Zpěvačka Karolína Stiborová: Chtěla bych zpívat na zaoceánském parníku!

Karolína Stiborová je nejen zpěvačkou, ale také výborně hraje na klavír či příčnou flétnu. Už během studií na konzervatoři hrála a zpívala na řadě českých hradů a zámků, poté vystupovala s kapelou HITOS. Ve svém repertoáru má řadu hitů od Heleny Vondráčkové a její sen je poněkud netradiční – zpívat na parníku a objet na něm svět…

Kdy jste se dostala ke zpěvu?

„Zpívám od mala, začala jsem v sedmi letech v Základní umělecké škole v Praze na Vinohradech.  Současně se zpěvem jsem začala studovat klavír.“

Máte nějaký profesní vzor?

„Moje profesorka mi říkala, že člověk ve zpěvu většinou tíhne jako ke vzoru k někomu, s kým má stejný hlas. Takže já mám ráda Helenu Vondráčkovou. Nechci říct, že zním úplně stejně, ale zpívám hodně jejího repertoáru. Pak jsou to takové ty světové jedničky, jako je Céline Dion, Barbra Streisand. Těch vzorů je spousta. Miluju třeba Whitney Houston. Všechny ty, u kterých mám pocit, že ve zpěvu něco dokázaly, a kterých si člověk může vážit.“

Jaká je vaše původní profese?

„Zpěv, protože ten jsem vystudovala. Jen jsem teď udělala trošku odbočku k literatuře. Ale jsou to jen zadní vrátka, kdyby náhodou mě někdy přestalo bavit zpívat a chtěla bych učit český jazyk. Ale nepočítám s tím.“

Nedávno jste vydala nové album…

„Ano, poměrně nově mám vydané CD, ale je to převzatá hudba. Nemám totiž svého skladatele ani textaře. Vydala jsem album nejlepších písniček od ABBY, protože ta loni měla čtyřicet let od svého nejslavnějšího turné, které v roce 1977 jeli po Austrálii a po Evropě. Na počest tohoto výročí jsem se svou kapelou nahrála to nejlepší od ABBY.“

Jakému žánru se převážně věnujete?

„Asi pop rock, jestli se to dá takto spojit. V rámci akcí i duchovní a vážné hudbě, ale i muzikálu. Je to takový multižánr. Dá se říct, že zazpívám asi cokoli, kromě metalu, ale ten už není zase tolik o zpěvu.“

Jak hodnotíte vývoj současné české hudební scény?

„Mám pocit, že přichází hrozně málo zpěváků, které člověk bude poslouchat i za dvacet let. Třeba je to můj špatný názor, ale asi není úplně nikdo, kdo by mě z mladé generace natolik oslovil, že bych si řekla: Jo, ten to daleko dotáhne. Líbí se mi ale třeba Vojta Dyk. Přijde mi, že na to, že je vystudovaný herec, má výborný pěvecký základ.“

A z žen?

„Nevím, bude to znít, jak když si nechci vytvářet konkurenci, musela bych dlouho přemýšlet! (směje se) Ale určitě obdivuji ty starší zpěvačky, třeba Lucii Bílou, která je skvělá. Z těch mladších je to Gabriela Gunčíková, ale nechci říct, že je to můj vzor. Té si vážím jako zpěvačky.  Ale celkový hudební vývoj je myslím tak, jak jsem říkala. Kdo je s kým jak známý a na jak dlouho to vydrží, to je otázka.“

Máte nějaký životní sen, který byste chtěla realizovat?

„Věnovat se hudbě, zpívat, zpívat a zpívat. Ono to zní jako klišé, které čtu ve všech různých časopisech. (směje se) Ale třeba co bych opravdu chtěla, co se mi líbí, je mít možnost si zazpívat na zaoceánském parníku. Klidně tam jet i na půl roku a zpívat pro lidi, kteří tam jsou proto, že si koupili dovolenou a chtějí si to užít. A já můžu být prostředníkem k tomu, že to pro ně bude ještě hezčí. To mi přijde úplně super.“

Proč?

„Protože jste blíž k těm normálním lidem, kteří si vás váží a vůbec k tomu nepotřebují žádnou televizi. To je můj cíl, to by se mi líbilo. Alespoň jednou v životě bych to chtěla zažít.“

Ondřej Spýťa Syrový, Monika Brabcová

Komentáře