Marie Tomsová: Profese hlasatelky mi přinesla další bezvadné pracovní příležitosti.

Téměř dvacet let Marie Tomsová působila jako hlasatelka na televizní obrazovce. Zahrála si v několika televizních filmech a nezapomenutelnou roli měla v Troškově trilogii Slunce, seno… V současné době hraje v Divadle Merlot a moderuje různé kulturní akce a pořady. 

Jak a kdy jste se dostala do světa médií?

Na studiích na VŠ jsem si přivydělávala jako „křoví“ ve videoklipech TV režiséra Jana Bonaventury, protože asistenta mu dělal náš soused na chatě. Moje kolegyně ve Sportpropagu mě pak přihlásila do konkurzu na TV hlasatelku. Nikdy mě to nenapadlo, ale proč bych to nezkusila? Využila jsem šance a bez jakýchkoliv ambicí, a tudíž bez trémy, jsem se jako jedna z asi  500 dívek a 2 chlapců, zúčastnila. Čeština a hlas dobrý, fotogeničnost, určitá praxe před kamerou a schopnost improvizace také. Prošla jsem několika koly a uspěla. Ze stejného konkurzu je i Marie Retková. Dodnes si nás pletou.

Inspirovala jste se od někoho v této oblasti?

Nikdy předtím jsem si nemyslela, že bych mohla tuto profesi dělat. Ale Milena Vostřáková se mi na obrazovce, i svými postoji za totality, kdy byla za své názory z obrazovky odstraněna, moc líbila. Když jsem začala uvádět různé estrády a plesy mimo obrazovku, potkávala jsem se s ní v zákulisí a utvrdila se v tom, jak je bezvadná. Pak jsme se staly kolegyněmi. Posléze i opravdovými, důvěrnými kamarádkami. Moc mi chybí.

Jak vzpomínáte na své začátky jako hlasatelka. Pociťovala jste stres?

Mou první službu na obrazovce provázela obrovská tréma, protože jsem nevěděla o profesi skoro nic. Vypadala jsem prý jako když se na mě řítí rozjetý rychlík. Časem jsem se naučila dýchat a stres ovládat, zvládla jsem snad mimiku obličeje i těla. Ale po letech, když jsem stála sama na jevišti při velké akci a věděla, že mě prostřednictvím přímého přenosu sleduje spousta diváků, tak se tréma vrátila. Nezažila jsem čtecí zařízení, všechno jsme museli  zpaměti. Profese hlasatelky mi přinesla další bezvadné pracovní příležitosti v rozhlase i televizi, moderovala jsem dlouhá léta kontaktní pořady se spoustou hostů, poznala tolik zajímavých lidí nejrůznějších profesí, naučila se položit otázku, vyslechnout odpověď, a reagovat na ni, což vypadá samozřejmě, ale všimněte si, že i  v běžném hovoru neumí moc lidí naslouchat a nechat mluvit druhého…..

Pečovala jste nějak o svůj hlas?

Hlas mám daný do vínku, ale v začátcích jsem si musela dát pozor na jeho umístění do nižší polohy, protože trémou se hlas zvedne. Studium češtiny na fakultě mi určitě profesně pomohlo, i když později jsem navíc absolvovala kurzy rétoriky a jevištní řeči. Ovšem párkrát se stalo, že vlivem klimatizace v TV hlasivky odešly, a pak jsem utíkala za tatínkovým kamarádem, panem doktorem ORL Lacinou do ordinace ND, a ten mě vždycky „spravil“.

Stal se Vám někdy nějaký trapas?

Ohlašovala jsem „hudebně-zábavný pořad Sovětské televize Modrý plamínek“, a měla jsem říct „Ještě vás prosím, vážení diváci, abyste omluvili zhoršenou TECHNICKOU kvalitu pořadu.“ A mně to slůvko technickou vypadlo. Což byl  za „totáče“ průšvih, neb to mohlo být chápáno jako provokace. Stálo mě to lahvinku klukům z techniky, aby tu poslední větu z usvědčujícího záznamu odstřihli, ale nikdo kompetentní si nevšiml.

Nezapomenutelnou roličku jste měla ve filmu Slunce, seno a pár facek. Jak na to vzpomínáte?

Zdeňkovi Troškovi jsem uváděla několik slavnostních premiér v kině, to tenkrát bylo zvykem, a tak mě pro roli TV reportérky oslovil. Strávila jsem pár nádherných srpnových natáčecích dní v Hošticích s báječnými lidmi, byla to taková pohoda, radost, a myslím, že je to z toho filmu znát i teď. Hlášky z filmu zlidověly (např. pravá jihočeská aj.) Díky natáčení  jsem získala pár bezva kamarádů, Jirku Lábuse (který je i kmotrem mých synů), Járu Kretschmerovou a kameramana Pepíka Hanuše. Kateřinu Lojdovou jsem tam „připravila“ na konkurs na hlasatelku, tenkrát mladinký Martin France teď má agenturu a nedávno slavil 50….. Dlouho jsme se všichni  s celým štábem (tedy kdo měl zrovna čas) scházeli každý čtvrtek v jedné pražské vinárně.

Také máte za sebou dalších pár celovečerních a televizních filmů, např. „Když vy jste taková jiná“.

Mou první filmovou rolí ale byla mladá ruská šlechtična Marusja, žačka a následně milenka hudebního skladatele Skrjabina, skutečné historické postavy. Pan režisér Weigl si mě vybral z obrazovky pro mou podobu s předlohou. Nechtěla jsem, že to nezvládnu, nejsem herečka a navíc stydlivá! A točit milostnou scénu s Milanem Kňažkem. Nakonec mě přemluvil dotčeně s tím, že netočí žádné pornofilmy! Bylo to na zakázku pro německou televizi, takže se to tady nevysílalo, což mě uklidnilo. Stejně jako grog z rukou pana kameramana Kadaňky, protože na zámku Sychrov bylo skutečně sychravo.“Hrála“ jsem v TV inscenaci Když vy jste taková jiná, kdy mě po návratu ze služební cesty z Vietnamu, k mému velkému překvapení, čekalo doma 20 stránek dialogu s Milošem Kopeckým. Jemu jsem se zhmotnila coby hlasatelka z televize do obýváku. Myslela jsem, že budu jen někde v pozadí „nastavovat zrcadlo “ z obrazovky a najednou tohle! Měla to hrát Anička Wetlinská, ale nějak z toho sešlo, a já neherečka měla na přípravu 1 den!!! Po letech mi pan Kopecký řekl: „Já se Vám musím omluvit, já Vám tenkrát vůbec nepomohl, já jsem nebyl právě zdravotně ve formě.“ To jsem tedy zůstala paf. Formát! Nejtěžší rolí ale bylo přepadení hlasatelky přímo při hlásání v přímém přenosu, kdy mi hodinu držel Vladimír Marek u hlavy pistoli. Režisérka Jitka Němcová si vymyslela televizní mystifikaci, aby to bylo „jako“ doopravdy, a diváci se strašně naštvali. Na mě.

Se stylistkou Alenou Klenot

V současné době hrajete v Divadle Merlot. Jaká je to pro Vás zkušenost?

Před 6 lety mne oslovili naši přátelé, manželé Krausovi, dlouhodobí ochotníci, jestli to s nimi nechci zkusit na jevišti. Začala jsem Drobečky z perníku, všichni spoluhráči hráli snad od dětství, ale měli se mnou svatou trpělivost. Ono totiž pohybovat se na jevišti je úplně jiné než před kamerou. Potom jsme hráli Goldoniho Burany. Teď hraju s divadelním souborem Merlot krimi komedii Jezinky a bezinky (praštěnou vraždící tetičku). V rámci festivalu Divadelní 8 je k vidění toto představení 7.října v Divadle Karla Hackera (hlasují diváci, tak přijďte!), 5. října v Rožmitále pod Třemšínem na obnovu tamního zámku, a 11.10. v Týně nad Vltavou. Ještě mám roli baronky ve Slaměném klobouku a se souborem z Dolních Chaber starou pannu sekretářku v crazy komedii Inspektor má potíže. Dělá mi problém naučit se přesně text a neimprovizovat, protože spoluherci čekají na narážku. Navíc mám krátkodobou paměť, vycvičenou profesí. V podstatě text hned po použití pustím z hlavy, takže to se mnou mají těžké.

Mohli jsme Vás také vidět v pořadu VIP Prostřeno. Jaké to ve Vás zanechalo vzpomínky?

Na Prostřeno jsem se dřív ráda dívala, jako na sociologickou sondu do soukromí lidí, jak bydlí, vaří, jak se chovají….Ráda vařím a když jsem mohla strávit 4 VIP  dny s Ivou Hüttnerovou, Bobem Kleplem a Lumírem Olšovským, byla jsem moc ráda. Navíc bylo krásně a Iva a Bob měli nádherné zahrady. Všichni výborně vařili, byli skvělými hostiteli i společníky, štáb moc milý, byla to  PRIMA zábava.

Máte ještě nějakou vizi, kterou byste chtěla realizovat?

Ale co z profese dělám nejradši kromě zpovídání hostů, je práce jen s hlasem. V dabingu, v reklamě, v komentářích. Přijdu v civilu, bez líčení, česání, podpatků, stání na jevišti, vymýšlení a učení se textu. A navíc, hlas nestárne.

Ondřej Spýťa Syrový

Zdroj fotografií: facebook, ceskatelevize.cz, archiv disuk

Po rozhovoru s Marií Tomsovou

 

Komentáře