Zpěvačka Kolečkářová: Nechávám si volnost a spoléhám především na sebe.

Rozhovor se zpěvačkou Alžbětou Kolečkářovou 

Jak a kdy jste se dostala ke zpěvu?

Zpěv a hudba všeobecně pro mě měla velký význam už od malička. Dává mi to možnost projevit opravdové emoce jak v textu, tak v melodii, harmonii písniček. Tanec s tím u mě taktéž souvisí. Rodiče mě vedli především k hudebním nástrojům a folkloru – housle, cimbál, poté klavír – nakonec jsem se ale chopila samoučně kytary a začla skládat písničky. I na klavír, ale to hodně po sluchu. V 16 už jsem zpívala s kapelou a pomalu se dostala až k úspěchu v SuperStar.

Proslavila Vás především soutěž Superstar (2011), kde jste umístila na 7. místě. Kdo Vás přihlásil a jak hodnotíte průběh této soutěže?

Proslavila jsem se díky SuperStar a byla to obrovská zkušenost, ponaučení a zavedlo mě to v životě na místa a k lidem, které bych bez toho zřejmě nepoznala. Od začátku jsme měli všechno na zlatém podnose a chovali se k nám hezky. Jen potom postupem času člověk zjistí co doopravdy chce, očekává od svého působení a jakým hudebním směrem se chce ubírat. Čili můžu říct, že celý průběh soutěže byl dle mých představ.

Jste spokojená se 7. místem v této soutěži?

V podstatě to bylo místo 6. a pro mě ideální. Už tak jsem měla jistou smlouvu s Jarem Slávikem, Universal music, čili jsem byla ráda, že nakonec mohlo vzniknout CD. Měla jsem s kapelou spoustu koncertů, vystoupení v rádiu, televizi a v neposlední řadě velkou příležitost si zazpívat např. s Pražskou filharmonií nebo Symfonickým orchestrem. Dodnes spolupracuji s René Rypárem na hudbě do filmu, což mě udržuje v dění dnešní české scény.

V roce 2011 jste měla krátký vztah se zpěvákem a spolusoutěžícím Michalem Šepsem. Jste spolu stále v kontaktu?

Nejsme. Náš vztah se ještě mírně obnovil asi dva roky zpátky, ale nebyl to dobrý nápad. Nakonec jsme se nerozešli uplně v dobrém a kontakt zcela vymizel. Nicméně věřím, že si oba stále přejem to nejlepší a žijem si svůj život tak, jak toužíme. Kdyby jsme se potkali tak určitě hodíme řeč v pohodě.

Jaké je nyní Vaše zaměstnání? Živíte se jako zpěvačka nebo je to jen Vaše hobby?

Haha.. Slovo živím bych určitě neřekla, spíš mě to živí energií ( a občas i finančně) ale zpívám stále a budu vždycky. Dostat se do fáze, kdy to bude moje plná obživa, je cíl. Mám svůj projekt Black souls, občas mám super nabídku s orchestrem na international akci, někdy je to hudba do filmu, mladé paní si mě přejí při obřadu na svatbě, ale to už je dost náročné. Samozřejmě jako většina umělců, co nechtějí skočit do showbusinessu jako ovce a skákat jak kdo pískne, mám normální, ale příjemnou práci se super lidma. Naštěstí už žádné pinglování, to mě docela ubíjelo. Nedá se svítit. Chci dělat, co mě baví, s lidma kteří to cítí jako já, ne se hnát bezhlavě za slávou a bohatstvím (i když, kdo nechce být bohatý). Když jsem lehce nabyla peněz hudbou na akcích kde mě lidi moc nechápali, nemohla jsem si těch peněz ani vážit a celkově mě to nebavilo.

Jakému hudebnímu stylu se věnujete?

V mém srdci žije soul, reggae, blues, nu reggae a jazz. Mám ráda i některé formy elektronické hudby (dub, electro,  dnb..)  a popu. S Black Souls tíhnem nejvíc k reggae a soulu.

Zatím Vám vyšlo album na CD „To cítím“. Plánujete vydat nějaké další album?

Určitě je mým přáním minimálně jedno dvě CD vydat, zvěčnit songy, mít vlastní LP. Ale napřed je třeba vytvořit hodnoty, se správnýma lidma na správném místě, přednést to lidem a zjistit zda se jim to opravdu líbí a sděluje to, co má. Máme teď studio ve zkušebně a začínáme na tom s baskytaristou pracovat, čili  předpokládám, že do konce léta vydáme minimálně singl. Ovšem kdo ví, co se bude všechno dít.

Jak trávíte volný čas?

Nejradši vařením, cvičením, tolik zmiňovanou hudbou, tancem, s přáteli či kolegy. Namaluju si třeba anilinkama obraz. Do přírody se moc nedostanu, takže když je čas, jdem se projít, spojíme to s fajn obědem a třeba nakupováním něčeho super na sebe.

Máte nějakou vizi, co byste ještě chtěla jako zpěvačka podniknout – zahraničí, duet, další pěvecká soutěž apod.?

Člověk nikdy neví co a koho potká. Nebráním se ničemu co dává smysl s lidma kteří ví co dělají. Plánování moc neuznávám. Jednám spíš intuitivně. Na lidi se moc nedá spolehnout, pokud něco musí, takže nikoho do ničeho nenutím a ani nic nehrotím, nechávám volnost a spoléhám především na sebe. Potom všichni dělají nejlíp co můžou a co doopravdy chtějí. A to je i moje přání do budoucna, stýkat se s lidma kteří jsou upřímní k sobě a mají rádi život. Prožívat a tvořit něco hodnotného co bude rozdávat energii, klid v duši. A přeju to všem.

IMG_4117IMG_4009

-spyta-

Komentáře