Náhlá smrt Karla Gotta – jak na zpěváka se zlatem v hrdle vzpomínají kolegové?

Není v České republice člověka, který by neznal písničky Karla Gotta. 1.října krátce před půlnocí Zlatý hlas z Prahy navždy utichl. Životní příběh Karla Gotta zná prakticky každý. Celé Česko fandilo a podporovalo zpěváka v boji se zákeřnou nemocí. Tento boj však zpěvák v úterý definitivně prohrál. Na mnoha místech republiky vznikají pietní místa. Spousta lidí na Karla Gotta vzpomíná. Naše redakce oslovila několik přátel a kolegů ke krátké vzpomínce na našeho nejvýznamnějšího umělce.

Zpěvačka Miluška Voborníková:

„V roce 1971 jsem měla tu čest zpívat na jednom jevišti s K. Gottem na týdenním zájezdu po Polsku za doprovodu kapely L. Štaidla. Všichni, kdo Karla Gotta znají, říkají pravdu. Je velmi slušný, milý, vtipný člověk s výjimečným hlasem a poctivým, profesionálním přístupem ke svému zpívaní. Bezesporu výjimečná osobnost. Bohužel odcházejí i takoví, kteří mohli dát lidem ještě mnoho radosti. Nemohu nevzpomenout M. Šimka a J. Grossmanna, kteří měli podobný osud se stejnou nemocí. Už by konečně vědci měli vymyslet protilék! Jsou nenahraditelní.“

Zpěvačka a herečka Pavlína Filipovská:

„Ještě jsem se z toho všeho nestihla vzpamatovat, jsem opravdu zaskočená. Jsem velice zoufalá, protože jsem přišla o kolegu. Vždy slušného, hodného a především čestného člověka. Když jsem s ním měla tu čest spolupracovat, vždy byl úžasný. Bude nám chybět. On už chybí teď. A moc…“

Operní diva Andrea Tögel Kalivodová:

„Karel Gott byl jen jeden….Měla jsem tu čest s ním zpívat na jednom pódiu při evropském turné hvězd k 60. výročí konce druhé světové války a potkávat se i při jiných kulturních a společenských akcích. Vždycky mě fascinovala jeho skromnost, čestnost, galantnost a nesmírná pracovitost. Milý, usměvavý, vtipný, tak ho mám na vždy uloženého v sobě. Jakoby něco krásného odešlo z našeho života. Bude tu chybět.“

Zpěvák Karel Kahovec:

„Karla jsem znal již v 67. roce, kdy jsem hrál se skupinou Flamengo. Dokonce jsem od něj dostal nabídku, abych mu dělal na koncertech předzpěváka. Moje srdce ale bylo bigbítový, a proto jsem až nerad musel tuto nabídku odmítnout. Karel byl čistý upřímný skvělý člověk na kterého se nedá zapomenout měl jsem ho moc rád a přeji mu v nebíčku jen to nejkrásnější. Odešel nám a je to obrovská škoda.“

Zpěvačka Pavlína Jíšová:

„Bude chybět… jak řekla Lucie Bílá – maják a jistota. Byla jsem v dětství velká fanynka. S holkama jsme měly partu, vystřihovaly jsme články z novin, kupovaly jeho LP za staré vratné láhve. Díky Pavlu Bobkovi jsem se s ním setkala i profesně v televizním pořadu Benefice Pavla Bobka. Pak na Bobkových 75-tých narozeninách v Divadle  ABC. Karel Gott mě jistě ovlivnil – jako holka jsem pravidelně směla sledovat jeho pořady z divadla ve Slaném. Ale jistě nezmizí z našich životů, zanechal po sobě mnoho písní a myšlenek, které jsou naštěstí zaznamenány.“

Legenda modelingu Melanie Vančurová:

„Pracovně i přátelsky jsme se prolínali. V hudebních medailonech jsme dělaly okrasné křoví, ve filmu Hvězda padá vzhůru jsme dělaly krásky ve společnosti atd. Pro mne to byl pan „dokonalý“ v každém směru.“

Herečka Eva Čížkovská:

