Zpěvačka a herečka Renata Drössler: Šansony zpívala i v Indii!

Šansony zpívala Renata Drössler už v deseti jazycích, vystupovala na předních hudebních scénách. Se svými pořady projela celý svět, i destinace, kde by to málokdo čekal. Nejen, že výborně zpívá, ale také hraje a učí na konzervatoři.

Jak a kdy jste se dostala k herectví a zpěvu?

„Ke zpěvu dřív, než k herectví. To bylo ještě v hudební škole. K herectví pak na gymnáziu, kdy jsme na výročí hráli nějakou hru a přišel tam umělecký šéf divadla v Českém Těšíně, polské scény, protože jsem studovala polské gymnázium a nabídl mi, jestli bych nechtěla být herečkou a jít studovat herectví. Tak jsem si řekla: A co, proč bych to nezkusila, nic nemůžu ztratit! Tak jsem to vyzkoušela a nějak to vyšlo.“

Měla jste někdy nějaký vzor?

„Při zpívání to pro mě byly Hana Hegerová a Ewa Demarczyk. Česká a polská šansoniérka. Mně se šansony vždycky líbily. A co se týče herectví, tam, že bych měla vzor, to asi ne. Byla ale řada herců a hereček, kteří mě oslovovali.“

Do roku 1996 jste působila v Divadle Semafor, jak na to vzpomínáte?

„Velice hezky. Mám moc ráda Semafor i pana Jiřího Suchého, Jitku Molavcovou. Byli jsme tam dobrá parta. Já jsem začínala v Alfě, ve starém Semaforu a bylo to skvělý! Přes ten starý Semafor jsem došla do Divadla Komedie, pak jsme byli na Lávce, v Karlínku, a to bylo moje poslední štace. Do Dejvic už jsem se nedostala jako součást souboru. Ale moc ráda na to vzpomínám, to byly krásný doby!“

Dnes vystupujete s šansonovým programem a byla jste s ním i v Indii…

„Ano. V Indii jsme zpívali známé šansony různých národů, tedy těch národů, které byly v Evropské unii. Něco bylo mého, hudbu mi často dělal Petr Ožana, něco převzatého. Zjišťuju, že už daleko víc je těch našich věcí.“

Jak se vám s klavíristou Petrem Ožanou spolupracuje?

„Jsem s ním pracovně asi už dvanáct let, a to je takové hudební manželství. Jistě, že se někdy pohádáme, ale nikdy to není taková ta hádka, že zabouchnu dveře a už se nechci nikdy vrátit. Takové hádky nikdy nebyly. Ale s Petrem se nesmírně dobře pracuje, věřím, že jemu se mnou taky. Beru to jako takové manželství. Kdybychom se měli rozejít, tak bych to těžce nesla. Podobně jako rozvod. Jsem mu věrná.“

Zahrála jste si v seriálu Nevinné lži, jaká to pro vás byla zkušenost?

„Hezká. Navíc to ještě bylo ozvláštněno tím, že to bylo všechno z lesbického prostředí. Člověk se tam dozvěděl i věci, nad kterými se nezamýšlel. Jestli je správné, aby dvě ženy měly dítě a proč. Byl to krásný díl k zamyšlení. Jsem ráda, že jsem v tom hrála. Bylo to pro mě hodnotné téma.“

Jaké je vaše současné angažmá?

„Nemám nikde angažmá. Ale asi dvacet let hraju v Divadle pod Palmovkou představení Edith a Marlene, kde hraju Marlene Dietrich. Pak jsem hrála markýzu v Divadle Hybernia, v muzikálu Antoinetta, královna Francie. Hodinovou nymfu pak hraju v Karlíně v Draculovi. Hodně se soustředím na svoje recitály, jezdím po vlastech českých.“

A také učíte na Mezinárodní konzervatoři. Jak hodnotíte své žáky?

„Jaký pán, takový krám. (směje se) Jaká paní učitelka, takoví žáci! Nemůžu si na ně stěžovat, jsou skvělí, perfektní. Mám ráda mladé lidi, nejsem zapšklý typ, moc dobře se mi s nimi pracuje, baví mě to a vždycky je pro mě pocta, když to se mnou mládež baví.“

Máte nějakou vizi, kterou byste jako zpěvačka chtěla realizovat?

„Mým cílem je dělat svoji práci co nejlíp, pořád se zdokonalovat, mít víc diváků a radost ze své práce. Tu zatím mám. A ještě, aby mě práce dostatečně dobře uživila, abych mohla vydat cédéčka, nebo abych potkala super sponzora, který řekne: Jste skvělá, tady máte peníze, udělejte album! To je asi cíl každého umělce, který někam směřuje.“

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře