Herečka Miriam Kantorková: Měla jsem kliku na bardy!

I když už má na krku osm křížků, je herečka Miriam Kantorková (83) neustále plná energie. Bobina z Ordinace v růžové zahradě, anebo hvězda Babovřesk dokáže všechny nadchnout svou neuvěřitelnou vitalitou.

Jak a kdy jste se dostala k herectví?

„Moje cesta vedla tak trochu s oklikami. Já jsem třeba herečkou vůbec nechtěla být! U nás, z tatínkovy i maminčiny strany, byli lékaři. Můj nejstarší bratr, doktor Pavel Kantorek, je lékař, i když už v penzi, navíc byl po Emilu Zátopkovi náš nejlepší maratonec. Já ze školy odcházela se samými jedničkami a nedovedla jsem si představit, že bych se nedostala na gymnázium, což se stalo.“

Z jakého důvodu?

„Můj tatínek byl jednatel Národně socialistické strany, což v té době nebylo zrovna dobré. Navíc byl ještě varhaníkem v evangelickém kostele, což v padesátých letech taky nebylo nejlepší.“

Přes co tedy vedla vaše cesta k divadlu?

„U nás v rodině se hodně muzicírovalo. Bratři hráli na housle, druhý bratr přešel na violoncello, později byl i členem České filharmonie. Já jsem hrála od malinka na piano a maminka ze mě chtěla mít klavírní virtuosku. Ale představa, že bych pět nebo šest hodin denně seděla u piana, to by dost dobře nešlo. Měla jsem ráda básničky a vyhrávala jsem různé soutěže. Dostala jsem se tak až na Jiráskův Hronov. Pak jsem se dostala na konzervatoř, absolvovala jsem klavír, učila jsem se zpívat a při té příležitosti jsem začala hrát ochotnické divadlo. A jak se říká – kostky byly vrženy.“

Vzpomenete si na své první angažmá?

„Byl to Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého. V té době byly samé soubory. Vysokoškolský umělecký soubor, Lúčnica a další. Tam byli absolventi taneční školy, hudební, zpěváci. Honza Tříska a Jaroušek Satoranský si tam odbývali vojnu, Naďa Urbánková tam začala zpívat. Byla to obrovská škola! Odtam jsem se dostala do malého divadla, které vedla žena E.F.Buriana, zakladatele D34 Zuzana Kočová a jmenovalo se Maringotka, což bylo lidové divadýlko. Odtam jsem šla Na zábradlí, a pak jsem až do penze byla v D34, tedy u Burianů.“

Měla jste nějaký profesní vzor?

„Měla jsem kliku, že jsem potkala řadu velkých osobností. Můj první velký film jsem točila s režisérem, Národním umělcem Otakarem Vávrou, a byla to Romance pro křídlovku. Se stejným režisérem jsem pak točila Kladivo na čarodějnice. Ve Zlaté svatbě jsem se potkala s paní Šejbalovou, s Bohušem Záhorským, s panem Lukavským. Měla jsem kliku na bardy. Nevím, jak dnešní mladí herci budou mít takové vzory, jako jsme měli my.“

Na jaký další film ráda vzpomínáte?

„Je jich spousta. Třeba na spolupráci s panem Vláčilem, se kterým jsem točila Hadí jed. Naposledy jsem hrála velkou roli s panem Skopečkem, a jmenovalo se to Diamantová svatba. Práce jsem měla celý život dost. Dělala jsem pro rádio, televizi, hrála v divadle, točila filmy. A to vlastně dělám doteď. Živím se taky hodně hlasem. Už mám nějaký ten křížek za sebou, ale hlas mi ještě slouží docela dobře. Tak toho musím využít. K tomu mám vnučku a vnoučka, tak se potřebuji věnovat i jim, abych si je užila.“

A jaký dabing pro vás byl nejzajímavější?

„Dabovala jsem nádhernou „babu“ a nádhernou roli v seriálu Dotek anděla, který vysílala Česká televize. I v Americe byl velice populární. Nebyly tam žádné vraždy. Andělky přišly na svět a pomáhaly lidem v kritických situacích. Dabovala jsem silnou černošku, zpěvačku Roseovou. Pamatuju si na jeden díl, kdy umírala malá holčička, která si přála, kdyby mohla ještě jednou přeletět jako andílek a my jí to umožníme. To bylo tak dojemný, že jsme museli přerušit natáčení, všem nám tekly slzy! Takových příběhů tam bylo víc. To byla jedna z nejkrásnějších rolí, které jsem kdy dabovala.“

Ondřej Spýťa Syrový

 

 

 

 

Komentáře