Legendární pražský fotograf s přáteli znovuotevřel Branické divadlo! Máte se na co těšit!

Rozhovor s fotografem Petrem Našicem o znovuotevření Branického divadla

Jak a kdy jste se dostal k focení?

To já si už moc nepamatuji. Můj strejda byl fotograf a od mala mne to díky němu bavilo. Postupem času jsem začal chodit k profesorovi Jánovi Šmokovi, a ten mne ty základy naučil. Na gymplu jsem dostal příležitost dělat kulisáka v Divadle na Vinohradech a potkal jsem „fotografického guru“ Jaroslava Krejčího. Ten si mne vzal do svých rukou a začal mne učit. Byla to pro mne obrovská zkušenost. V této době jsem navíc studoval produkci na DAMU.

V roce 1992 jsme s Petrem Kracíkem otevřeli bývalé Divadlo S. K. Neumanna, dnes Divadlo pod Palmovkou. Od té doby začala má „éra“ v oblasti divadla. Po patnácti letech jsem z Palmovky odešel a začal se opět věnovat profesionální fotografii.

Fotografie a divadlo jsou dvě linky mého života, které mne provází dodnes.

Inspirujete se od někoho?

Já se inspiruji úplně ze všeho, co vidím. Žádný fyzický vzor asi nemám. Ačkoliv v posledním projektu, který dělám s Ivanou Follovou, jsem začal studovat Hieronyma Bosche.

Jaké typy fotek děláte?

Dělám všechno, akorát s akty zacházím opatrně. Nahota na fotografii by měla mít nějaký důvod. Nelíbí se mi takové typy fotografií, kde nahá holka s vážným výrazem stojí na podzim uprostřed pole. Proč? Jaký to má důvod?

Patnáct let jsem pracoval jako reportážní fotograf, ale setkávání s lokálními politiky mne natolik otrávilo, že už ani fyzicky nejsem schopen se dívat na zprávy v televizi. Ani jeden z těch lidí pro mne neznamená vůbec nic a nemám chuť v této sféře dále pokračovat.

S Václavem Čížkovským a Barborou Hanychovou jste znovuotevřel Branické divadlo. Co vás k tomu vedlo?

To byla spíše taková náhoda. Já se do toho konkurzu přihlásil někdy před třemi lety. V té době jsem ale ještě dostal příležitost pracovat jako fotograf v jednom filmovém projektu, a tak z toho nakonec sešlo. Konkurz se navíc stále obnovoval a já už neměl náladu ani chuť se v tom angažovat. Václav se do konkurzu po letech přihlásil a oslovil mne, jakožto bývalého spolužáka z divadelní fakulty, zda bych s ním nechtěl spolupracovat. Já to bral jako výzvu a rád jeho nabídku přijal.

Braník má úžasnou historii. Za bolševika jsem tam chodil na všechna představení Bolka Polívky a koncerty Hany Hegerové, která nesměla hrát v centru. Celkově na toto divadlo mám úžasné vzpomínky. Jsem rád, že mohu být u znovuotevírání a doufám, že náš program osloví veřejnost.

Jakou máte pozici v Branickém divadle? 

Zástupce ředitele – projektový manažer.

Máte nějakou vizi, co byste chtěli v Braníku realizovat? 

Chtěli bychom z toho udělat divadelní budovu s nějakým stálým souborem a okruhem spolupracovníků – herců, výtvarníků, kulisáků apod. Zároveň, abychom pracovali v přátelském duchu a mohli jet společně třeba i na dovolenou.

V listopadu se uskutečnila premiéra Dva nahatý chlapi. Jak ji hodnotíte?

Dva nahatý chlapi je slušně zrežírovaná a seriozně zahraná komedie. Upřímně řečeno to nebyl úplně můj šálek kávy. Mám představu, že by se v Braníku měly hrát i trochu jiné žánry. Já moc komedie nemusím, ale to je jen můj osobní problém. Na premiéře bylo 400 lidí, kteří se neuvěřitelně bavili a hra se jim líbila. Hodnotím to tedy velmi úspěšně.

Můžeme se těšit i na nějakou klasiku? 

Určitě se těšit můžete, ale jsou to všechno plány, které bych dopředu nerad veřejně medializoval. V současné době spolupracujeme s renomovanými režiséry jako Michal Tarant a Jaromír Janeček. Dále máme předjednanou spolupráci na jednom projektu se světoznámým režisérem Lordanem Zafranovičem, který se především proslavil snímkem Okupace ve 26 obrazech. Nechci nyní moc ty projekty avizovat, ale určitě se máte na co těšit!

Kdo v současné době tvoří soubor divadla? Jsou v něm i nějaké známé tváře?

Jsem moc rád, že se nám do našeho základu podařilo získat Vilmu Cibulkovou, Jirku Racka a Báru Mottlovou. Dále nyní začíná zkoušet i Vendulka Křížová a od ledna se můžete těšit na Hanu Maciuchovou. Součástí našeho souboru je také divadlo LokVar, což je divadlo pro děti s dlouhodobou tradicí a skvělými recenzemi.

V pondělí 21.11. se v Braníku uskuteční unikátní fashion show Ivany Follové. Můžete nám prozradit o čem to bude? 

To je projekt, který vymyslela Ivana Follová. Jedná se o módní přehlídku, která bude netradiční v tom, že se nebude konat na módním molu, ale na jevišti. Kolekce nebudou předvádět klasické modelky, ale herečky a zpěvačky. Můžete se těšit na Dagmar Peckovou, která i zazpívá, dále na Ivanu Andrlovou, Renatu Drössler, Báru Basikovou, Simonu Praskovou ad.

Část módní přehlídky je zaměřená na mojí práci fotografa, která Ivanu oslovila – z mých fotek utvořila návrhy kostýmů. Podobný projekt jsme již vyzkoušeli v Lucerně, kde to mělo obrovský úspěch. Doufáme tedy, že to osloví i diváky v Braníku.

V pátek 25.11. se uskuteční premiéra Zázračné cvičení a zajímavostí je, že ji bude režírovat Vilma Cibulková. O čem ta hra bude? 

Je to velmi dobře napsaná komedie o manželském páru v krizi. Myslím, že je to dnes aktuální problém, který bude na jevišti podán ve velké nadsázce. Nechci nyní více prozrazovat, ale myslím, že určitě nebudete zklamaní…

Ondřej Spýťa Syrový

Vstupenky k dispozici zde: 

http://branickedivadlo.eu/vstupenky.php

https://booker.ticketstream.cz/tsp/branickedivadlo_bcdcz2016/

nasic

photo

Komentáře