MCblog: Jiskření

Rozklepou se Vám nohy, hlas a srdce bije na poplach. Cítíte jak propadáte tomu silnému pocitu a noříte se do očí toho druhého. Začnete vnímat detaily, snažíte se vidět, co je za nimi, ale když je to někdo, kdo si Vás skutečně získal, často pak zapomenete, jaké přesně byly. Zůstane Vám jen ten krásný pocit, jež jste cítili, když jste do nich hleděli. Ruce se třesou a vy máte pocit, že to musí všichni vidět, když si přikládáte sklenici ke rtům a stane se, že se třeba pobryndáte, rozlijete skleničku, vezmete si špatnou skleničku atp. Vaše mysl přestane fungovat a nechá se opíjet endorfiny zamilovanosti. Snažíte se zaměstnat ruce, neboť máte velkou chuť se druhé osoby dotknout. Mluvíte a máte pocit, že říkáte samé nesmysly. Těšíte se ze společné náklonosti, kterou cítí všichni kolem Vás a mají potřebu Vám být blíže a oslovovat Vás. Trápí Vás, když máte pocit, že to není vzájemné. Vyhříváte se na slunci, pokud jste středem pozornosti zájmu toho druhého. Bezelstná a nádherná je opětovaná, když jste tam jeden pro druhého, vidíte, jak oba propadáte společnému momentu a víte, že se do Vás zapíše na dalších pár dnů. Avšak i to jiskření, ze kterého ještě nevíme, co vzejde, stojí za překročení komfortní zóny. Dát někomu šanci se Vám přiblížit, dotknout se, pohladit, zhluboka si hledět do očí. Třeba jeho jiskra probudí i tu Vaši. Jiskření prospívá každému srdci i tomu, které tvrdí, že ne.

Martina Cibulková

Komentáře