Režisérka Eva Toulová: Snímek Camino na kolečkách má motivovat k tomu, že s handicapem život nekončí.

Režisérka Eva Toulová, známá především díky celovečernímu filmu Šťastná, v tomto roce natočila svůj první celovečerní dokument Camino na kolečkách. 

Za pár týdnů bude mít premiéru Váš první celovečerní dokument Camino na kolečkách. Jaká je to pro Vás
zkušenost z pozice mladé režisérky?

Pro mě byla celá pouť, kterou jsem poctivě absolvovala na 640km s Honzou neskutečný zážitek, na který budu
vzpomínat celý život. Z dokumentární tvorby to je moje prvotina, tak jsem zvědavá na reakce diváků. Doufáme, že bude
snímek motivovat k tomu, že s handicapem život nekončí.

Film pojednává o sedmatřicetiletém vozíčkáři Honzovi, který společně s natáčecím týmem uskutečnil přes 600 km dlouhou cestu svatojakubskou poutí z Logroňa až do Santiaga de Compostela. Jak hodnotíte spolupráci s Honzou a jak jste se poznali?

S Honzou jsme se seznámili díky organizátorovi výpravy Petrem Hirschem. Poprvé jsme se v s Honzou viděli v Divadle
Kámen rovnou před kamerou a točili video na Hithitovou kampaň. Tehdy ještě nikdo nevěděl, jestli všechno klapne, a
jak to celé dopadne. Honza je na kameru víc než vhodný typ. Je extrovert s optimismem a úžasný životní bojovník,
takže byla radost s ním točit.

Kdo jako první přišel s vizí realizovat tento film?

Oslovil mě organizátor výpravy Petr Hirsch s tím, že plánuje tento rozsáhlý projekt, a že by bylo zajímavé o něm natočit
dokument. Podmínkou bylo však absolvovat celou cestu pěšky – 640km – solu s Honzou. Když mi to Petr řekl, myslela
jsem, že se zbláznil, protože jsem naprostý odpůrce jakýchkoli sportů. Nedalo mi to ale a setkala jsme se s hlavním
hrdinou – Honzou Duškem a jeho osobnost a síla překonávat překážky mě uchvátila. Najednou jsem věděla, že do toho
musím jít nebo budu litovat!

Kdo všechno byl součástí výpravy?

Kromě Jana Duška, kvůli kterému se výprava pořádala, jsme měli i se mnou 8 členů v základním týmu – organizátora
Petra Hirsche, pečovatele Petra Slavíka, kameramana Tomáše Lénárda, řidiče a asistenta kamery Víta Kohouta,
cestovatele Michala Černého a v neposlední řadě se poutě účastnil i Honzův devítiletý syn Jenda.

Co konkrétně bylo cílem výpravy?

Primárním důvodem bylo dostat Honzu Duška s progresivní formou roztroušené sklerózy na invalidním vozíku 640km
z Logroně po Svatojakubské cestě do Santiaga de Compostelly. Mým cílem a úkolem bylo řídit tým dvou kameramanů a
natočit o celé cestě co možná nejlepší dokument.

Má film nějaký duchovní podtext?

Podtext bezpochyby. Honza Dušek, i většina členů výpravy, jsou silně věřící lidé. Zároveň nás podpořil řád Svatého
Lazara Jeruzalémského a šťastnou cestu požehnal osobně kardinál Dominik Duka. Už samotná Svatojakubská cesta je
náboženským motivem. Přesto myslím, že efektivní rozhodnutí bylo, že si Honza s Petrem vybrali nás – jako ateistický
štáb. Díky tomu se nestal film příliš náboženským, ale zobjektivizovali jsme ho na motivační pouť těžce nemocného
člověka, který se nebojí postavit jakýmkoli těžkostem ve svém životě.

Co osobně Vám celá tato výprava dala?

Spoustu zkušeností – ať filmařských, tak výpravných. Získala jsem nové přátele a určitě se kulturně obohatila. Samotná
cesta mě dovedla k pokoře a uvědomění si, že člověk k životu spoustu věcí nepotřebuje – naopak často se nechává od
těch důležitých věcí odvádět.

Ondřej Spýťa Syrový

Foto: Tomáš Lénárd, archiv Evy Toulové

Komentáře