Muzikálová zpěvačka Dita Hořínková: Když se sejde rodina, jsme jako Kelly Family!

Na prknech, co znamenají svět, se Dita Hořínková objevuje už od dětství. Zpívala ve sboru, s nímž procestovala svět, pak se dala na sólovou dráhu a postupně se představila v řadě významných rolí ve světových i českých muzikálem. Kromě herectví se věnuje i pedagogické činnosti na konzervatoři. Její dva synové Filip a Viktor Antonio jsou také dětští herci.

 Jak a kdy jste se dostala do umělecké sféry?

„To jsem byla ještě malá holka. Jsem odchovancem Kühnova dětského sboru. Byla to tenkrát krásná éra a období. Spolupracovali jsme s Národním či se Stavovským divadlem, se Státní operou, hodně se jezdilo do světa. Když jsem měla po letech sraz se svou základní školou, tak mi říkali: No jo, ty ses měla, ty jsi pořád někde lítala! Já jsem to tenkrát tolik nevnímala, jako teď po letech. Možnosti jsem měla širší a udělala jsem si rozhled i o jiném světě, který nám byl za železnou oponou zakázaný. Už v osmi letech jsem pochopila, že je docela dobré umět jazyky a taky na nich zapracovat.“

Jaká byla vaše první role?

„Malá lištička v Lišce Bystroušce v Národním divadle. Na to dodneška vzpomínám. Vnímám to jako svůj divadelní debut.“

Měla jste někdy nějaký vzor?

„Mám velmi ráda Barbru Streisand. Neříkám, že bych ji brala úplně jako vzor, ale líbí se mi ten styl, i orchestrace, zpracování skladeb. To je zpěvačka, která je mi blízká. Ale že bych se upínala k nějakému vzoru, to takto úplně ne.“

S Nikolou Ďuricovou v muzikálu Romeo a Julie

Hrála jste v mnoha muzikálech, jako Cats, Evita, Cikáni jdou do nebe. Jak na takové projekty vzpomínáte?

„Kdo si zazpívá v Kočkách ten nejznámější song Memory ví, že je to nepopsatelný zážitek!  Já jsem se k té roli dostala v sedmadvaceti letech a zpívala jsem starou vypelichanou kočku. (směje se) Nejdřív jsem si říkala, jak já to pojmu a co s tím – byla jsem poměrně mladá na takovou roli. Nicméně se to zadařilo. Neprožívala jsem úplně šťastné období v soukromém životě a najednou jsem svůj bol a žal do role vetkla. Okolí říkalo: To není možný, kde se to v tobě bere! Takto mohlo být ztvárněno i stáří a bol, o kterém ta ta kočka zpívá. To byla překrásná záležitost, škoda, že trvala jen krátce. Hráli jsme to rok.“

A muzikál Cikáni jdou do nebe?

„To byla nádherná role živelný cikánky! Když se na mě podíváte, nikdo mi nikdy nenabídl Julii, to by asi opravdu nešlo dohromady! (směje se) Vždycky jsem hrála živelný ženský, za které jsem ráda, protože je o čem hrát. Moc ráda jsem měla i Lízu Doolitlovou z My Fair Lady, což je sen každé muzikálové herečky.“

Také jste absolvovala turné po Japonsku a Kanadě. Jaké na to máte vzpomínky?

„Když jsem to jednou počítala, téměř rok života jsem strávila v Japonsku. Dvakrát jsem tam byla s Kühnovým dětským sborem. Vzpomínám na to velice ráda. Zaujalo mě až tak, že jsem pak tři roky studovala japonštinu a snažila se přijít tomu národu a jazyku ještě víc na kloub. Je to nesmírně obohacující. Je to jiná kultura i jiná jazyková pravidla. Ač jsem byla i v Americe a projezdila Evropu, říkala jsem si, že v Japonsku by se mi líbilo žít!“

Také jste spoluzaložila Happy Day Kvintet…

„To bylo krásný období! Byl to vokální kvintet. Založila jsem ho se svým kolegou, který se mnou kdysi zpíval v Evitě. Oslovil mě, jestli bychom nedali dohromady nějaké vokální těleso. Vystupovali jsme asi tři roky a bavilo mě, že jsem tam byla i se svou sestrou, se kterou jsem taky chodila do sboru. Jsem jediná z rodiny, kdo se zpěvu věnuje profesionálně, ale když se sejdeme, třeba na Vánoce, tak je veselo. To jsme taková Kelly Family!“ (směje se)

Máte nějakou vizi, co byste chtěla realizovat?

„Já toho mám, já bych pořád něco realizovala! (směje se) Přiznám se, že se snažím i o vlastní tvorbu. Někdy se v noci vzbudím, nějaká múza nade mnou asi krouží a píšu si hezký texty a myšlenky. Potkala jsem i šikovnýho muzikanta, který má docela velký potenciál. Pár věcí už jsme stvořili a já doufám, že se nám to podaří dotáhnout tak daleko, že to spatří světlo světa a že s touto hudbou vyrazíme mezi lidi. Pokud to kohokoli osloví, budeme šťastní.“

Ondřej Spýťa Syrový

 

 

Komentáře