Muzikálová zpěvačka Dita Hořínková: Ježíška voláme v parku!

Herečka a zpěvačka Dita Hořínková září v pražských muzikálech, ale před Vánocemi vyráží na tradiční koncertní turné, které má vždy vyprodáno. Kromě práce musí zvládat i rodinu – je totiž maminkou dvou synů, kteří oba hrají v divadlech a ve filmech – Viktora a Filipa Antoniových.

Co se vám vybaví, když se řeknou Vánoce?

„Skořice, jablíčka, nejrůznější vůně, pohoda, láska, rozzáření lidé kolem mě. A potom spousta vánočních koncertů, které jezdím od Prahy přes Moravu a zase zpátky. Mám velkou radost, že čím dál tím víc lidí se po koncertě odvažuje přijít a sdělit svůj pocit. Když za námi začali chodit s tím, že už na naše koncerty čekají, a teprve od toho momentu mají správné Vánoce, byla jsem nejšťastnější.“

Dita s rodinou na premiéře hry Doktor Ox – Divadlo Hybernia Foto: facebook

Bez čeho si Vánoce nedokážete představit?

„Bez rodiny. Ta je pro mě vším. Ona je tím zásadním, pro co žiju a tvořím.“

Prožíváte také předvánoční maraton?

„Nechci se do něj nechat úplně vtáhnout. Od nákupního šílenství se snažím ustupovat. Přesto, že mám ráda, když to všude svítí a hrají koledy. Ráda pozoruju lidi, kteří mají radost, ne ty, co jsou uštvaní ze shonu kolem. Naopak se zajdu podívat do kostela na betlém, anebo na zajímavou přednášku. Vyhledávám místa, kde je klid.“

S Nikolou Ďuricovou v muzikále Romeo a Julie

Předvánoční období máte spojené s koncerty s Richardem Pachmanem, jak to prožíváte?

„To jsou ty koncerty, které jsem zmínila. Je o ně stále větší zájem a já jsem za ně šťastná. Začínáme s první adventní nedělí, někdy i těsně před ní. Zpíváme jak ve velkých kostelech, tak i v menších prostorách. Všude je plno, není ani kam si stoupnout, anebo přidat židle. Atmosféra je ohromující, musíte ji zažít, nedá se sdělit. Jezdíme i komornější verzi koncertů, třeba po čajovnách, anebo po knihovnách. Tam jsou lidi tak blízko, že si s nimi povídáme jako s kamarády, a to má kouzlo oné blízkosti.“

Máte spojené Vánoce s duchovními hodnotami?

„Rozhodně. Bez duchovního rozměru si tyto svátky nedovedu představit. Stejně tak vnímám i Velikonoce, které jsou církevně a duchovně ještě hodnotnější.“

Dodržujete nějaké vánoční obyčeje?

„Zpívám koledy, pálíme Františka. Dřív, když byli kluci menší, jsme po vodě pouštěli skořápky. A taky stavíme betlém, který je dědictvím ještě po mojí prababičce. Moje babička mi ho předala s nádhernou malovanou kulisou, kde je Marie s Ježíškem a malé okénko do chlívka. Za něj se dala svíčka, problikávalo to a měli jste pocit, že jste uvnitř v tom chlívě. K tomu máme další staré betlémy. Jeden je dřevěný, druhý má nádherně namalované figurky ze sádry. To si vždy postavíme a s klukama u toho zpíváme koledy a pouštíme si andělské zvonění. To jsou pak krásné Vánoce. A taky pouštíme kapry, anebo zpívám pod stromem v Horních Počernicích.“

Foto: facebook

Proč právě tam?

„Jsem zdejší rodačka! Takže každý rok, snad už od revoluce, dělám poslední adventní neděli vánoční pořad, který je šitý na tělo zdejšímu unikátnímu Divadlu v přírodě. Byť je kapacita 150 míst k sezení a divadlo je situované ve skalách, lidi stojí i na skále v březovém hájku a dívají se na nás. Všechno bliká a svítí, je to nádhera. Hrajeme za každého počasí. Už se to zakořenilo a za ta léta se z toho stala tradice. Vždycky se snažím přivést nějakého zajímavého hosta, o kterém do poslední chvíle nikdo neví. Nikdy ho neprozradím, protože jinak by se ztratilo kouzlo překvapení. Přišli třeba paní Květa Fialová, anebo pan Petr Kostka, nebo fenomenální hudební skladatel Zdeněk Barták“

Raději dárky dostáváte, anebo dáváte?

„Jsem ve věku, kdy je radši dávám, ale neříkám, že nemám radost z toho, když nějaké dostanu! (směje se) Baví mě ale pozorovat, dívat se na to, jestli jsem se s dárkem trefila a naladila se správně na druhého člověka. Mám ráda, když jsou to dárky, na kterých je vidět, že jste se nad nimi zamysleli. Nemusí to být o ceně, ale jeho hodnotě. U nás v rodině si třeba namalujeme obrázek nebo obraz a je vidět, že jsme tím trávili hodně času a zamýšleli se nad obsahem, tématem a věnovali jsme dárku svůj životní, tak cenný čas.“

Co obsahuje vaše štědrovečerní večeře?

„Rybí polévku, řízek a bramborový salát. Ale třeba já mám ráda kapra, takže toho máme taky. A míváme i hovězí polévku, když někdo nechce rybí. Nechybí babiččin štrúdl, bez kterého Vánoce nemůžou být! Míváme i přípitek, vánočku, cukroví. Vždycky předtím, než jdeme k večeři, tak se ztišíme. Kmenem naší rodiny je moje maminka, a ta je tmelícím článkem všech akcí i hromosvodem. Ona většinou pronese děkovnou řeč, vzpomeneme si i na ty, kteří s námi už nemůžou být. Pak se najíme a jdeme hledat Ježíška.“

Jak to probíhá?

„Většinou jdeme ven, protože před maminčiným domem je park. Jdeme volat Ježíška do parku. Díváme se po okolních domech, kde už asi byl, kde už je rozsvíceno. Prosíme ho, voláme ho, aby přišel i k nám, že jsme připravení! Nemám ráda zimu, ale toto miluju.“

A pak už přijde nadílka…

Nene, žádné hrrrrrr „Ještě před tím děti ukážou, co zajímavého se za ten poslední rok naučili. Zpívají, nebo preludují na piano… Všechny děti v rodině. Moje sestra má dvě dcery, já mám dva kluky, takže i neteře se zapojují. Jedna krásně zpívá, druhá maluje a ukazuje nám svou sbírku. Všichni muzicírujeme a zapojujeme se, zpíváme koledy.“

Foto z rozhovoru s Ditou Hořínkovou a jejími syny

Co zajímavého vám Ježíšek přinesl?

„Před třemi lety našeho pejska Bertíka! To byl dárek, za který kluci Ježíškovi dodnes děkují. Byly to nejkrásnější Vánoce, které jsme měli. Bertík je krásný, bílý „usměvavý“ Maltézáček s krásnou duší a tráví s námi všechno, co v rodině prožíváme. Koupe se, plave, skáče do vody, běhá za kolem. Je to prima kámoš.“

Máte nějaké vánoční přání?

„Aby rodina byla zdravá, pospolu a všichni se měli rádi!“ …..a abychom mohli ještě více času trávit spolu a v přírodě.

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře