Jan Zelenka: Nový módní trend – zpívající youtubeři

Ačkoliv to vypadá, že dnes v poslední době je trendem, že se každý dříve hodně sledovaný youtuber v zoufalé honbě za sledovaností věnuje „hudbě“, tak v mém případě je to trochu jinak.

Za posledních několik týdnů se hned několik youtuberů rozhodlo, snad po vzoru zahraničních kolegů, věnovat „hudbě“. Ale jelikož 90% z nich zpívat neumí, buď se mohou rozhodnout pro hlasovou ladičku (autotune), aby se to alespoň trochu dalo poslouchat, a nebo se mohou rozhodnout pro rap.
A co je ještě horší, že si většina z nich píše vlastní texty.

Nechci se zbytečně a zdlouhavě rozepisovat o tom, že tedy nikdo z nich nemá o hudbě sebemenší povědomí, že se jejich texty nerýmují, nebo že postrádají některé základní prvky, jako například refrén, nebo bridge. To by bylo na dlouho. Spíš bych rád řekl, že já se absolutně snažím od této skupiny distancovat. Na rozdíl od nich mám alespoň minimální hudební povědomí. Od 9ti let jsem chodil na hodiny hudební nauky, sice neúspěšně, ale učil jsem se na zobcovou flétnu, kytaru, housle, a klavír. Poté jsem strávil téměř 4,5 roku ve sborovém zpěvu v Pueri Gaudentes. A poté jsem se uchýlil k sólovému zpěvu.

Takže hudbě jsem se věnoval vlastně víc, než 2/3 svého života. Dnes krom zpěvu také píšu hudební texty. Ty píšu bilinguárně (anglicky a česky), i když nemám moc rád české hudební texty, protože zkrátka čeština podle mě nezní sama o sobě dost melodicky, pro psaní veršovaných textů. Navíc většina slov, která se spolu v češtině rýmuje, nemá žádnou spojitost, a tak buď autor násilně kvůli veršování použije slova, která se k sobě nehodí, a nebo se text rýmuje jen například ze 40%. Například „posíláš – tvář“
„pocit – podpis“
„let – vpřed“
„změnu – kupředu“

Popravdě, v češtině jsem napsal (a dokončil) asi jen 2 nebo 3 písničky. Opravdu jsem velmi přísný, ohledně českých textů, takže 98% mých textů končí nedokončené v koši.
Jedna z mála v češtině, kterou jsem napsal, a líbí se mi, vlastně ani zatím nemá jméno, protože má asi 6-8 různých verzí refrénu.
Tohle je první sloka.

„Možná jenom potřebuji čas. Jednoho dne se to vstřebá.
Nešlo to jinak. Dělal jsem jen, co bylo třeba.
Já snil o životě z dětských pohádek
Však, co se stalo, to nejde vzít nazpátek
Pár not a slova spojená se slzami dohromady
Tolik smutku, žes skřížil mou trasu a mé nápady
Otáčím se zády k času, který mi tolik vzal
Zapaluji svíčky za momenty, kdys mi sprostě lhal
Zbyly jen vzpomínky, a jmelí visící ze stropu
Dobyl jsi mé srdce, jak nacisté Evropu
Proč já stále dokola sním o tvém objetí?
Kdy tahle válka skončí? Spočítá nekdo oběti?“

Přiznávám, že moje texty jsou hodně ovlivněný hudbou, na které jsem vyrůstal, jako je Amy Winehouse, Ray Charles, Sarah Vaughan, Ella Fitzgerald, počátky tvorby Lady Gaga (Speechless, Captivated, Wonderful), a v neposlední řadě je to v současné době Scott Bradlee a Postmodern Jukebox.
Zkrátka uznávám takové ty klasické staré dobré hodnoty, kdy umělci byli umělci, kvůli svému talentu. Dnes ti, co si říkají „umělci“, a jsou v TOP poslechovosti, a v prodeji „svých“ skladeb (které za ně píše management), tak většinou neumí hrát na žádný nástroj, neumí tančit, a kolikrát ani dobře zpívat. Jediné, co umí velmi dobře, je modeling. Sakra! Kam se poděly ty staré časy, kdy neexistoval autotune, ale pravý talent. Kdy lidé poslouchali hudbu, kde text měl svou hloubku.
Říkejte si co chcete, ale nevidím v dnešním hudebním průmyslu nic, než povrchnost, a prvoplánovost.
Například:
„oh na na what’s my name?…“
„I hate these blurred lines. I know you want it…“
„Bang bang into the room“
„Work bitch!“
„Get what we want, do what we want, ‚cos we’re so pretty!“

Tohle je malá ukázka toho, jak vypadají texty, které píšu já:

„You have the whole of eternity to think inside the box
People like to gossip each other and throwing rocks
Tell me, where shell I take my energy tomorrow
To face all my distress, and my sorrow
Nobody seems to understand my frustration
How did I get to this point of desperation?
And tell me, why am I still so depressed?
I think maybe my mind just need a little rest
People can be cruel when you’re bit strange
So I think success is the best revenge“

Upřímně, ruku na srdce, texty, které píšu, jsou motivovány, více či méně alegoricky, různými okamžiky mého života. Občas je můj motiv hned jasný, a občas (tohle dělám velmi rád) se snažím, aby text vypadal velmi obyčejně, a zdánlivě bylo jasné, o čem je, avšak pokud se člověk pokusí číst mezi řádky, najde hlubší a pravý význam.

Soundcloud:
https://www.soundcloud.com/jan-zelenka

Youtube kanál:
https://www.youtube.com/channel/UCyEJ3fhs_8oCaiTXaj1DR5Q

Jan Zelenka

zelinka

Komentáře