„Moje setkání s KG bylo takové splnění dětského snu. Moderovala jsem otevření 1.stálé expozice Karla Gotta v Bontonlandu. Milý, vstřícný, skromný a naprostý profesionál. Muž s přehledem a inteligentním krásným humorem bez hvězdných manýrů. I další setkání mi potvrdila, že KG je jen jeden, bylo mi ctí, že jsem měla možnost se s panem Karlem Gottem potkat osobně.“

Zpěvák Pavel Vohnout:

„Zemřel člověk, kterého jsem měl neskutečně rád a byl mým velkým vzorem, a to ne jenom jako zpěvák, ale hlavně jako člověk. Je to pro mě neskutečně smutná událost, ale daleko víc jsem smutný, že ze svých děr vylezli a veřejně se vyjadřují moralisti, různí populisti a hlupáci, kteří tomu, jak se chovají, říkají černý humor.  Ať si každý myslí co chce, ale odešel člověk který nás bavil několik desítek let, který byl součástí každé rodiny, který nám dával šanci uniknout z osobních problému, a to v každé politickém systému. Ač někomu méně a někomu více, ale znal ho celý svět. Byl to především člověk, který nás spojoval a rozdával radost a do poslední chvíle sám sebe. Děkuji Karle, že jsem mohl žít v době Karla Gotta a děkuji, že jsi mi pomohl najít mojí cestu životem.“

Zpěvák Milan Černohouz:

„Karel byl neuvěřitelně skromnej, pokornej a naprosto úžasnej člověk a kolega. Měl obrovské štěstí, že měl kolem sebe úžasné textaře a hudebníky, kteří mu složili takové evergreeny. Vzpomínám na něj jako na fajn kolegu a chlapa!“

Lékařka Ivana Němečková:

„Poznala jsem ho osobně díky mé kamarádce Oli, která s celou rodinou určitý čas dost kamarádila. Potkávali jsem se s ním na různých akcí , on vždy milý , k lidem vstřícný! Uměl si vážit svého publika!Ať to bylo na velkých koncertech nebo na akcích jako Helpes vyzařovala z něj radost i profesionalita. I na té poslední .. na jeho narozeninách..ač už vážně nemocný rozdával úsměvy a objetí na všechny strany .. Když jsem mu předávala můj křehký dárek , krásně se usmál a dárek si ukládal s jemností a opatrností jemu vlastní! Prostě Kája byl, je a bude jen jeden!“

Zpěvačka, dramaturgyně a moderátorka Českého rozhlasu Jana Chládková:

„Na Karla Gotta mám dvě krásné vzpomínky. Poprvé v roce 2008, kdy jsem ho zvala do pořadu Tandem Jana Rosáka, který jsme s Honzou připravovali téměř 12 let. Poslala jsem mu sms zprávu na jeho telefon, zda by pozvání přijal atd., nepamatuji se přesně, jestli se ozval druhý den nebo třetí, ale jela jsem zrovna v autě, přesně si pamatuji místo, kde to bylo – na Palmovce , když někdo volá, zvednu telefon na hlasitý odposlech a ozve se:“ Tady je Karel Gott, dobrý den!“ Myslela jsem, že mě trefí, sám velký Mistr mi volá, neuvěřitelně milý, vstřícný, pozvání přijal.  Když přišel na natáčení, přišel „Někdo“, skromný, slušný, uctivý, přesně věděl, (na rozdíl od mnohých), jak je důležitá pozice technika, nedělal rozdíly a všem se představil, i když bylo jasné, že v naší zemi se jen těžko najde člověk, který by ho nepoznal. Prostě formát. Rozhovor byl úžasný a Karel Gott též! Druhé setkání v rozhlase bylo v červnu 2019 před jeho narozeninami, kdy točil s orchestrem ve studiu A píseň a následovalo natáčení pořadu k jeho narozeninové oslavě pro ČRo Dvojka. Já jsem za Mistrem zašla po natáčení, protože jsem potřebovala namluvit zdravici pro posluchače regionálních stanic Českého rozhlasu a pro ČRo Region. Cítila jsem, že už je unavený a moc se mi do toho nechtělo, ale šla jsem za ním s touto prosbou. Byl neskutečně milý, nejdřív se mě zeptal, čím voním, že je to úžasná vůně, potom mi na moji prosbu odpověděl: „Přece nemohu zklamat mé kolegy a mé posluchače, to je krásné, že pro mě připravujete takový narozeninový dárek.“ Jsem moc ráda, že jsem mohla Karla Gotta zažít nejenom na koncertě, v televizi nebo při poslechu jeho písniček, ale že jsem se s tím mohla setkat několikrát osobně, protože to byl Člověk, který ve vás zanechá stopy.“

Hudebník Jan Žižka:

Říkali jsme mu v kapele Náš Karel. Nemám slov, proto jen tiše vzpomínám na těch krásných 25 let s ním, na jeho umění, laskavost, pochopení, smysl pro humor, úžasné vyprávění anekdot, profesionalitu atd…Byla to krásná léta a radost s ním spolupracovat. Ať to byly koncerty u nás, nebo v zahraničí, třeba v Taškentu, nebo NewYorku, vánoční koncerty v Lucerně, nebo Německu, nebo přátelská posezení kapely po koncertech u něj doma. Mohl bych psát a vzpomínat moc a moc dlouho. Bohužel se čas naplnil. Milý Karle, bylo mi ctí s Tebou spolupracovat a jsem Ti za to vděčný! Odpočívej v klidu!

Zpěvák Davide Mattioli:

„Můj osobní názor na mistra je, že byl jeden z mála, ze kterého vyzařovala pokora. Pozdravil první i poslední, které potkal. Zdravil každého člověka na pódiu bez rozdílu, ať už to byl montér pódia nebo fanoušek, co se s ním chtěl vyfotit. Vždy se k fanouškům choval s úctou. Měla by se od něj inspirovat mladá generace. Mladí dnes neznají slovo POKORA a nemají ho v sobě. Právě pokorou se vyznačují velcí umělci. Karla jsem často potkával s koncerty DAMICHI. Sám mi navrhl, že by se mnou chtěl mluvit italsky, protože tímto jazykem rád mluvil. Měl jsem ho mo rád.“

Operní diva Edita Randová:

„Karel Gott pro mě znamenal součást mého života v pubertě , každý den jsem poslouchala jeho písničky , které znám doteď nazpaměť a troufnu si říci ze mam vsechny LP, které mu vyšly. Rodiče mi vyprávěli, že jsem v 5 letech chtěla od Ježíška šunku a Gotta. R.I.P. Karel Gott“

Zpěvačka a herečka Jana Yngland Hrušková:

„Byl to to zkrátka umělec evropského formátu. Jediná česká celebrita. Člověk, který opravdu něco uměl a byl neuvěřitelně pokorný a skromný. Z tohoto důvodu musí mít státní pohřeb. Jestli státní pohřeb mít nebude, je to urážka jeho fanoušků po celé Evropě. Když mohl mít státní pohřeb Václav Havel, tak ho musí mít i Karel Gott!“

Zpěvačka Klára Kolomazníková:

„Měla jsem čest ho poznat osobně, několikrát jsme spolu natáčeli i se skupinou Holki různé pořady. Pak samozřejmě i mimo Tv díky Patrikovi Roklovi, jelikož to byl rodinný přítel. Jeho tatínek byl do roku 1997 klavíristou u Karla. Byl to neskutečně přímý, skromný, vtipný, chytrý člověk, v jeho blízkosti se člověk cítil velmi dobře. Jeho ztráta je naprosto nenahraditelná. Byl tu prostě vždy, několik generací na něm vyrostlo, a v našich srdcích bude navždy. Je mi to moc líto. Jsem šťastná, že jsem ho mohla poznat osobně a přeju upřímnou soustrast celé rodině.“

Hudebník Petr Hannig:

„Tak jako všichni, kdo se s Karlem setkávali, oceňují jeho přístup k lidem. Ti, kteří ho znali jako fanoušci a fanynky jistě mají v paměti jeho vlídnou přístupnost. Nikdy neodmítl autogram, a podpis vždy provázel vlídným slovem. nMy, kteří jsme ho znali jako kolegové, muzikanti, si vzpomínám na jeho přívětivý humor. Ti, kteří ho znali jako nejbližší spolupracovníci, tím myslím nejenom autoři, či hudebníci v jeho kapele, vzpomínají určitě na jeho příkladnou svědomitost. Vzpomínám si, že jsem s Karlem občas míjel v nahrávacím studiu Supraphonu Mozarteum v Jungmannově ulici. Natáčeli jsme tam LP desky s mou kapelou Maximum Petra Hanniga a zvukový mistr František Řebíček (mimochodem autor textů Bláznova ukolébavka – Spíš má ovečko dávno spíš, či slavný text písně Jiřího Zmožka Už mi lásko není dvacet let) mi vždycky říkal: „Hele mladej, z toho si ber příklad. Ten je vždycky stoprocentně připravený“. Já jsem se poprvé setkal s Karlem Gottem v roce 1961, kdy jsem studoval na střední umělecké škole v Turnově obor umělecký kovář. V letním kině tam vystoupil Orchestr Karla Krautgartnera a v jeden moment tam představil mladého zpěváka – hubeného a disponujícího vysokým hlasem, tenorem, který byl v té době v pop music neobvyklý. Vždyť kralovaly syté barytony Rudolfa Cortéze, Jiřího Vašíčka a dalších. Povídal jsem svému kamarádovi Jardovi Hodíkovi (který byl také zpěvák se sytým barytonem): To bude jednou veliká hvězda. Jarda se mi smál: „Ty ses zbláznil, vždyť má pisklavý hlas“. Taková tehdy byla móda, zpěvák musel být urostlý a mít hlas hluboký. Vždyť přece v USA kraloval Frankie Sinatra. Karel tehdy zpíval píseň Sunny Valentine v angličtině. Ještě neměl svůj vlastní český repertoár. Na má slova došlo už za pár let. Začal zpívat v Semaforu a jako blesk z čistého nebe zasáhla všechny dívky a ženy jeho intepretace písně Oči má sněhem zaváté. Pak jsem se s Karlem setkával na konzervatoři v tzv. katakombách, kde jsme my varhaníci měli cvičnou místnost 36 a hráči na bicí č. 32. Tam zkoušel Karel nové písně za doprovodu Jaromíra Klempíře, autora hiti C’est la vie. Mirek Klempíř studoval totiž na konzervatoři bicí, i když hrál s Karlem Gottem na klávesy, tehdy klavír. Co říci na závěr mého vzpomínání. Všichni cítíme velký smutek z toho, že odešla legenda, která nás provázela celým naším životem. Moudrý člověk, plný pokory a lásky k lidem.“

Zpěvačka Marie Pojkarová:

„Na Káju Gotta vzpomínám s velkou úctou. Byl to takový tatíček národa, co se hudby týče. Byla jsem na křtu jeho desky, a pak na dalším, který se konal Na Kampě. Jmenoval se Na kus řeči a měl ho spojený s Mirkem Donutilem. Oba křty jsem si náramně užila.Byl to zážitek. Zpívám si od něj pár písní – Ukážu ti cestu rájem, Kdyby sis oči vyplakala nebo Oči má sněhem zaváté atd. Když člověk poslouchá písně Karla, tak je to vždy balzám na duši. Kájo, přeji ti, abys i tam, kde se teď nacházíš – v nebeském ráji, zpíval dál. My to uslyšíme. Sbohem Karle!“

Kartářka Ivana Regina Kupcová Sádlová:

„Nebudu tvrdit, jako teď udělá spousta lidí, že jsme byli nerozluční přátelé a věděli jsme o sobě všechno. Ne, zkrátka jsem se znali a i za to jsem moc ráda…Opustil nás velmi talentovaný člověk, opustil nás pán, který se choval jako gentleman, ale hlavně třem holkám odešel ten nejbližší, což je tak strašně smutné… Ano, všichni to, bohužel, známe, ale tento případ je přece jenom jiný. Holky, přeju vám teď hlavně klid, abyste se s touto ztrátou mohly vyrovnat a přijmout ji. Ivanko, ty víš, že tě teď čeká neuvěřitelně těžké období, kvůli smutku, kvůli holkám, ale hlavně kvůli novinářům dychtícím po krvi. Neboj, všechno to zvládneš! Vím to! Myslím na vás, držte se!!!“

REDAKCE DISUK.cz

Komentáře