Modelka Tereza Füsterová: Důležité je dělat umění srdcem!

Tereza Füsterová se věnuje modelingu od základní školy. Prošla několika agenturami a dnes je sama a s úspěchem na volné noze. Fotila na mnoha místech světa, například i v Jižní Karolíně. Mezi její vzory patří modelka Kate Upton, ze které dle ní vyzařuje přirozená krása. V dohledné době ji čeká měsíční spolupráce v Los Angeles. 

Jak a kdy jste se dostala k modelingu?

Koncem základní školy mě oslovila agentura Elite Model Managment, byla jsem na castingu, a vše bylo vyhovující, jen jsou ovšem velmi přísní co se týče výšky. Pokud nemá slečna kolem 173 centimetrů (já mám 170 cm), tak i sebekrásnější dívka se s tím může rozloučit. Což je podle mě velká škoda, přísnost v tomto směru i přes to, že je někdo krásný. Ale samozřejmě jsem to respektovala a vše je pro něco dobré. Bylo to pro mě prvním podnětem k tomu si uvědomit, že bych to mohla zkusit jinam. Oslovila jsem agenturu, kde je má kamarádka – PURE model management, a tam jsem byla asi 2 roky. Skvělý kolektiv lidí a bylo to fajn, jen jsem během střední školy neměla tolik času se na to tolik soustředit. To přišlo až později, když mi bylo kolem 19 let. Měla jsem zrovna po střední škole a v září 2015 jsem uviděla nabídku na cestu do Francie – napůl focení a napůl dovolená. Tak jsem napsala a hned druhý den jsem byla na návštěvě ve foto studiu jednoho výtvarného fotografa, a protože jsem zjistila, že jsem tu byla více než ve svém vlastním bytě, tak mi přišlo příjemnější být rovnou tady a pomáhat se studiem. Udržovat něco co nám dělá radost. Naučil mě toho v modelingu hodně. Momentálně jsem bez agentury a pracuju sama za sebe, ale nebráním se spolupráci s nějakou agenturou, pokud by mi nenabízeli jen exkluzivní smlouvu. Je to pro mě určitý druh svobody, který je součástí mé práce a je to velmi příjemné. Momentálně jsem spokojená tak jak to je, ale cítím že se určitě něco takového brzy stane, když se v tomto směru trochu zasnažím. Ráda bych si vyzkoušela zahraniční agentury. V prosinci budu celý měsíc v Los Angeles, kde mám kamaráda, který mi s tím chce pomoct, tak třeba se stane něco ještě většího.

Měla jste nějaký vzor?

Vzor jsem objevila až později – modelka Kate Upton mě oslovila tím, že je vnadnější, ale přitom štíhlá. Je tím velmi výjimečná a líbí se mi její názory, postoj k životu a zdravého životního stylu. Teď se jí narodilo děťátko, a zvládá modeling v klidu i s ním a s manželem, který je profesionální basebollista. Je pro mě důkazem toho, že když o sebe člověk dobře pečuje, jak fyzicky tak duševně, tak může dělat takovéto povolání dlouhý čas. Vždy se řídím tím, jak se cítím a že dělám opravdu co mě baví, a díky tomu se můžou dít velkolepé věci. Hlavní je ale mít vzor sám v sobě, ve svých přesvědčeních a intuici, což mám. Ona je jen příjemná osobnost, která mi ukazuje že mám stejné názory, jak by se věci měly dít, umět chytit štěstí, které se nám nabízí, a to cítím že se mi stalo.

Na jaké typy fotek se zaměřujete?

Je to spíše o tom s kým zrovna pracuju. Tím myslím, že každý má rozdílné požadavky jak na modelku ,tak na to, co chce fotit. Co se týče mě, tak mám nejradši focení v přírodě, hlavně u moře – ve skalách, kapradí, různých zákoutí, co vypadají magicky a zajímavě. Něco ve stylu jako fotí Terry Richardson. Myslím, že z tohoto stylu fotek nejvíc dýchá život.

Máte nějaké hranice? Je něco, do čeho byste vyloženě nešla? 

Mám. Nefotila bych nikdy erotiku a podobné věci v tomto směru. Nebráním se provokaci, ale provokaci myšleno v umění a do určité a slušné míry. Dělat umění srdcem.

Plánujete i nějaké estetické úpravy na svém těle?

Neplánuju, tohle není můj pohled na krásu. Ale respektuju, když má někdo nějaký komplex se kterým nemůže žít, tomu rozumím, a určitě to neodsuzuju, pokud se pak bude někdo cítit lépe. Já ale do ničeho takového nepůjdu, protože jsem se sebou spokojená.

Navštívila jste díky své práci mnoho míst v zahraničí. Na jaké vzpomínáte nejraději?

Charleston, to je v Jižní Karolíně v Americe. Dostala jsem tam pozvání od fotografa ze San Francisca, a tam se ve mě upevnil pocit, že možné je opravdu vše a můžu dokázat co si umanu, když se seberealizuju. Ale hlavní srdeční místo je pro mě Francie – Argeles. Tohle místo je magické. Navštívila jsem to tam dohromady čtyřikrát, byli jsme ubytovaní v kempu Camp Le Soleil, kemp se vším všudy. Mnoho možností ubytování, prostor pro cvičení i sportovní hry, bazén a vodní atrakce, ale hlavně jedna z nejkrásnějších pláží na světě, která je pár minut od bazénu. Cestovali jsme také po různých lokalitách kvůli focení a bylo to vždy opravdu krásné dobrodružství. Tam jak také zažila první focení u moře jako modelka.

Myslíte si, že je těžké se v Čechách jako modelka prosadit?

Myslím, že to není vůbec těžké, když je trochu snahy tak určitě. Záleží ale hlavně na modelce, jestli to chce dělat opravdu, protože ji to baví, nebo jen kvůli tomu být viděna. Určitě je důležité chtít obojí, ale být v tom pokorná a dělat vše s láskou. Vím, že to zní jako klišé, ale je to tak.

Jak hodnotíte vývoj českého modelingu?

Dobře… Móda vyzáblých modelek už je podle mě u konce a nastává víc přirozené vnímání krásy. Zároveň každé agentuře nebo fotografovi se můžou líbit jiné typy dívek, takže to nemůžu říct na sto procent, jak to je a jak to není, ale myslím že je to určitě lepší než dříve. Také každý má v modelingu nějaké jiné touhy a cíle. Můj chtíč je umět vyjádřit krásu života na fotce vyjádřením výtvarných prvků, detailů a emocí.

Máte ještě nějakou vizi, kterou byste chtěla realizovat?

Jednu dobu jsem se věnovala hodně hudbě – složila jsem text k písničce, který mi pak jeden skvělý skladatel moc zajímavě a hezky zhudebnil, a proto myslím, že by si to zasloužilo natočit klip s kamarády hudebníky a umělci, kterých mám díky procházení mnoho středních škol a kontaktům docela dost. Také jsem jednu dobu přemýšlela o výstavě svých obrazů, fotek, celkově mého umění dohromady. Na středních školách jsem studovala fotografii, grafický design, a film. Líbí se mi také herectví, zahrála jsem si zatím v traileru na knížku Prázdné místo (Prázdné místo – J. K. Rownlingová) a ve videoklipu pro Jiřího Buriana a Tadeáše Haagera (Haager a Burian – Drowning). A teď v létě jsem pomohla při natáčení seriálu Das Boot, kde budu i trochu více vidět. To byla velmi zajímavá zkušenost. Tím chci tedy říct, že herectví je mi taky velmi sympatické a nebráním se něco takového zase podniknout.

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře