Komunisté mi zabili strejdu, jejich zločiny jsou neodpustitelné.

Stále jsem osočován za kritiku mířenou na komunisty z důvodu, že jsem totalitní éru nezažil. Mají pravdu, skutečně jsem socialismus nezažil a jsem rád, rozhodně nemám zájem ho zažít! Bohatě mi k obrazu o socialistické společnosti stačí tragická rodinná zkušenost, politická vražda mého strýce a znárodnění rodinného hodinářství.  Už z tohoto důvodu nemohu o komunistech říkat nic dobrého, ještě navíc, když jejich poslankyně veřejně popírá justiční vraždy.

Dnešní komunisté nechtějí o vykonstruovaných procesech vůbec slyšet, 50. léta považují za pravěk a odvolávají se na „báječnou“ atmosféru 80. let – céčka, spartakiáda, Chlapci a chlapi aj. Ačkoliv jsem dobu nezažil, tak jsem si o 80. letech udělal vlastní úsudek, od roku 81 do roku 82 byla vězněna Eva Kantůrková a Jiřina Šiklová za „pašování nelegální literatury“, což skvěle popisuje jedna z mých nejoblíbenějších knih Přítelkyně z domu smutku. V roce byla 88 zadržena Hana Marvanová a vojenská služba nebyla tak růžová, jak popisuje seriál Chlapci a chlapi, ba naopak skvěle vojenskou službu popisuje porevoluční film Zobani.

Vím, že dnešní doba není nejrůžovější, ale nedávejme znovu komunistům šanci, nejsou řešením, ale parazitem. Když vidíme vrcholné představitele KSČ(M), kteří opěvují největší zločince všech dob, tak můžeme být rádi, že dnes na plnou pusu můžeme říci, že komunisti byli, jsou a budou svině.

Rád bych všechny pozval 25. února 2016 od 14 hodin před Úřad vlády na protestní akci proti komunistům, kterou pořádá Strana Soukromníků ČR, sám se bohužel kvůli zahraniční stáži účastnit nemohu. 25. únor 1948 je datumem, který se nesmazatelně zapsal černým písmem do historie našeho národa. Ze všech skupin obyvatelstva té doby byli nejvíce postiženi soukromníci a jejich rodiny, církve a inteligence, která se nedala do služeb KSČ. Znárodňování, persekuce a popravy.

Ondřej Spýťa Syrový, 3.2.2016

vazny

Komentáře