Rozhovor se zpěvačkou Marcelou Voborskou

Rozhovor se zpěvačkou Marcelou Voborskou 

Kdy jste se dostala ke zpěvu?

Začala jsem se zpíváním v mateřské školce, tedy cca ve 3 letech. Zpívala jsem tam dětem před obědem. V posledním roce MŠ si mne vyhlídla paní učitelka Stehlíková, což byla sbormistryně v Karlínském kulturním domě, a od té doby jsem tam chodila 9 let do sboru. Velká škola životní.

Měla jste někdy nějaký pěvecký vzor?

Neměla. Mně se spíše líbily písničky. Bylo mi jedno, kdo ji zpívá a odkud to je. Hlavně se mi musela líbit ta muzika.

Vstoupila jste ve známost především svým angažmá v hudební skupině Pacifik. Jak a kdy jste se tam dostala?

V roce 1982 musela z Pacifiku odejít zpěvačka Hanka Sýkorová. Tonda Linhart tedy oslovil mne a pozval na jejich zkoušku. Mně se jejich repertoár líbil, a tak jsem souhlasila a jsem tam dodnes (smích). Není bez zajímavosti, že po té zkoušce mi volal Honza Nedvěd, zda bych nechtěla přijít na zkoušku Spirituál kvintetu a spolupracovat s nimi. Bohužel jsem to musela odříci, protože jsem již byla v Pacifiku (smích).

Také jste spolupracovala s Janem Nedvědem a nazpívala několik nezapomenutelných duetů jako Čápi, Potůčky řas ad. Jaká to pro Vás byla zkušenost?

S Honzou jsem měla tu čest spolupracovat na svém prvním projektu „Řetízek“. Na tomto albu právě vyšly tyto dva duety – Čápi a Potůčky řas. Pak jsme byli asi třikrát v nějakém televizním pořadu a od té doby jsme už živě nikdy nezpívali. Určitě to ale byla skvělá zkušenost a moc ráda na to vzpomínám.

Také v současné době působíte v projektu „Helena Maršálková a Marcela Voborská – Jak je neznáte“. O co konkrétně se jedná?

V Pacifiku se už dlouhou dobu nic nového nedělá a mně to vadí (smích). Tak jsme se s Helenou rozhodli, že vytvoříme ještě jeden podobný projekt „Helena Maršálková a Marcela Voborská – Jak je neznáte“. Tam jsme v úplně jiných pozicích a jiné atmosféře než v Pacifiku. Celkem tvoříme takové kvarteto a je to strašně veselý. Já si tam zazpívám svoje písničky, které jsem s Pacifikem nikdy nezpívala. Také jsem „vyzobala“ písničky Heleny nebo Pacifiku, které byly natočeny na desku, ale nikdy se živě nehrály. Usoudila jsem, že je to škoda a opět je mohou naši posluchači v této performaci slyšet.

Máte ještě nějakou vizi jako zpěvačka?

Byla bych strašně ráda, aby se právě projekt „Jak je neznáte“ dostal více mezi lidi. To je můj sen.

Také jste působila dlouhá léta jako předsedkyně finálové poroty hudební soutěže Porta. Jaká to pro Vás byla zkušenost?

Tři ročníky jsem působila jako řadová porotkyně a poté asi šest let jsem dělala předsedkyně finálové poroty. Strašně mne to bavilo. Jednak se mi líbí sledovat mladé lidi – jaké mají písničky, jaké mají texty, o čem zpívají atd. V těch „amatérských“ skupinách je tolik úžasných muzikantů, o kterých nikdo nikdy neuslyší a je to velká škoda.  Levou zadní by strčili do kapsy kdejakého známého českého hudebníka. Právě v tomto je Porta dobrá, že dává prostor těmto talentovaným lidem. Také je to pro mne obrovská zkušenost v tom, že se mám stále čím inspirovat.

Ondřej Spýťa Syrový 

marcelavob

helenmar

nedved

 

 

 

Komentáře