Základem křesťanství je pokora

Pokora

Vlastnost, kdy si člověk uvědomuje vlastní nedokonalost a chce zlepšit své vyšší mravní principy. Vlastnost, která v dnešním moderním světě mnoha lidem chybí a ani po ní netouží. Vlastnost, která dělá člověka ctnostného a šťastného. Vlastnost, která je přebíjena pýchou a uměle vyvolávanými předsudky. Vlastnost, která by měla být základem všech náboženských proudů křesťanství.

Kristus a pokora

Jak je již z Bible známo, byl to právě Ježíš Kristus, který na zem přinesl lidem pokoru. Jednoduše nás učil požehnané pravdě, že není nic tak božského a nebeského než být služebníkem a pomocníkem všech. Člověk, který chápe a je plně ztotožněn se svým postavením, ctí respekt k autoritám a nedělá mu problém postavit se kritice k vlastní osobě. Samotný Ježíš je názorným příkladem pokory. Zde na zemi se ponížil a stal se poslušným až k smrti (Filipským 2/8). Jeho smrt byla pokorou, kterou měl a stala se naším vykoupením.

Pokora a Bible

Bible, zejména Nový zákon, se zakládá na pokoře. „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci…“ (Matouš 11/29). Pokora je v Novém zákoně líčena jako znak nebeského Krista a je předpokladem pro získání slávy. Tato vlastnost odstraňuje každou překážku víry. Příkladem může být apoštol Pavel, který v pokoře nacházel radost a byla to jediná vlastnost, kterou se chlubil a nacházel v ní zálibu. „Sám sebou se chlubit nehodlám, jedině snad svými slabostmi. I kdybych se chtěl pochlubit, nebyl bych pošetilý, řekl bych pravdu. Raději ale pomlčím, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co u mě vidí nebo ode mě slyší.“ (2. Korintským 12/5)

Pokora a otroctví

Mnoho lidí si plete pokoru s otroctvím, což je velký omyl. V Bibli je jasně psáno: „Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!“ (Římanům 8/15). Dá se to vyložit tak, že každá pokora má své hranice, které nejdou přesáhnout. Pokora se očekává ze všech stran, jak od podřízeného, tak i od nadřízeného. Pokud v pracovním, rodinném nebo jiném vztahu vzájemně hapruje, je potřeba, aby jedna strana té druhé, opět s pokorou, naznačila, že je něco chybného. „Nestávejte se lidskými otroky.“ (1. Korintským 7/23)

Pokora a mluva

Pokorný člověk by si měl být jistý v tom, co říká. Mysl musí být rychlejší než jazyk a v krajním případě spíše mlčet, než mluvit nesmysly, které stejně k ničemu rozumnému nevedou. „Slávu i hanbu přináší mluvení a jazyk může přivést člověka i k pádu.“ (Sírachovec 5/13)

Pokora a autorita

Pokora spočívá ve ctění autorit, přestože nám mnohdy nemusí být příjemné. Kdejaký šéf, pedagog a ředitel může působit arogantně a dle projevu jako obyčejný hulvát. Přesto je potřeba zachovat pokoru a právě s touto vlastností na to reagovat. Modlit se za tyto lidi, aby se jejich chování zlepšilo. Nebýt drzý a raději na to reagovat s nadhledem a vtipem. Nestresovat se, nemůžeme za „nepokoru“ nadřízených. „Kdo si myslí, že je něco, a přitom nic není, ten si něco nalhává.“ (Galatským 6/3)

Pokora a kritika 

Mnoho lidí, a to i v církvi, mají potřebu stále někoho za něco kritizovat a říkat mu, co je správné. I kritika však musí být nesena s pokorou. Nelze kritizovat někoho za něco, když sami nemáme zameteno před vlastním prahem. Pokud je kritika vedena jen za účelem, aby někoho ponížila, pak je ta osoba tupcem a platí: „Omezenci zajdou na vlastní umíněnost, spokojenost tupců je jejich záhubou.“ (Přísloví 1/32)

Pokora ke Svaté zemi – Izrael

Podpora Svaté země – Izrael je naprostou křesťanskou samozřejmostí. Podpora této země je pokorou k božímu slovu, neboť je jasně psáno: „Protože Bůh říká, že požehná těm, kdo žehnají Izraeli, a prokleje ty, kdo Izraeli zlořečí.“ (Genesis 12/3). Jinými slovy podpora Izraele je prostě dána božím slovem a politická situace nemůže změnit náš názor. Neboť Židé jsou Bohem vyvolený národ a je potřeba upevňovat mateřskou zemi národa, ze kterého celé křesťanství vychází.

Ondřej Spýťa Syrový, student Globální university

oss

 

Komentáře