Legendární zpěvák Karel Kahovec: Vrací se 60. léta, lidé chtějí písničky!

Pěvecká hvězda 60. let, zpěvák, skladatel a kytarista Karel Kahovec, pokračuje
po smrti Petra Nováka se skupinou George & Beatovens, ve které je už 23 let. Hity, které nazpíval v 60. letech jsou nesmrtelné dodnes, a takový Modřínů háj nebo Paní v černém, nesmí dnes na žádném koncertě chybět.

Jak a kdy jste se dostal ke zpěvu?

„Asi když mě porodila máma! Zpěv se sice dá hodně naučit, stejně jako pracovat s technikou, ale hlavní věcí je dar od boha. Když ho máte, je pro vás zpívat strašně jednoduché, všechno vám jde rychleji.“

Měl jste nějaký vzor?

„Samozřejmě. Rád jsem poslouchal rock and roll. Ale největším vzorem Beatles. Najednou přišli a byla to bomba!“

Působil jste ve skupině Flamengo, jak na to vzpomínáte?

„Na Flamengo vzpomínám v tom nejkrásnějším, jak to může být! To byly právě ty roky 1967, 1968, kdy se tady hrálo a publikum bylo tak spontánní, že za námi chodilo, všude bylo nabito. Lidi křepčili a pořád měli muziky málo. Navíc po okupaci v roce 1968 jsme s Flamengem odjeli do Německa, kde jsme hráli v takovým baru, a tam chodili z 95% jenom Američani. A tak jsme pro ně dělali repertoár, který oni chtěli. To znamená soul, funky a tak dále. Tam jsme se tak fantasticky sehráli, že když jsme pak hráli tady, tak lidi koukali jako blázni!“

Máte sestru Vlastu Kahovcovou, která je také zpěvačka. Pomáhali jste si v kariéře navzájem?

„Moje sestra začala dřív, než já. Chodili jsme se oba učit hrát na piano. Já jsem to nenáviděl, protože mě do toho máma nutila. Věděl jsem, že to není moje parketa. Tři roky jsem na něj chodil, a pak to skončilo. Tehdy Vlasta přinesla domů kytaru. Hrála na ni čtrnáct dní a já viděl, že ji to nebaví. Brnknul jsem na ni já a bylo to hotový. To už jasně předeslalo, že to bude můj život. Kytara a zároveň zpěv.“

Se sestrou Vlastou Kahovcovou

Nazpívali jste společně nějaké duety?

„Jasně, nazpívali! Dokonce nějaké vyšly na deskách, ale až později. Vlasta dělala v Semaforu, pak jezdila s Karlem Gottem. Poté přišla skupina Golem s tím, že bychom si spolu mohli nazpívat duety. Její kapelník Honza Václavík je totiž manžel mojí sestry. Napsali pro nás nějaký písničky. Jedna z nich se jmenuje Je to láska a text k ní dělal Vaculík. Zpívali jsme ji na Hitšarádě, kterou dělal Karel Šíp. Vyhráli jsme ji, a ta písnička šla na desky.“

Působil jste ve skupině Country Beat Jiřího Brabce, kde jste zpíval po boku Nadi Urbánkové. Jaká to byla zkušenost?

„Byl jsem tam deset let. Poté, co jsem skončil s Flamengem, jsem chviličku nedělal nic. Akorát jsem manuálně pracoval. Říkal jsem si, že si musím odpočinout od muziky, protože v Německu to byla hrozná dřina. Ale pak přišla nabídka od Jirky Brabce s tím, že dává dohromady Country Beat. Kývnul jsem a zůstal jsem tam deset let.“

Karel Kahovec se stal jedním z kmotrů nového CD Marie Pojkarové.

A pak se pro Vás stal klíčovou osobou Petr Novák…

„To bylo tak: skončil jsem s Country Beatem, a pak jsem prošel různými kapelami. První byla Profil, ta nebyla moc známá, ale hrála dobře a se mnou tam byl i Pavel Sedláček. Pak jsem dostal nabídku od Milana Drobného. Skoro dva roky jsem byl s ním ve skupině Nova. Potom přišla pro mě v tu dobu největší nabídka, skupina Golem. Oslovil mě můj švagr s tím, že mění kapelu, bubeníka a já budu hrát a zpívat. Se mnou tam byli Petra Janů a Pepík Laufer. Tři roky jsem hrál s Golemem. Když jsem skončil, nějaký čas jsem taxikařil. Pak přišel rok 1995.“

Co se stalo?

„Petr Novák už byl na tom tak špatně, že chtěl k sobě někoho, aby utáhl koncert. Padla volba na mě, tak jsem to samozřejmě vzal. V kapele George & Beatovens jsem třiadvacet let a z toho dvacet jedna let ji táhnu sám.“

Vystupujete také hodně s Viktorem Sodomou. Jak jste se poznali?

„Když jsem přišel k Petrovi Novákovi do kapely, po dvou letech odešel do hudebního nebe, a tak všechno zůstalo na mně. Smlouvy, které byly psané na Petra, všechny padly. Lidi chtěli Petra Nováka. Postupně se to dalo dohromady, obul se do toho náš kapelník Karel Novák a nabízel to. Pomalu se to začalo chytat. V tu dobu jsme přibrali Viktora Sodomu. Teď se mnou jezdí jako host.“

S legendárním Viktorem Sodomou

Jak hodnotíte vývoj české hudební scény?

„Podle mého názoru se vrací 60. léta. Vidíme to na publiku. Lidi na nás dodnes chodí a máme čím dál víc plno. Hudbou typu punk jsou nakrmeni a chtějí písničky. A ty se vyráběly v 60. letech, pak už málo. Myslím si, že to půjde melodickým směrem. Čím melodičtější a hezčí text, který působí hlavně na ženský, tím lepší. To bude trend.“

S Karlem Gottem

Bez jakého hitu si nedovedete představit koncert?

„Přijedeme na koncert, přijdou za mnou fanynky a ptají se: Bude Modřínů háj? Já na to: Bude. Bude Paní v černém? Bude! Svou lásku jsem rozdal? Taky bude. Tak to nám stačí, a pak už půjdeme domů! (směje se) Samozřejmě nejdou, ale tyhle písničky, který jsem napsal v roce 1967, jsou nesmrtelný věci, který lidi berou a pořád vyžadují. Udělali jsme nové CD a vůbec se neprodávalo. Lidi zkrátka chtějí pořád ty staré věci, co jsme dělali v šedesátých letech.“

Máte ještě nějakou vizi, co byste chtěli realizovat?

„Před pár lety jsme si říkali, že bychom ještě chtěli natočit CD. V roce 2012 jsme jedno udělali, ale pouze rock and roll, protože já jsem jím odkojený. Jmenuje se Rock´n´Roll tady bude, i když my už tady nebudeme. Je to asi naše poslední CD. Nemá už asi cenu něco nového točit, protože lidé chtějí slyšet pořád Paní v černém a ne nějaké naše novinky.“

Ondřej Spýťa Syrový

Zdroj fotografií: facebook, archiv disuk.cz

Komentáře