Historička Michaela Košťálová: Vánoce jsou pro mne mezníkem k přemýšlení.

Co znamenají Vánoce a jak je tento rok bude trávit historička Michaela Košťálová?

Co se Vám vybaví, když se řeknou Vánoce?

Myslím si, že to je na jedné straně jejich historický a duchovní význam, a na druhé straně mnoho ozdob a dekorací, vyzdobené prostory obchodních center, tematické kostýmy a přeplněné obchody s hračkami. Takže se dá říci, že v mém případě jde o vnímání ze dvou, od sebe poměrně značně vzdálených úhlů. Na jedné straně vidím, (jako člověk poznamenaný svým oborem), třeba historii vzniku výzdoby vánočního stromku – čili rok a období, kdy byl vyzdoben historicky úplně první vánoční stromeček, a na druhé straně pak tu čistě komerční stránku 21. století. Takže všechny ty cetky a ozdoby.

S královnou světové etikety Eliškou Haškovou-Coolidge

Jak oslavíte letošní Vánoce?

Myslím si, že stejně, jako každé jiné. Spolu se svými rodiči u stromečku, večeře a dárků.

Mají pro Vás Vánoce duchovní význam?

Jistě. Mají. Pro mne jde mimo jiné i o období, kdy ke konci roku člověk také tak trochu bilancuje nad tím, co se za uplynulý rok povedlo, nepovedlo, co by se mělo zlepšit či změnit. A zrovna já jsem člověk, který přemýšlí o podobných věcech hodně. (Smích…). Pro mne osobně jsou Vánoce především takovou malou oslavou závěru roku, mezníkem k přemýšlení.

Dodržujete i nějaké vánoční obyčeje?

Některé obyčeje ano. Například zdobení stromku, pořizování dárečků a pečení cukroví, které jsem si poslední roky zcela oblíbila, protože jsem se rozhodla propustit uzdu své kreativity. Jako náctiletá jsem chodila na hodiny malířství, protože jsem stále přemýšlela o tom, zda budu jednou malířkou, herečkou anebo vědkyní „přes dinosaury“. Sice z toho vždy nakonec vyšla historička umění, ale myslím, že nějaký ten kreativní přístup mi rozhodně zůstal, což se nyní snažím využít třeba právě u příležitosti pečení vánočního cukroví. Na letošní rok jsem se proto rozhodla, mj. vytvořit i cukroví ve tvaru barevných zvířátek, kterým nedominuje nikdo jiný, než můj zvířecí oblíbenec – páv.

Jak to máte s nakupováním dárků? Také prožíváte takový předvánoční maraton?

Myslím si, že ne. Tradici dárků a dárečků držím vlastně pouze s nejbližšími lidmi, přičemž ještě s některými si dopředu často i říkáme, že si žádný dárek vzájemně dávat nebudeme, a vše je v pořádku. Mně totiž jde vždycky o to, aby dárek, ať už jakýkoliv, obdarovaného potěšil a hodil se k němu. To má smysl. Ale takové to bezhlavé shánění čehokoliv, jenom proto, abych každému ve svém okolí něco dal, i když vůbec nevím, jestli se mu ta věc bude líbit či hodit, to neuznávám. Když dárek, tak klidně malý a od srdce, ale musí dotyčného potěšit, tak říkajíc sedět mu na míru. Pokud by to mělo být jen „něco“, pak je lepší domluvit se, že žádný dárek raději nebude. Což mi připomíná jednu příhodu: Pamatuji si, že jedna moje známá, dostala od jiné známé jednou k Vánocům barvy na vlasy. Jenže…Nejen, že odstín nebyl správný, ale nakonec se ještě zjistilo, že dárkyni, která se rozhodla změnit účes, zbyly tyhle exempláře doma ve skříni a ona se jich potřebovala nějak zbavit. A tak z nich udělala vánoční dárek…Pro dárkyni zřejmě geniální řešení, pro mne to byl ukázkový trapas, i když jsme se tomu všichni nakonec zasmáli. Ale věřím, že někdo by se třeba kvůli něčemu podobnému mohl i urazit.

Co by podle Vás nemělo chybět na štědrovečerní večeři?

Já si myslím, že všichni naši blízcí lidé. Ale pokud se ptáte na jídlo, což předpokládám, myslím si, že to je hodně individuální. U nás doma se třeba kapr nejí vůbec, takže se pravidelně vymýšlí nějaká náhrada. Jedna moje kamarádka zase musí mít na štědrovečerní tabuli krocana. U mne však o jídlo nejde. Opravdu. Já jsem ráda především za to, když jsou všichni blízcí zdraví, v pohodě a pak, když se po večeři, klidně velmi skromné, objeví nějaký ten srdeční dárek. A jak jsem řekla, nejde mi o nákladnost, jako o nápad a záměr od dárce.

Máte nějaké vánoční přání?

To je zajímavá otázka. Obecně si přeji, aby i letošní Vánoce proběhly v klidu tak, jako všechny minulé. Jinak v kategorii dárků se těším, že by se mohl pod stromečkem objevit třeba nějaký malý ještěr (postavička) z Jurské doby. Mám totiž od dětství ráda dinosaury a vždy mne fascinovala paleontologická věda, takže, díky tomu mám doma i malou sbírku figurek těchto tvorů, jíž občas ráda rozšířím. No a letos, díky tomu, jak byli dinosauři kvůli filmu zase populární, se objevilo hned několik„kandidátů“, které bych mohla mít klidně ve sbírce. Takže uvidíme… (Smích…)

Omezujete na Vánoce i své pracovní aktivity?

To se musím přiznat, že právě ne. Obvykle přesně ve sváteční dny, kdy se všichni a všechno ostatní zastaví trochu v čase, tak já nejvíc přemýšlím, co a jak do nového roku. Anebo třeba, když jsem ještě studovala na VŠ tak jsem se skoro pravidelně učila přes Vánoce rok co rok na zkoušky, protože hned po vánočních prázdninách následovalo zkouškové. Prostě a jednoduše, vždy se něco najde. To ale neznamená, že jsem nějaký „workoholik“, protože já zase pravidelně odpočívám v okamžiky, kdy jiní nestíhají a mají většinou plné ruce práce.

Co byste popřála našim čtenářům?

Myslím si, že především zdraví. Bez zdraví se člověk neobejde, což mi mladí většinou příliš nevnímáme. Ale pravda je jiná. Takže hlavně zdraví. A pak štěstí na dobré přátele a okolí, protože i to je nesmírně důležité. Vždy říkám, že skuteční a praví přátelé, kterých je za život většinou jen několik, jsou stejně důležití jako rodina. Příbuzné si vybrat dost dobře nemůžeme, ale přátele ano, a proto bychom si jich měli o to více vážit, nebrat je jako samozřejmost a nerozcházet se s nimi kvůli naprostým malichernostem, třeba jenom proto, že např. právě o Vánocích nevíme, co jim máme dát za dárek, tak se jim proto raději měsíc beze slova vyhýbáme, a podobné šílenosti… Ne každá životní situace je ideální, vím, ale myslím si, že jsme lidé, nadaní komunikací a rozumem právě proto, abychom se nakonec vždycky nějak domluvili a řešení nalezli.

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře