle mých představ byl k muzikálu třeba. Nakonec jsem si to ale rozmyslela. Když opadlo rozčarování z ukončení studia a já se podívala do budoucna, zjistila jsem, že si vlastně nejsem jistá, zda bych v muzikálech vlastně hrát chtěla. A přiznám se, že ani dnes mne muzikály jako herečku nelákají.

Po rozhovoru s Hanou Kusnjerovou

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře