Monika Štiková: Jsem hrdá na to, že jsem babička!

Rozhovor s moderátorkou a blogerkou Monikou Štikovou 

Jak se máte?

Teď v předvánočním čase se mám dost hekticky, ale to má asi každý. Uklízím, peču, nakupuju a prožívám takový vánoční maraton.

Zjistila jsem, že většina mých nejlepších kamarádek vůbec nepeče, ale každý chce ode mne krabičku cukroví (smích). Jsem ještě taková ta stará škola. Třeba Ornella mi říkala, jestli budu péct, když už děti nebydlí s námi a já ji odpověděla: „I když mi bude 95, tak já si to napeču kvůli sobě.“ (smích).

Vstoupila jste ve známost především díky pořadu Tchyně na TV Barrandov. Jak hodnotíte zpětně tento pořad a jak vzpomínáte na dobu natáčení?

Tchyně je de facto takový mezník – „před Tchyní“ a „po Tchyni“. Doslova a do písmene. Byla jsem brána veřejností jako jakási dračice, zlatokopka a matka, která chce dobře Ornellu vdát. Zkrátka ta nálepka byla velmi špatná. Pořád Tchyně umožnil divákům vidět, že to není tak černobílé, jak to vypadá.

Pro mne byla Tchyně obrovská zkušenost. Každý díl byl úplně o něčem jiném. Poznáváte zkrátka něco, co lidé skrývají. Pustí vás do vašeho soukromí a hlavně do vašich srdcí. Za každou rodinou jel nejdříve štáb, aby zjistil, zda je všechno pravda a zda si nevymýšlí. V každé epizodě byly tak silné momenty, které musely pohnout s každým divákem. Mnohdy jsem si po natáčení řekla: „Zaplať Pán Bůh za život, co mám a který žiju.“

Myslíte, že se Tchyně dočká nějakého pokračování?

Musím říci, že není den, aby mne někdo na facebooku nebo na ulici neoslovil, zda se chystá pokračování tohoto pořadu. Já to opravdu nevím. Pevně ale doufám, že se pokračování někdy zrealizuje. Myslím, že to mělo vysokou sledovanost. Snad neexistuje ani jeden člověk, který by neviděl aspoň jeden díl.

Po ulici jdou šestnáctiletý holky a řeknou: „My jsme na Vás koukali s mámou.“ Pak jde paní kolem sedmdesátky a řekne, že na to také koukala. Byli jsme na karlovarském festivalu a tam byli mužský, kteří na to také koukali, byť byli manželkami donuceni (smích). Většina reakcí byla pozitivních, a proto si moc přeji, aby se tento pořad dočkal pokračování.

Inspirovala jste se od slovenské verze tchyně – „Svokra“?

Upřímně, já jsem moc nesouhlasila s přístupem té slovenské tchyně. Vadilo mi, jak byla i v těch vyhrocených situacích až přespříliš měkká. Spíše měla vzít bičík a muže sešvihat po tváři za to, jak se chovají ke svým ženám. Jsou příběhy, kde má žena devět dětí a vybitý zuby a ona pořád s harmonickým úsměvem dělá ťuťu ňuňu.

Já jsem do toho pořadu šla, že to budu dělat jinak. Nemělo by cenu, kdybych to hrála. Lidé by to i přes tu obrazovku vycítili a byla bych za naprosto falešnou osobu. Na základě toho mi vedení TV Barrandov dovolilo, abych si to dělala tak, jak to uznám za vhodné.

Musím ale říci, že v posledních epizodách slovenská tchyně přitvrdila. Vidím v tom některé rysy z mého pořadu.

Jak celkově hodnotíte spolupráci s TV Barrandov?

Byla to jediná televize, která mi podala pomocnou ruku. Dala mi tu šanci bez jakýchkoliv castingů. Toho si velmi cením, protože v téhle době a v této branži je to naprosto k nezaplacení. TV Barrandov byl vždy velice korektní. Na čem jsme se domluvili, to také platilo. Byla to příjemná a dobrá spolupráce.

Účinkovala jste i v mnoha jiných pořadech TV Barrandov – Silvestr, Tajenka ad. Jak na to vzpomínáte?

Silvestr byl úplně úžasný. To byla obdoba silvestrů z mého dětství a Barrandov je jediná televize, která natáčí každý rok tak velkolepý silvestr. Já jsem měla tu čest být mezi lidmi, které jsem viděla do té doby jen v televizi. Člověk hlavně poznal ty lidi úplně z jiného úhlu, a to bylo skvělý.

Na Tajenku taktéž vzpomínám s radostí. Pan Cibulka je velký profesionál a borec, a díky němu to bylo opravdu hezký.

Po těchto zkušenostech opět toužím stát se v roce 2017 tváří TV Barrandov.

Jaká je Vaše současná práce? Angažujete se opět v „mediálním světě“?

Já jsem vždy měla svou práci – máme 2 rodinné firmy. Nabídku v médiích člověk přijme z osobních důvodů, nikoliv pro peníze.

V současné době také píšete V.I.P. blog. Z čeho se inspirujete?

Buď z věcí, které mne v tu chvíli napadnou. Také ale z věcí, které mne naprosto rozhořčí, nebo naopak třeba pobaví. Všechno je samozřejmě naprosto autentické.

Jak hodnotíte politickou situaci v ČR?

Já jsem výbušná povaha, a proto nezapínám politické debaty. Myslím, že se lidstvo neponaučilo a historie se opakuje pořád dokola. Takové ty „žabomyší války“ by měl člověk přecházet, ale zásadní věci jako je svoboda, nemůžete přejít. Stále musíte za svobodu bojovat. Vždy musíte dát hlas a myšlenku tam, kde je to dobro.

Jaký je nyní Váš rodinný život?

My jsme byli vždy jako rodina dost pospolu. Samozřejmě u každého z nás je období, kdy nastává těžká rebelie. To je ale naprosto přirozené a normální. Já snad neznám nikoho, kdo by s tímto neměl problémy. Děti odcházejí, přicházejí, zlobí se na vás….V jádru ale vždy budete jejich rodič, který je má rád.

S odstupem času zjistíte, že jak děti stárnou a mají své rodiny, tak mají podobné problémy jako vy. Najednou už nejste blbec a každý den vám volají a prosí vás o radu. Třeba Ornella mi posledně říkala: „Mami, já jsem si nikdy nemyslela, že toto budu praktikovat, ale ono to opravdu jinak nejde.“ Prostě neexistuje ideální výchova, která je jen plná úsměvů. Výchova se to jmenuje proto, protože někoho vychovávám. Když nějakou věc řeknete dítěti 5x a stejně vás neuposlechne, tak ten facan by tam měl padnout. Jinak dítě nevychováte. Podobně mne vychovávali moji rodiče a já jsem jim za to velmi vděčná. Rozhodně si nepřipadám jako týrané dítě, ba naopak to bylo zcela oprávněně. Díky tomu se vychová kvalitní a dobrej člověk. Když se podíváte na skandinávské země, kde tohle neplatí, tak vidíte rozmazlené a nevychované děti. Proto jsou to také nejchladnější národy.

Jak se cítíte jako babička?

Já s nadsázkou říkám, že jsem nejkrásnější babička (smích). Úplně si v tom libuji a říkám Quentikovi: „Pojď vyfotíme si selfíčko!“ (smích).

Když jdeme ven, tak si většina lidí myslí, že jsem jeho maminka. To samozřejmě každou ženu potěší. Jinak já rozhodně nechci, aby mi Quentik říkal „Moniko“. Jsem hrdá na své babičkovství. Monik je milión, ale ta babička je jen jedna. Quentin je nejlepší vnuk, miluji ho a jsem moc ráda, že se narodil.

Dále je také zajímavostí, že jste prošla „vzhledovou proměnou“. Nyní je z Vás taková sexbomba, jak jste to dokázala?

Tak to děkuji (smích). Já jsem byla vždy štíhlá. Prodělala jsem ale těžké období, když jsem přišla o dvě děti. Podepsalo se to dost na psychickém stavu a bylo to velmi těžké období. Než jsem se s tím srovnala, tak jsem ztloustla a nemohla jsem za to. Rozhodně to nebylo tak, že bych se cpala od rána do večera. Když jsem byla štíhlá, tak jsem každého obézního člověka automaticky kategorizovala, že „žere“. Toto mi ale otevřelo oči, že to není tak, jak to na první pohled vypadá. Tímto se omlouvám všem ženám na tu svou ješitnost a pýchu. Myslím, že většina ženských „nežere“, ale má obdobné problémy jako jsem měla já.

Nechtěla byste v budoucnu napsat knihu?

Manžel si ze mne dělá legraci, ať vydám knihu. Neví ale, zda před smrtí, nebo po smrti. Já bych nebyla schopna lhát nebo něco idealizovat. Napsala bych věci zcela upřímně a pravdivě, ačkoliv by to bylo mnohdy na hraně. Ještě tomu ale nechám nějaký čas. Byla by to jedna z nejpravdivějších a nejzajímavějších knih, která kdy u nás vyšla.

Máte nějakou vizi, co byste chtěla ještě realizovat?

Chtěla bych jet do Indie, to je mé velké přání. Strašně jsem si tuto oblast oblíbila, když jsem četla knihu „Když nastaly deště“. Rozhodně ji ale nechci vidět idealisticky z hotelového pokoje, nýbrž takovou, jaká opravdu je.

Jinak jsem v podstatě šťastná. Upřímně bych si ale také moc přála, aby byla další řada Tchyně.

Ondřej Spýťa Syrový

pořad Tchyně (2015)

crop-108082-tchyne-logo_480x270

s dcerou Charly a vnoučkem Quentikem

charly

s vnoučkem Quentikem

15657792_356225861399419_69871747_o

 

Komentáře