Jak tráví adventní čas herečka Simona Prasková?

Jak tráví advent herečka Simona Prasková a jaké v ní zanechal vzpomínky ze svého dětství?

Simonko, co se Vám vybaví, když se řekne advent?

Advent pro mě, hlavně v dětství byl pocit, že brzo přijde Ježíšek. Bude pohoda, všichni budeme sedět kolem velkého kulatého stolu a čekat až přijde babička s mojí mámou a přinesou mísu horké polévky a něco hodně dobrého. Všude vonělo jehličí a byly zapálené svíce. Teď, když už jsem velká holka, chystám advent pro tu moji malou holku – pro dcerku Natálku. Nesmí u nás na stole chybět adventní věnec, pokud možno co největší, který ještě přizdobujeme, aby nám krásně ladil k jehličí a jmelí v pokoji.

Co obvykle máte spojené s tímto obdobím?

Hlavně velké množství práce. Na Mezinárodní konzervatoři připravuji s několika ročníky vánoční večery. To zabere hodně času a energie, pokud má být večer opravdu vydařený. Pak jsou to různé divadelní předvánoční akce, kde vystupujeme a besedujeme s lidmi. Také hraji už mnoho let pohádkový muzikál „Čertovský mariáš“ na zájezdech a v Divadle u Hasičů.

S kolegyní Michaelou Dolinovou na MKP.

Dodržujete tradici zapalování svíčky na adventní neděli?

To určitě ano. A hlavně to hlídá moje dcera Natálka a i můj muž Mirek k tomu nezůstává chladný.

Advent je spojený i s mikulášskou nadílkou. Máte nějaké vzpomínky z dětství?

Ano, dlouho jsem na Mikuláše věřila. Jednou, ještě asi jako pětiletá holka jsem uslyšela u nás doma zvuk , jako když se prudce otevře okno a v mých očích tím oknem přiletěl balíček, ve kterém jsem kromě dobrot našla dvě barevná dlouho vytoužená bavlněná trička. Tehdy jsem byla opravdu šťastná a měla dobrý pocit, že jsem asi celý rok byla hodná a rodiče poslouchala.

Potrpíte si na adventní výzdobu?

Ano, mám to ráda, ale většinou stíháme domov vyzdobit v průběhu předvánočních dní těsně před Štědrým dnem. Děláme to jak se říká „za jízdy“.

S dcerou Natálkou

Jak to máte s pečením vánočního cukroví?

Musím se přiznat, že to stíhám, čím dál hůř. Většinou pečeme s Natálkou linecké cukroví a vanilkové rohlíčky, děláme kokosky a octovky. To je hodně zvláštní a velmi dobré cukroví, podle receptu jedné mojí kolegyně. Velký podíl na přípravě vánočního cukroví má moje maminka, která ho peče neuvěřitelně chutné a originálně ještě podle receptů mojí babičky a její maminky. Vždy se na něj celý rok těšíme.

Omezujete v tento čas i své pracovní aktivity?

Snažím se najít nějaký čas pro rodinu, i když to je hodně složité. Třeba letos mám před premiérou filmu rež. a scenaristky Olgy Dabrowské „Cena za štěstí“, v kinech od 10. 1. 1019, kde mám velmi výraznou roli rozporuplné soudkyně Jany Arazimové, přezdívané Jane, která manipuluje s osudy lidí, protože je k tomu okolnostmi donucena.Víc prozrazovat nebudu. S premiérou tím pádem souvisí též akce, jako jsou prezentace k filmu a roli apod.

V novém filmu zazáří společně s hercem Jaroslavem Pleslem.

Jak ve Vaší domácnosti probíhají přípravy na Vánoce?

Většinou se snažím, aby Ježíšek Natálce přinesl ty správné vytoužené dárky, o které si každým rokem poctivě píše. Pak se snažíme společnými silami uklidit a zvládnout u toho i pracovní povinnosti. Já letos už od léta dělám radikální úklid po letech. To znamená, že vyhodím opravdu ty zbytečné a nepotřebné věci, které doma jen překáží a zabírají místo. Vezme to hodně času, každý to asi zná.

S dabingovou režisérkou Eliškou Skarkeovou.

Jste také také pedagožkou na MKP. Je znát předvánoční atmosféra i u žáků?

Ano, samozřejmě, hodně rádi by měli víc klidu a volna, ale připravují se na vánoční večery a krátce po Vánocích je čekají zkoušky. Když se ale večer vyvede, tak pak z toho mají společnou radost jak žáci, tak i kantoři. A mně nezbývá než popřát všem čtenářům pohodové a poklidné vánoční svátky a hlavně se ve zdraví umět zatavit a nedechnout v tom předvánočním
shonu.

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře