Poslankyně Černochová: Kvóty jsou jen zbytečným plýtváním energie, času a prostředků.

Poslankyně Jana Černochová (ODS) o současném politickém dění

Jak hodnotíte řešení uprchlické krize EU?

Jestli dovolíte, trochu bych upravila Vaši otázku. Zde se bohužel stále nejedná o reálné řešení uprchlické krize. Řešením rozhodně není přijetí jakýchkoliv kvót. Vyjádření lídrů EU z minulého týdne mi připadá jen jako přehlídka politicky prázdných deklarací. Vznik hotspotů, finanční pomoc na Blízkém východě, pomoc Libanonu, Jordánsku, Turecku, důsledná kontrola vnější hranice Schengenu, to všechno jsou opatření, po kterých voláme od začátku této krize, a nechápu, co tomu doposud bránilo?! Nyní to máme pěkně sepsáno v závěrech Evropské rady, ale jsem zvědavá, kdy a v jaké kvalitě na realizaci těchto opatření dojde. Také se obávám, zda již není příliš pozdě a nebude to v tuto chvíli již nedostatečné. EU musí zkrátka učinit ještě mnohé, abychom to mohli nazvat řešením a abychom s takovým řešením mohli být spokojeni. Dosud se soustředila jen na řešení důsledků, nikoliv příčin krize, v tom je zatím naprosto bezradná.

Jste pro povinné kvóty pro uprchlíky?

Jak vyplývá z mé první odpovědi, jsem zásadně proti. Kvóty žádným řešením nejsou a fungovat prostě nebudou. Opatření založené na povinnosti někoho setrvat na místě, na kterém být nechce, je naivní a mimo realitu. Kvóty jsou jen zbytečným plýtváním energie, času a prostředků. Působí to na mě, jako by si velké státy chtěly dokázat svou politickou a mocenskou převahu a upevňovat tak svou pozici uvnitř EU. Způsob, jakým byly přijaty – silové řešení, kterému předcházely výhrůžky a osočování – to potvrzují. Toto jednání nepřinese nic dobrého, jen Evropu ještě více destabilizuje. Za zmínku jistě stojí i to, že rozhodnutí o kvótách nezahrnuje ani žádné konkrétní mechanismy a postupy pro jeho realizaci, je tedy nedomyšlené a já si nedovedu představit, jak budeme přesouvat přistěhovalce mezi jednotlivými zeměmi třeba rok nebo dva po jejich příchodu do Evropy. To přeci nemůže fungovat.

Jak podle Vás hodnotí uprchlickou krizi prezident Zeman?

Jakkoliv se s prezidentem Zemanem v názoru na drtivou většinu otázek neshodnu, v pohledu na uprchlickou krizi a její řešení, či v případě EU spíše neřešení, jsou si naše pozice poměrně blízké. Jeho přístup vnímám jako realistický, a právě tak se domnívám, že je třeba k této věci přistupovat. Bez emocí, s chladnou hlavou a s vědomím, že je třeba hledat především cesty, jak zastavit imigrační vlnu statisíců těch, kteří jsou na cestě do Evropy nebo před rozhodnutím se na ni vydat. A ty spočívají především v opatřeních směřovaných za hranice Evropy.

Stejně jako prezident Zeman odmítám veškeré útoky proti naší veřejnosti a její nálepkování výrazy typu xenofobové či rasisté. Taková označení jsou nemístná a já rozumím oprávněným obavám našich spoluobčanů, které rozhodně nemůže uspokojit to, jak evropští politici přešlapují na místě nebo jak lehkomyslně vláda přistupuje právě k otázce kvót, proti kterým sice vystoupila, ale pro jejichž zamítnutí mohla učinit mnohem víc.

Jste pro zrušení schengenského prostoru?

Svobodný pohyb osob považuji za jednu z největších výhod, které se nám při vstupu do EU dostalo. A bylo by skutečně velmi smutné, kdyby tato svoboda v důsledku imigrační krize padla. Jsem zastáncem Schengenu a jeho konec si nepřeji. Věřím, že současná krize pomine a že nebude nutné přistupovat k takovým radikálním změnám. Jisté však je, že to nějaké důsledky pro fungování Evropské unie i Schengenského prostoru přinese. A já bych byla ráda, kdyby napříště skutečně byly nastaveny účinné nástroje k tomu, aby odpovědnost za ochranu vnější hranice byla vymahatelnou povinností. Domnívám se, že pokud jakýkoliv ze států není schopen tuto hranici hájit před ilegálními vstupy, pak nemá v Schengenu co pohledávat.

Jste spokojená s prezidentem Zemanem? Jak hodnotíte akci „červené trenky na hradě“?

Není tajemstvím, že současného prezidenta nemám příliš v oblibě. Nemohu s ním souhlasit v mnoha oblastech, jak politických, tak i v názorech na věci, se kterými se v životě běžně potýkáme. Tudíž s ním spokojena nejsem. Na druhou stranu jako demokrat samozřejmě respektuji vůli většiny, která Miloše Zemana prezidentem zvolila.

Jedna z mých hlavních výtek je ta, že Miloš Zeman zcela cíleně a vědomě štěpí naši společnost do dvou nesmiřitelných táborů, není tím svorníkem, jakým chtěl být dle svých inauguračních slov, a nedovedl překročit svůj stín, aby na svou stranu získal i tábor svých nevoličů. Až na výjimky, mezi které patří například postoj k Izraeli, nemohu souhlasit s jeho zahraniční „prokremelskou“ politikou. Prezident sám sobě a, o co hůře, svému úřadu nespočetnými výstřelky ubírá na důstojnosti. To mě velice mrzí. Počínaje vulgárními výroky v rozhlasu, přes kauzu Peroutkova nenalezeného článku, a konče virózou u korunovačních klenotů. Co považuji za pro naši zemi poněkud rizikové, je také to, jakými lidmi se obklopuje. Skutečnost, že jeho kancléř nemá doposud bezpečnostní prověrku, hovoří za vše. A v neposlední řadě výtek nemohu nevzpomenout rovněž jmenování prezidentského Rusnokova kabinetu proti vůli Poslanecké sněmovny, kdy došlo na ohýbání ústavy a pan prezident si spletl parlamentní republiku s tou prezidentskou.

I přes všechny tyto výhrady a přes to, že mám smysl pro humor, vyvěšeným trenýrkám místo prezidentské standardy netleskám. Skutečnost, že prezident Zeman snižuje důstojnost prezidentského úřadu pod únosnou mez, neznamená, že na stejnou úroveň je třeba srážet i státní symboly, jakým je prezidentská standarda. Pokud měla iniciativa Ztohoven potřebu světu ukázat, jaký vztah máme k naší hlavě státu, dalo se tak učinit jinak, než prostřednictvím útoku na tento symbol. Ten je alespoň pro mě posvátný a nezaštiťuje pouze toho, kdo právě teď na Hradě sedí. Možná se tomu u nás zasmějeme, ale je dobré si uvědomit i další důsledky s tím spojené. Pro obraz České republiky v zahraničí, to tak úsměvné není, znamená to jedno: bezpečnostní a ozbrojené složky nejsou schopné uhlídat Objekt důležitý pro ochranu státu, kterým Pražský hrad nepochybně je, což pro nás není dobrá vizitka.

Koho byste na hradě nejraději viděla?

Především někoho, koho bych si mohla vážit. Jmenovitě zatím asi nikoho nevidím a upřímně jsem nad tím zatím nijak intenzivně nepřemýšlela. Ostatně výsledek voleb bude záležet i na tom, kolik bude relevantních kandidátů a zda se bude schopna shodnout větší část politické scény na nějakém společném kandidátovi. Když každá strana opět vyrukuje s vlastnímkandidátem a nebude panovat ve společnosti shoda, hrozí další prezident, který společnost rozklíží. Je zjevné, že nelze opakovat chybu z minulých voleb, kdy došlo fakticky ke štěpení Praha vs. zbytek země. Je třeba hledat takového kandidáta, který bude konvenovat lidem napříč republikou, a který bude zároveň silnou osobností s názorem.

Mgr. Jana Černochová, poslankyně a starostka Prahy 2 za ODS, 2.10.2015

-spyta-

10428387_746607365397702_1991864738902163609_o

Komentáře