Scenáristka a bloggerka Tereza Kožíková: V českém filmu chybí žánry!

Je scénáristkou, reklamní textařkou, bloggerkou i fotografkou. Tereza Kožíková začínala jako dětská modelka. V uměleckém průmyslu zůstala, a nyní se vrhla hlavně do světa reklamy.

Co jste původně vystudovala?

„Scenáristiku a režii v Písku. Potom jsem se začala věnovat spíš scenáristice a dramaturgii. Aktuálně dělám promovidea a spoty ke kampaním, hodně pracuji v reklamním průmyslu.“

Máte něco vysněného, co byste do budoucna chtěla dělat?

„Určitě. Mám rozepsaný osmidílný televizní seriál a jsem zvědavá, jestli se potom povede zrealizovat. Když ne, bude mě to hodně mrzet, ale i s tím musí scénárista počítat.“

Často blogujete, a to na různá témata. Co vás k tomu motivuje?

„Na střední škole jsem zjistila, že mě psaní baví, a že jsou chvilky, kdy se člověk potřebuje vypsat z nějakých věcí, co ho napadnou, když jede ze školy, nebo z práce domů. Když ho něco trápí, nebo naopak, když je z něčeho spokojený. Hodně lidí včetně mě má touhu to dál poslat do světa.“

Jaké máte ohlasy?

„Momentálně u vás! (směje se) Také mě našel jeden pán a nabídl mi na základě mého blogu spolupráci při natáčení kratšího dokumentárního filmu. Zatím je blog v počátcích, funguje od února, takže se ještě tolik lidí neozvalo.“

Věnujete se i focení, je to spíš koníček, nebo i profesně?

„Řekla bych, že půl napůl. Nejsem profesionál, ale byly už i momenty, kdy jsem se tím živila. Nastaly situace, kdy mě zavolali kamarádi z vysoké školy, že potřebují nafotit „Making of“ videoklipu, nebo jsem spolupracovala se známými, kteří pracují ve fotografickém studiu.“

Berete umělecký průmysl jako jistotu, nebo je to spíš takové rozevláté?

„Je to určitě rozevláté. Myslím, že mladí lidé, kteří váhají, zda by se umění věnovali nebo ne, musí pečlivě zvážit, zda mají ostré lokty a budou mít dostatečnou vůli na to si shánět zakázky nebo prosadit přes mnohé nezdary vlastní projekt. Začátky totiž nejsou jednoduché.“

Do budoucna byste v tomto odvětví chtěla zůstat?

„Určitě!“

Máte nějaký životní vzor?

„Pokud se ptáte na životní vzor, nasávám inspirace od vícero lidí. Abych je nevyjmenovávala všechny, oni se neurazí, nějak mě to nutí zmínit dědu. Ten si prošel sibiřským gulagem i druhou světovou válkou. Měl v rameni díru po kulce a mě a bratrance to celé dětství fascinovalo. Za jeho životem byl silný příběh, bohužel ne všechno nám řekl. Z profesních vzorů je to scénárista Alan Ball. To je člověk, který napsal Americkou krásu, a taky hodně seriálů, jako třeba Odpočívej v pokoji, nebo True Blood. Pak zmíním scénáristu a režiséra M. Night Shyamalana a ze spisovatelů Thomase Harrise nebo Jeffa Lindsaye.“

Jak hodnotíte vývoj české kinematografie?

„Ve světě se hodně prosadila 60. léta, která byla hodně silná tím, že se tady uvolnil režim, a to pro umělce znamenalo tvůrčí svobodu. Z toho vzešli lidé jako pan Forman, nebo Menzel, a další. To bylo hodně silný období. Pak přišla normalizace a začaly se tvořit propagandičtější věci. Uvolnilo se to až po revoluci. U českého filmu je problém, že tady neexistuje nějaká žánrovitost. Chybí tu žánry.“

Čím to může být?

„Na jednu stranu určitě tím, že český trh je malý. Nikdo nemůže čekat, že se tu budou točit velkolepá sci-fi, jako je třeba Nolanův Interstellar. To není v našich podmínkách úplně realizovatelné. Trošku mi ve filmu chybí věci, které se objevují v televizní tvorbě – detektivky, krimi, thrillery. V celovečerním filmu jsou minimálně. Nějaké pokusy sice jsou, ale málo. Třeba Normal. Anebo nedávno zesnulý režisér Juraj Herz byl hodně známý tím, že točil thrillery a horory.“

Ale poslední se až tolik nepovedly, například do Tmy obsadil samé komediální herce…

„Ono se říká, že u filmu se hodně často uplatňuje taktika, že vezmete herce, u kterého jsou lidi často zvyklý na nějaký žánr, nebo prototyp určité role a posadíte ho do něčeho úplně opačného. Často se to vydaří a často ne. Kdy se vyplatila, tak si myslím, že u Tomáše Töpfera. Každý si vybaví Četnické humoresky, nebo Život na zámku. Většinou hrál kladné role. Ale pak z něj v jednom televizním filmu tvůrci udělali vraha. Myslím, že se to jmenovalo Hrobník, bylo to inspirované případy jihočeského vraha a tvůrcům se hodně povedlo obsadit jej do polohy, v níž ho diváci neznali. A pak jsou případy, kdy se to nepovede, a to je podle mě pan Kříž v Lídě Baarové. Všichni ho totiž vidíme jako Štěpánka z Básníků.“

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře