Zpěvačka Milena Soukupová: Jsem jediná, kdo odmítl zpívat s Gottem!

První dáma české country, zpěvačka Milena Soukupová (66), začínala jako profesionální jezdkyně na koních ve Velké Chuchli. Ke zpěvu se dostala až později, její kariéra však nabrala rychlé obrátky. Možná i proto, že temperament má prostě v krvi. Její babička byla Španělka…

Jak a kdy jste se dostala ke zpěvu?

„Od deseti let jsem hrála ochotnické divadlo, chodila jsem do sboru, věnovala se atletice a plavání. Byla jsem strašně akční dítě. Ze sboru jsem pak odešla, protože jsem začala jezdit aktivně na koni. Pak dlouho žádné zpívání nebylo. Až když mi bylo dvacet.“

Co se stalo?

„Potkala jsem jednoho saxofonistu, který mi řekl, že jim onemocněla v kapele zpěvačka, ať s nimi jdu zpívat. Začínala jsem v roce 1971 s tanečními kapelami. Pak mi Vítek Tučný říká: Tebe je škoda v tanečních kapelách, máš country hlas, tak pojď ke country. Pak se to rozjelo strašně rychle nahoru.“

Zpívala jste také s Country Beatem Jiřího Brabce, což byla tehdy známá skupina…

„Tehdy s námi jezdila i Naďa Urbánková jako host a docela jsme se i skamarádily. Vždycky říkám, že všechno je dobrá škola. A tou největší pro mě byly taneční kapely, protože tam člověk zpíval všechny, od Bacha až po Vlacha. Říkali jsme tomu BAMU – Barová škola múzických umění. Tam se člověk naučil úplně všechno. A tam jsem se potkala i s mým manželem, se kterým jsme pak jezdili estrády s Kučerovskými písničkami. Ty mě provázely taky celý život.“

Proč?

„Babička byla Španělka, takže jsem k tomu měla hodně blízko a od dětství jsem tu hudbu měla ráda. Postavili jsme Hawai Melody, což bylo dřív než country. Každý mi říkal: Nezpívej to, je to za zenitem. Až když jsem si udělala jméno v country, říkali, že latina je úžasná. S Hawai Melody jsem zpívala přes třicet let, s Kučerovci deset.“

Měla jste nějaký profesní či osobní vzor?

„Na vzory si moc nepotrpím. Každý je originál a měl by být svůj. Líbila se mi spousta zpěváků, ale žádný mustr jsem si nikdy nebrala, prostě to nemám ráda. Proto nemám ráda ani revivaly. Nikdy to nemůže být ono. Jak se říká, že každý je nahraditelný, tak podle mě ne. Jsou osobnosti, které se nahradit nedají, jako Voskovec a Werich nebo Šimek a Grossman.“

Zpívala jste také s hercem Vladimírem Kratinou, jak na tu spolupráci vzpomínáte?

„Nazpívali jsme tři duety. Jsem asi jediná zpěvačka, která odmítla zpívat s Gottem, což málokdo ví. Přišel za mnou tenkrát Jirka Brabec a přinesl mi písničku Už ti můžu pravdu říct. Řekl mi, že to domluvil s manažerem Gotta, příští týden se sejdeme a mohli byste to zazpívat spolu. Věděla jsem, že to je hloupost, protože nám k sobě vůbec nepůjdou hlasy. Řekla jsem, že to s ním zpívat nechci. Jirka Brabec o tom přemýšlel a řekl, že mám asi pravdu. Napadl ho Vláďa Kratina.“

A vy jste souhlasila…

„Řekla jsem: Jo, tak to je o něčem jiným! Country chlap, navíc nám hlasy šly do sebe. Takže jsme nazpívali celkem tři duety. Když měl čas, tak se mnou jezdil po republice, ale to bylo málo. To spíš se mnou jezdil Pavel Zedníček.“

Jak dlouho?

„Čtyři roky. Natočili jsme spolu šestidílný seriál Ranč u ztracené podkovy. To bylo o tom, jak u nás vznikalo country, od 30. let. Byl to takový průřez. Měli jsme pár estrád, kde jsme dělali skeče. Pak nás napadlo, že bychom spolu mohli jezdit a stalo se. Byl mým hostem na koncertech a bylo to bezvadný, ráda na to vzpomínám.“

Kde zpíváte nyní?

„Teď mám angažmá v pohádkových muzikálech v Metropolitním divadle Praha Dany Bartůňkové a ještě jsem v Divadle Kompanyje u Michala Hájka. U Dany hrajeme dvě pohádky – Ať žijí strašidla a Čarodějnický učeň. U Michala Čertovský mariáš. Připravujeme Jak se čerti ženili a Princeznu ze mlejna, a tam si zahraju čertíka, kterého hrála ve filmu Yvetta Blanarovičová. A do toho učím zpěv a mám hodně úspěšných žáků.“

Jaké?

„Třeba Nikolka Ďuricová zpívá Julii v muzikálu Romeo a Julie, Veronika Mertová zpívala Středu v Addamsově rodině v Karlíně, nebo Ondru Havla. Kdo ke mně chodí, je z něj během dvou let výborný zpěvák, jsem na ně pyšná. Sama jsem už zpívání pověsila na hřebíček.“

Z jakého důvodu?

„Protože tahle doba nepřeje kultuře. Přestali dotovat divadla, ta se sama uživit nemůžou. Po celém světě jsou veškerá divadla dotovaná, nebo hodně sponzorovaná. Koncertům odzvonilo, takže donutili všechny kumštýře zpívat na rautech, a to já jsem odmítla. Nedělala jsem kariéru proto, abych zpívala lidem k řízkům. Na to jsem moc hrdá.“

Neplánujete ani výroční koncert?

„Ne. Se zpíváním je konec. Když se rozhodnu, tak přesto vlak nejede. Mám to tak i s partnery, proto jsem čtyřikrát rozvedená! Dlouho držím pusu a krok, ale jak to přeteče, řeknu dost a už mě nic nevrátí. To je ta moje španělská babička! Dokážu dřít, nemusím jíst, pít, kouřit, na mě by mohla svítit elektrárna, kolik mám energie, ale pak si sednu a odpočívám a nikdo mě nezvedne. Mám život docela nakrabičkovaný a nemůžu si stěžovat, jsem spokojená.“

Máte nějakou vizi, kterou byste chtěla realizovat?

„Ani ne, jsem teď spokojená. Zbavila jsem se posledního manžela, což bylo utrpení. To bych nepřála ani nepříteli, to byly nejhorší roky v mém životě, co jsem teď zažila. Už pět let to neklapalo, bylo to špatný, cítila jsem se hrozně. Jsem ráda, že mi zmizel ze života, i když soudy budou dál pokračovat. Uzavřela jsem kapitolu, chci být už jen zdravá a dělat divadlo a muziku. Mám tři bezvadný syny, pět vnoučat a jedno vyženěné u nejstaršího synka. Jsem s životem spokojená tak, jak je.“

Jak trávíte volný čas?

„Mám ho málo, ale když je, seberu se a jedu za dětmi na návštěvu, podívat se na vnoučátka. Jsem ale špatná babička. Neměla jsem čas, protože jsem hrála divadlo, nebo zpívala, měla jsem jeden čas tři kapely a dvě z toho kočírovala. Najít volnou chvilku bylo těžký. Dodneška nechápu, jak jsem to zvládla – tři děti, muziku a divadlo. Jsem stará škola, která hraje i se čtyřicítkou horečkou, opařenou nohou, čtyři dny po operaci očí a podobně. Jsem blázen, ale takto jsme byli vychovaní. Profíci, které omlouvala pouze smrt podepsaná vlastní rukou.“

Ondřej Spýťa Syrový, Monika Brabcová

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře