Jak se české zpěvačky dostaly ke své profesi?

Odpovědi byly použity z rozhovorů redakce DISUK.cz a studentského magazínu

Marie Pojkarová

„Já už jsem zpívala od mala, protože moje maminka dělala šéfovou restaurací a já jsem v té „atmosféře“ zpívala již v pěti letech. Profesně jsem se k tomu dostala ale až v osmačtyřiceti letech, protože profesorka zpěvu – Lída Nopová mě seznámila s Karlem Vágnerem. No a to byla také takové úsměvná historka (smích). Volala mu a řekla: „Hele, já tady mám zpěvačku a strašně se mi líbí hlasově. Nechceš si ji poslechnout?“ No a Karel Vágner na to: „No a kolik je jí let?“ Karel myslel, že jsme se zbláznili, když mu Lída řekla, že mi táhne na padesát. Obvykle se mu hlásili osmnáctileté holky – „kvíkalky“, které házel do kouta a Lída mu nabídla osmačtyřicetiletou ženskou. Nicméně si mě stejně poslechl a v noci kolem jedenácté hodiny mám telefon, že se mu strašně líbím a ať druhý den k němu přijedu do Průhonic, kde má i nahrávací studium a že mi vydá debutové album. A takhle to všechno začalo, první debut u Karla Vágnera.“

Jana Uriel Kratochvílová

„Moje milá maminka tvrdila vždy, že jsem jí zpívala už i v bříšku, před narozením! Totiž, maminka neustále sama zpívala, protože naše babička vždy prý tvrdila, že když se zpívá ještě nenarozeným v bříšku, tak že se prý narodí „pohádkové děti a víly!“…takže já tu inspiraci ke zpíváni asi pochytila od mé zlaté maminky už před svým narozením! Poté prý, když jsem se narodila, tak jsem nebrečela, jak se očekává od ostatních novorozeňat, ale smála jsem se a vydávala prý velice energetické zvuky, které se mohly nějak podobat „mimozemskému zpěvu“ či „ET proslovu“! Poté už jsem nikdy zpívat nepřestala! A dodnes miluji si zpívat třeba jen tak pro sebe, v lese či ve sprše, nebo pro rodinku či přátele kolem, většinou spontánní improvizace! Též na každoročních „putovních dětských prázdninových táborech“ jsem vydatně a neustále všem zpívala a asi ve 4.třídě k tomu přidala i hraní na kytaru, která byla nádherným dárkem od brášky Pepy (filmového kaskadéra a super jezdce na koních,bohužel, odešel nám tragicky ze světa tento rok,“vyskočil na svém Šemíkovi až do nebe“ a moc nám chybí). V době školy základní jsem hrála též pilně na housle! Chtěli ze mne v hudební škole v Praze mít virtuóza! Vystupovala jsem coby sólově na housle s orchestrem i v Maďarsku a jinde (na repertoáru měla hlavně Vivaldiho!). Jinak jsem samozřejmě chodila do různých pěveckých sborů, do pražského slavného Hlaholu a jiných, včetně slavného Kulinského. Ve 13-14 letech jsem s kámoškou založila svoji první „beatovou“ kapelu a hrály jsme ve škole i mimo ní. Skládala jsem si vlastní písničky už v 10 letech a stále pokračuji! Zpěv je pro mne stejně nutný jako dýchání! Dokonce ho používám i při healing/léčení a hojení sebe i druhých (tzv. „intuitive toning“). I. sólové vystoupení v TV bylo s písní „Adios“ (text Pavel Vrba) v 17 letech v Polní Poště. Pamatuji, jak to maminka v kuchyni, při pečení svatebních moravských koláčků se mnou nacvičovala a korepetitovala. První „opravdový koncert“ na divadelním jevišti byl s pražskou skupinou Trubadúři. Pamatuji si, že jsem měla tak moc krátké minišaty, že jsem z toho na pódiu byla nervózní a přehnaně jsem tancovala, abych od nich „odtáhla pozornost“ (smích).“

Pavlína Filipovská

„Já jsem se nedobrovolně dostala ke zpěvu. Šla jsem ze zvědavosti do divadla Semafor, když začínalo, na podzim v roce 1959. Vůbec jsem netušila, co to může být – „hudební divadlo“. To tu nebylo. Existovalo operetní v Karlíně, pak tu byly ty kamenný – vážný, ale tohle tu nebylo. Nacházelo se to „Ve Smečkách“ a vůbec jsem to tam neznala. Byl to takový ošklivý barák – opuštěný, špinavý. Bylo vidět, že je nepoužívaný. Já se tam docela bála, pološero, prostě horor. Tam jsem narazila na sál bez židlí a tam u piána s lampičkou seděl Jiří Šlitr. On se najednou na mě otočil a byl překvapen, že jsem přišla pouze já. On čekal, že tam budou zástupy krásných dívek a proti němu stojí jen jedna taková nezajímavá (smích). Tak jsem šla k němu a netušila jsem, že budu muset zpívat. Tou Nedělí to začalo a po poradě s Jiřím Suchým mě vzali, jelikož jsem tam byla jediná (smích).

Helena Maršálková

„Já jsem zpívala již od narození (smích). Ve školce už jsem byla profík. Zpívala jsem v šatně nebo i na procházce, aby děti nedělaly nepořádek. Na oplátku za to mi zavazovaly tkaničky u bot.“

Dita Hořínková

„To jsem byla ještě malá holka. Já jsem odchovanec Kühnova dětského sboru, což bylo za hluboké totality. Strašně ráda na to vzpomínám, protože pro mě bylo spoustu možností. Byla tam spolupráce s Národním divadlem, Stavovským divadlem, Státní operou a hodně se jezdilo do světa. Úplně první role byla liška Bystrouška v Národním divadle, což byl takový debut.

Jana Chládková

„Kdybych začala od Adama, tak to bylo ve škole. Tam jsem zpívala v dětských soutěžích a byla jsem smutná, že jsem nebyla první. Strašně jsem chtěla vítězit (smích). Potom opravdu vážně – spolužáci na gymnáziu, někdy v prváku, mě přihlásili na soutěž Lovosická granule a já jsem ji vyhrála. Dostala jsem se i do krajského kola v Ústí nad Labem, což se tehdy jmenovalo Mladá píseň Jihlava – obdoba dnešní Superstar, a postoupila do finále. Tam si mě vyhlídl orchestr Bonet81 a začala jsem profesně zpívat.“

Jana Yngland Hrušková

„Už na základní škole jsem zpívala sólo a recitovala. Pak v dětském sboru a později s taneční kapelou. Pak přišla rocková skupina a odchod do Prahy. Šance u Petra Nováka. Všechno se to vyvíjelo přirozeně. Rodiče taky zpívali. Máme to v rodině.“

Petra Slaninová

„Ke zpěvu jsem se dostala už jako malá holka, zpívala jsem už ve dvou letech. Později jsem navštěvovala Kuhnův dětský sbor, jezdila jsem na Prosek k panu učiteli Horkému na populární zpěv, a pak jsem studovala na Konzervatoři v Praze u paní profesorky Lidy Nopové.“

Marcela Voborská

„Začala jsem se zpíváním v mateřské školce, tedy cca ve 3 letech. Zpívala jsem tam dětem před obědem. V posledním roce MŠ si mne vyhlídla paní učitelka Stehlíková, což byla sbormistryně v Karlínském kulturním domě, a od té doby jsem tam chodila 9 let do sboru. Velká škola životní.“

Olivie Žižková

„Ke zpěvu jsem se dostala už „v peřince“. Prý jsem zpívala ještě dříve, než mluvila…No a pak už to se mnou šlo po hudební cestě až do současnosti. Devět let jsem chodila do LŠU, od 12 let jsem vyhrávala veškeré pěvecké soutěže ve východočeském kraji. A od šestnácti let jsem zpívala po barech na Náchodsku, takže tvrdá škola!“

Alžběta Kolečkářová

„Zpěv a hudba všeobecně pro mě měla velký význam už od malička. Dává mi to možnost projevit opravdové emoce jak v textu, tak v melodii, harmonii písniček. Tanec s tím u mě taktéž souvisí. Rodiče mě vedli především k hudebním nástrojům a folkloru – housle, cimbál, poté klavír – nakonec jsem se ale chopila samoučně kytary a začla skládat písničky. I na klavír, ale to hodně po sluchu. V 16 už jsem zpívala s kapelou a pomalu se dostala až k úspěchu v SuperStar.“

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře