MCblog: Svědomí

V poslední době kolem Sebe poslouchám, jak lidi říkají, že by před pár lety sami sebe teď nepoznávali. I já mám mnoho věcí, které bych neodhadovala, že budu říkat a dělat. Žijeme však jen jednou a je jen na nás, jakou cestu si vybereme. Můžeme jít po cestě, která ukazuje, jaká bude za půl kilomeru a nebo můžeme vyhledávat tu, která nám za zatáčkou ukáže něco nového, a to dobrého nebo i špatného. Ještě před pár lety jsem si myslela, že rozhodovat se rozumem je to správné, že mě to uchrání od bolesti, špatných rozhodnutí a pomůže mi to k dosažení většího štěstí. Být chytrá a rozhodovat se rozumně mě však neuchránilo. Můžeme si život naplánovat, můžeme se toho plánu dokonce i držet, ale znamená to, že jsme šťastní? Mám pocit, že teprve když dělám špatné i dobré věci, dokáži se více orientovat v tom, kdo vlastně jsem. Je skutečně tak špatné myslet na prvním místě na sebe a na toho druhého nejbližšího, ač některá naše rozhodnutí mohou ublížit někomu dalšímu? Vždy když jsem se snažila být čestná, férová a hodná, tak se mi to z nějaké strany vrátilo. Vždy se objevil někdo, komu se to nelíbilo. Mám žebříček hodnot a žebříček lidí, někteří mi jsou blíž, jiní zas tolik ne. Záleží mi na většině z nich, pokud jim budu moci někdy pomoci, budu ráda, avšak bojujeme všichni a pokud ze správného osobního důvodu, respektuji Vás všechny, i kdyby to bylo někdy na můj úkor. Jsme jen lidi, a tak chybujeme a odpouštíme. Nikdo není bezchybný. Je to jen o tom, kdo nám stojí za chybu a kdo za odpuštění.

Martina Cibulková

Komentáře