Improvizátorka Jitka Osička: Herectví je přirozenou formou sdělení, že svět je jedno velké divadlo.

Jitka Osička vstoupila ve známost především jako improvizátorka. Původně ovšem vystudovala herectví na JAMU a zahrála si i v úspěšných muzikálech jako Děti ráje či Mýdlový princ nebo v televizním seriálu Znamení koně. Působí mimo jiné i jako autorka a má za sebou již několik úspěšných sbírek poezie.

Jak jste se dostala do umělecké branže?

Byla jsem tam hozena jako do studené vody. Jediné co zbývalo, bylo naučit se kultivovat plavecký „krok“. V posledním ročníku JAMU se byl podívat na představení umělecký šéf Divadla Na Vinohradech Juraj Deák, který mě oslovil do připravované inscenace. Taková nabídka se jednoduše neodmítá. A hop, již jsem poznávala proudy matičky Prahy.

Foto: Petr Brodecký

Měla jste nějaký vzor? Herečka, zpěvačka, autorka, improvizátorka…

Vzorem mi byli a stále jsou především ti nejtišší z nejtišších – stromy, květiny, voda a zvířata. Na straně druhé pak herci typu Javier Bardem, Shirley MacLaine či Geoffrey Rush. Pro jejich projev v čistotě hereckého projevu. Z autorů pak jednoznačně Dan Millman pro jeho souznění s životní cestou a posláním.

Čím se cítíte být především?

Živlem, člověkem, herečkou a improvizátorkou. Cítím, že herectví samo o sobě je nástavbou a přirozenou formou sdělení, že svět je jedno velké divadlo.

Vstoupila jste ve známost především jako improvizátorka. Na jakou improvizaci se především zaměřujete?

Je to kombinace toho, co je tělo schopné vyjádřit prostřednictvím hlasu a pohybu. Tedy jedná se především o improvizaci pohybovo-hereckou. U obrazů to vlastně ani jinak nejde (projekt Pohybové obrazy), jelikož tělo začne v momentu, kdy se na obraz naladíte zcela samo reagovat. Já jen pozoruji, jaká energetická stopa se do prostoru obtiskne. Při IMPRO Woo večerech, na dané téma, se improvizuje především herecky. Vznikají jednotlivé příběhy ve stylu stand-up, které se propojují v jeden celek. Nedílnou součástí je pak hudební podkres (handpan a didgeridoo), který patří skvělému hudebníkovi Ondřeji Glogarovi.

Foto: Karolina Ryšavá

Když se vrátíme k herectví, tak jste si zahrála v úspěšném muzikálu Děti ráje. Jak na něj vzpomínáte?

Na všechny projekty, kterých jsem byla součástí, vzpomínám s láskou. Byla to velká zkušenost, hrát pro tak velké publikum. Mimo domovskou scénu v brněnském Bobycentru, jsme hráli na stadionech pro několik tisíc lidí. K tomu jsem zároveň zkoušela ještě roli Zuzanky v činohře Figarova svatba v Mahenově divadle a Marii Callas v opeře Tosca v Janáčkově divadle. Období plné tvůrčího nasazení.

Výraznou roli jste měla i v seriálu Znamení koně. Jaká to pro Vás byla zkušenost?

V té době zcela zásadní. Režisér Milan Cieslar mně dal možnost zkusit si práci před kamerou, do které jsem se na první pohled zamilovala. Jiné výrazové prostředky, profesionální štáb atd. Nádherné chvíle na statku u Luhačovic, panenská příroda a především práce s koňmi.

Také píšete básně a vyšlo Vám i několik knih. Co Vás při psaní motivuje a do jakého literárního žánru byste je zařadila?

Ano, je to tak. V roce 2018 vyšla prvotina sbírka poezie a sdělení – Sladěno medem (ilustrace Daniel Beneš, nakl. Čas) tu považuji za více filozofickou a lyrickou zároveň. Člověk v tu chvíli vlastně naplňoval vizi samotnou, která se rovnou proměnila v čin. Poté následovala hravá poezie Šacho-tvorní vraníci, kterou ilustroval, mně velice blízký člověk a především přítel, akad. malíř Jaroslav Klát, se kterým spolupracuji již delší dobu.

V polovině září pokřtíte svou novou sbírku poezie Kože hadí. Na co se čtenáři mohou těšit?

Rozhodně se jedná o dílko tematicky zaměřené. Již samy ilustrace ak. malíře Otty Plachta napovídají mnohé. Magie, rituál, džungle … vše je propojené a dotváří se navzájem…

Máte nějakou vizi, kterou byste chtěla realizovat?

Vizí je mnoho, cesta pouze jediná. Když je v souladu, pak život již vede sám postupnými kroky. Např. teď mi přinesl velký dárek ve formě komorní činohry Dva na houpačce, která bude mít premiéru v listopadu 2019 v Divadle Kolowrat v režii Světlany Lazarové.

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře