Herečka Prasková: Líbí se mi úsporné herectví, kdy jedním gestem vyjádříte vše.

Rozhovor s herečkou a dabérkou Simonou Praskovou

Jak jste se dostala k herectví?

Už jako tříletá holčička jsem chodila recitovat básničky právě narozeným občánkům – „Maminečko moje, líbám ruce Tvoje…“. Později jsme se na popud spolužačky přihlásily do dramatického kroužku a pak v 1. ročníku na gymnáziu jsem šla na konkurz do tehdejšího dětského studia Divadla na Provázku, kde jsem zůstala celé 4 roky. Vzpomínám na skvělé inscenace „Bramborový den“ nebo „Kytice“ na motivy K. J. Erbena. A pak už JAMU další 4 roky….. .

Po studiích jste hostovala v Národním divadle. Jaká to pro Vás byla zkušenost?

Naprosto skvělá… Hrála jsem v představení „Zvony“, což je méně známá hra Fráni Šrámka, kterou režíroval J. A. Pitínský. Do představení jsem se dostala záskokem a naučila jsem se všechny ženské role, takže jsem toto představení znala skoro nazpaměť. Režiséra Pitínského považuji za jednoho z našich největších divadelních režisérů, který si tenkrát do některých rolí vybral svoje oblíbené herečky z různých divadel. Dojemné je, že se známe ještě z mých dětských let z Divadla na Provázku… A stejně jako tam, i ve Zvonech se též tančilo, zpívalo…. Představení bylo téměř jako obraz od Hieronyma Bosche..

Přes 10 let jste strávila v Anglii. Věnovala jste se tam také svému oboru?

V Anglii jsem musela těžce vydělávat na živobytí, manžel měl firmu a já jsem mu musela pomáhat. A když přišla možnost začít zkoušet roli východoevropanky na West Endu, rozhodla jsem se pro návrat domů….Věděla jsem, že nemohu dále dělat kompromis mezi podnikáním a herectvím a obojí dohromady nešlo.

Máte nějaký herecký vzor?

Nemohu říci, že bych vyloženě chtěla hrát jako někdo jiný. Líbí se mi úsporné herectví, kdy jedním gestem vyjádříte vše.. Málokdo to umí. Nemusím chodit daleko…obdivuji herectví Jana Kačera nebo jeho ženy Niny Divíškové, se kterými hraji v  „Divadle u Stolu“ v Malostranské Besedě. Z herců mladší generace jsem naprosto fascinována herectvím Jaroslava Plesla. A z těch zahraničních – jak jinak, než takový Robert de Niro nebo Dustin Hoffmann…

V roce 2014 jste hrála jednu z hlavních postav v televizním a divácky oblíbeném filmu Na druhý pohled. Jaké pro Vás bylo natáčení tohoto filmu?

Jednalo se o inscenaci v režii zkušeného režiséra Petra Nikolajeva s herecky velice silným obsazením, Vanda Hybnerová, Igor Bareš, Tomáš Dastlík. Moje role byla role vedlejší, ale výrazná. Hrála jsem manželku Igora Bareše, a to v poměrně vypjaté filmové situaci. Natáčení bylo naprosto skvělé, v přátelské atmosféře, jen s pár herci…

Tento rok Vás diváci můžou vidět v celovečerním filmu Taxi 121, což je thriller natočený podle skutečných událostí. V jaké roli Vás tam můžeme vidět a jaká pro Vás byla zkušenost natáčet tento film?

„Taxi 121“ je celovečerní film debutanta Dana Pánka, na motivy skutečných událostí. Byla jsem příjemně překvapena profesionalitou na place s milým, mladým štábem a režisérem, který v 28 letech naprosto přesně ví, co chce. Role byla trošku protiúkol. Jednoduše, tak protivnou pasažérku jste ještě asi nezažili…

Jaké filmy se Vám nejvíce líbí?

Možná jsem staromódní, ale stále jsou to staré italské filmy od Felliniho nebo Antonioniho…Z českých filmů poslední doby mě hodně zaujal film Petra Zelenky  „Ztraceni v Mnichově“. Z připravovaných projektů si cením „Bohémy“,  historické ságy o filmu i osudech lidí s ním spjatých, v režii Roberta Sedláčka, kde též hraju…

Jak hodnotíte českou politickou scénu v porovnání s Anglií? Jste spokojená se současným prezidentem?

Anglie je specifická země, jejíž společnost se od té české velmi liší. A český prezident, ten se od anglické královny liší dokonce na první pohled.

Jak trávíte volný čas?

Volný čas je pro mě krásný pojem, který už několik let znám jen teoreticky…

Mám dcerku – školačku v 1. třídě, tatínka v domácí péči, který je po těžké nemoci závislý na pomoci rodiny a pečovatelkách. Mám též dva velké psy. Když do toho přijdou ještě pracovní povinnosti, tak vůbec nestíháte…Když se ale volno naskytne, okamžitě vyrážím v teplákách do přírody, nejlépe na chalupu na Šumavě, jezdím s dcerkou Natálkou na kole, plavu a když zaprší, vyrážíme na houby.

Mimo herectví jste také známá jako věhlasná dabérka a na svém „účtu“ již máte přes 800 postav a filmů. Jak jste se k této profesi dostala?

Dabingu se věnuji od svých 24let, kdy jsem začínala na Kavčích horách v různých  seriálových epizodkách…až jsem se prokousala k rolím větším a zásadnějším. Jsem vděčná p. rež. Marii Fronkové, dnes už legendě českého dabingu, která mi dala ten správný a poctivý základ a se kterou spolupracuji až do současnosti. Po návratu u Anglie jsem se začala navíc věnovat namlouvání komentářů k dokumentům, vzpomínám např. na seriál „Vesmír „, na kterém jsem strávila několik let.

Co byste na závěr vzkázala našim čtenářům?

Velmi si vážím Vašeho zájmu , mějte mě stále rádi. Pro herce není nic krásnějšího, než přízeň publika. Přeju krásné a pohodové léto.. A to ať Vám v srdci vydrží třeba i v zimě..

simp

-spyta-

 

 

 

Komentáře