Andragožka Simona Barbry: Předností lektora je především stálý hlad po vědění!
Simona Barbry patří mezi úspěšné české andragožky. Působila jako manažerka ve velkých firmách a své zkušenosti následně využila ve vzdělávání dospělých. Školila zaměstnance v mnoha mezinárodních korporacích, například v Siemens, Huisman či Nike European Operation, a v současné době se také věnuje coachingu. V brzké době se mimo jiné podílí na openingu beauty kliniku Shape your body.
Jak a kdy jste se dostala ke vzdělávání dospělých?
První kontakt se vzděláváním dospělých jsem měla v dobách, kdy jsem sama pracovala na vedoucí pozici. Každý manažer má svůj rukopis řízení lidí, ten můj byl hodně v hledání a rozkrývání talentu kolegů v mém týmu a jejich podpoře (vlastně takové koučování) a přirozeně jsem tíhla k jejich „vzdělávání“. Byla to přesně ta část „řízení lidí“, která mě bavila nejvíc a nabíjela mě. Bod zlomu byla pozice EKIN (Nike pozpátku), což byla pozice interního trenéra právě v Nike European Operation. Způsob práce, hravost, propracovanost metodiky, neformálnost a provázanost „školení“ s konkrétními výsledky v terénu mě naprosto uchvátily a bylo jasné, že toto je má cesta.
Měla jste nějaký vzor?
Ano, samozřejmě. Vždycky mě fascinovali motivační speakeři, lidé kteří uměli „pohnout“ tím nejlepším v nás, kteří dodají chuť se poprat s osudem a vykřešou ty nejryzejší a nejušlechtilejší pohnutky a myšlenky a spustí v nás emoce jako je altruismus, chuť a odvaha, soucit, sounáležitost. Věřím v dobro v nás. Opravdu věřím v lidský talent a potenciál navzdory „autoritám“, které ho často nevidí, nehledají a ve svých predikcích se mýlí.
Takže kdo mě ovlivnil: Jsem generace, kterou nemohl neovlivnit Tony Robbins s jeho neuvěřitelně nakažlivou energií „buldozeru“ a impozantním vzhledem. Ano je to hodně „americké“ a možná trochu „pushy“, já si ale vždycky beru to dobré. Když jsem poprvé viděla Tonyho Robbinse, došlo mi, že lektor nemusí být nudný uspávač hadů, že je super dar (který lze rozvíjet a kultivovat), když umíte lidi zvednout ze židlí, nabudit je a pohnout k akci a že pokud chcete mít „impakt“, je dobré být tak trochu showman. Mám ráda Jaye Shettyho (kterého nazývají mladým Robbinsem), jeho energie je subtilnější, současnější a spirituálnější. Má srdcovka je Brené Brown, hlavně její raná práce a její studie o studu, zranitelnosti a odvaze. Její autentický a plachý projev mě hluboce zasáhl a dojal. Líbí se mi také Oprah Winfrey, ta zase hlavně teď, jako zralá žena. Její opravdový zájem, schopnost naslouchat a ukázat emoce – se neokouká. A také určitě si pusťte Randyho Pausche (Carneigie Mellon University) a jeho poslední přednášku (Last Lecture): „Achieving your childhood dream“ (Opravdu jděte za svými dětskými sny), kterou dal v terminálním stádiu rakoviny slinivky ve věku 47 let. Jeho slavná věta: „Nezměníme karty, které nám byly dány. Můžeme se s nimi jen naučit hrát.“
V současné době mě hodně inspiruje moje norská lektorka Mona Lisa Boyssen, na Biodynamickém Body Psycho Terapeutickém výcviku. Pracujeme sice s tělem, ale snažím se uchopit pro svou práci i Monin absolutně spontánní přístup a smysl pro to, co je tady a teď a umět to buď „rozjet“ nebo zreflektovat. Čím jsem starší a čím více pracuji s klienty, tím víc si myslím, že není důležité „držet se tématu“ a říct to, co jsem si připravila, ale být schopna reagovat na „publikum“ (mé účastníky) a pracovat s dynamikou skupiny a jejím emoční nábojem. Pak se totiž „dějí zázraky“.
A inspirujete se od někoho i z českých řad?
Z našich mě baví a inspiruje Jarda Dušek (jeho 4 dohody jsou masterpiece na pomezí opravdu kvalitní přednášky a humoru). Hodně mě inspiruje Marek Eben a jeho pořad Na plovárně. Způsob, jakým vede rozhovor je až skoro koučovací. Rozhovor je opravdu o jeho hostech (nikoli o něm) a umí z člověka dostat „esenci“. Hodně lektorů, hlavně začínajících je víc soustředěna na sebe a obsah sděleného, než na účastníky a jejich SKUTEČNÉ potřeby. A to je škoda. Školení má být primárně o lidech, nikoli o tématu.
Pracovala jste jako lektorka v mnoha mezinárodních korporacích. Jaká to pro Vás byla zkušenost?
Díky dlouhodobé spolupráci se společností Krauthammer jsem měla možnost participovat na mezinárodních projektech, sdílet best practice se zahraničními kolegy a točit se okolo multikulturních témat, což mě vždycky strašně bavilo. Školila jsem zaměstnance ČEZu, Siemens, Volvo Trucks, TP Vision, Heineken, AERO Vodochody, Nike, Lewis Strauss, Moser. Mezi mé klienty v současné době patří firma Ravak nebo Nizozemské Velvyslanectví.
Korporátní svět je velmi dynamický, progresivní a nemilosrdný. Neumím si představit školit nebo koučovat zaměstnance mezinárodní korporace bez vlastní zkušenosti práce v ní. Myslím si, že znalost a určitá orientace v prostředí je nutná, ne-li nevyhnutelná. Korporace mají velké prostředky a často (ne vždy) velmi propracovaný vnitřní systém vzdělávání. Mohou si najímat špičky v oboru a často udávají trend v metodice a tématech, na které teprve “reagují” místní agentury a lektoři. To je samozřejmě špatně. Je potřeba se neustále vzdělávat a “držet prst” na tepu doby. Udržet tempo zejména s mladými talenty v nadnárodních společnostech vyžaduje drive a pokoru. Mladí lidé jsou jazykově vybavení, sami často sledují diskusní platformy jako ted nebo Mindvalley. Mají za sebou Erasmy, zahraniční stáže, jsou zvyklí si sami dělat názor, diskutují s autoritou, nespokojí se s “příkazem”, když jim to nedává smysl. Chtějí dialog, chtějí zpětnou vazbu, chtějí vizi, chtějí být partnery. Musíte mít argumentačně “nabito” a vnímat jejich pohled na svět, na business, na životní prostředí a respektovat jejich hodnoty i styl práce.
Takže podle Vás už nestačí jen rozumět danému tématu?
Už dávno nestačí „rozumět tématu“, musíte ho také umět zasadit do kontextu, naslouchat, nepoučovat, ale inspirovat, získat (zasloužit) si důvěru i respekt. Jednou jsem citovala jednu zahraniční socioložku. Vždycky jsem s tím u své generace měla úspěch a účastníci mi s otevřenou pusou dávali komplimenty, jak moc je to zajímavé. Tentokrát jsem měla mladou skupinu (do 30) a jeden účastník mi říká: to máte z tedu, že jo? A já: ano. Je tam zajímavý „ted talk“ na toto téma. A mladý účastník mi říká: „No jo, ale to už je 2 roky starý, mezitím vyšly nový studie. Já Vám pošlu odkaz.“
O jaké vzdělávací programy mají nejčastěji firmy zájem?
Řekla bych, že teď je větší poptávka po life stylových tématech, jako je “Life hacking”, prevence syndromu vyhoření, Work-Life Ballance, Energy management. Pak jsou tady takové evergreeny jako jsou manažerské a prodejní dovednosti. I zde se mnoho změnilo, tak jak se mění nároky a svět kolem nás. Má parketa je vedení lidí, tedy manažerské dovednosti. Miluju to! Je to velmi živé téma, v každé firmě, v každém prostředí trochu jiné.
Nejčastěji řeším se svými klienty chronickou přetíženost a to nejen pracovní, ale i tu sociální. Ve všech rolích musíme „podávat výkon“ ….Nebo často máme ten pocit. Já klienty vedu od výkonu k hodnotám a určité životní filozofii. Domov má být domov, ne další bitevní pole, kde musím podat další výkon. Věřím, že žena by si i v mužském prostředí měla ponechat svou ženskost, věřím, že maminka by měla být hlavně laskavá náruč (mám 2 kluky a vím jak je to často těžké)… Věřím v magii doteku (studuji biodynamickou body psycho terapii), věřím, že v životě není nic důležitějšího než mezilidské vztahy. Dokládá to i Harvardská Longitiduálni studie.
Mnoho mých klientů medituje, praktikuje mindfulness, jógu, sportují, zapojují se do humanitárních projektů. Není jim jedno, kam směřuje naše planeta. Je to velmi inspirující i pro mě a dává mi to víru v dobro.
Také se věnujete coachingu. Co vlastně znamená coaching v praxi?
Definice coachingu říká, že kouč je jako porodní bába. Je tam, je přítomna, dává podporu, pomůže, uleví, ale “tlačit” a “rodit” musí klient. Já osobně nejsem ortodoxní kouč. Kombinuji koučink s mentoringem a poradenstvím. Jsem parťák do deště, eklektik. Snažím se překlenout rozpory mezi různými směry a přístupy, hledám, co funguje. Ráda používám diagnostiku jako mapu (multifaktorový osobnostní dotazník, reakce na zátěž, mapu stresorů a salutorů, komunikační styl apod). Z toho mohu vyčíst prostředí, v jakém se klient pohybuje, jak jej toto prostředí formuje a jaké “strategie přežití” preferuje… Hodně se dá vyčíst z řeči těla, postoje, tonutu svalů, struktury pokožky, hlasu, pohledu, výrazu očí, fyzických reakcí, dechu, pohybu, “blízkosti” atd. Tělo nikdy nelže. Je to dobré vodítko.
Pro koho je coaching určený?
Pro kohokoli, kde chce na sobě pracovat, posunout se v životě nebo práci, udělat si v sobě trošku jasno. Klienti mě oslovují kvůli výkonnosti v práci, ale nakonec vždycky skončíme “u sebe”, u sebe-identity, životní vize, sebe-pojetí a u Wilhelma Reicha, který tvrdí, že jsme “nedomazlení”. Ještě jsem neměla klienta, který by nevěděl co má dělat nebo jak to dělat. Problém vždycky byl, že to “nedávalo smysl” nebo že to byla náplast na onu “nedomazlenost”. V budoucnosti bych ráda propojila body dynamiku, bio-release a lektorské know-how a tím mohla práci s klientem pojmout celostně.
Mimo jiné máte z těchto oblastí i zkušenosti ze zahraničí…
Ano, žila jsem 10 let v Belgii, v Bruggách a Bruselu, ve vlámské části. Narodil se tam a žije můj starší syn Nicky, chvilku jsem také žila ve Vídni, v Kolíně nad Rýnema podnikla delší výlet do Jižní Afriky. Tato zkušenost Vás zformuje, hlavně když jste mladí. Byla jsem neskonale šťastná, když padla “železná opona” a my mohli vyrazit do světa. Původně jsem chtěla podniknout cestu kolem světa autostopem. V té době to ještě šlo. Nebylo to extrémně nebezpečné a lidé byli neuvěřitelně přátelští a nápomocní.. Daleko jsem ale nedojela. Zamilovala jsem se do prvního Belgičana, vdala se a zůstala. V Belgii jsem začínala od nuly. Nebyli jsme ještě v EU a tudíž mi neplatilo vzdělání. Navíc v Belgii se mluví vlámsky, německy a francouzsky a každý umí anglicky. Moc ráda na tu dobu objevování vzpomínám. Měla jsem v té době otevřenou mysl i srdce, dodneška si pamatuji vůni jahod a pražené kávy v krámku na rohu, drncání kola na historické dlažbě, kostelní zvony, chlad okolo kanálu, když jsem jezdila brzy ráno na vlak do Gentu – kde jsem studovala. Pocit vítězství když mi konečně někdo rozuměl, touhu “zapadnout” a být “jednou z nich”… Objevování nových chutí, zvyků i norem. Milovala jsem to. Dalo mi to pokoru, respekt a objev, že i v jiných jazycích lze říct “kulaťounké jablíčko”, že je vedle nás i jiná pivní velmoc, že se o nás “docela hodně věcí ví”, ale já že o Belgii nevím vůbec nic (ani nikdo z mých známých v Čechách, vdávala jsem se v roce 1992)… Asi nejhorší pro mě byl moment, kdy jsem musela “obhájit” učivo základní školy a všeobecný přehled. Vždycky mě bavil dějepis, ale tady jsem si uvědomila, jak mě nikdy nenapadlo dívat se na dějiny v nějakém evropském kontextu a jak mi tam úplně chybí některé oblasti a vlivy. Uvědomila jsem si ono “čecháčkovství”, kterého se chci vyvarovat i ohromnou hrdost na to odkud pocházím, jak moc jsme kulturní a vyspělou zemí v mnoha ohledech.
Řekla bych, že zahraniční klienti jsou v tréninku otevřenější a nebojí se dělat chyby. Podstatný rozdíl jsou např. “Talent management” skupiny. U nás se jedná téměř výlučně o absolventy, ale v zahraničí není neobvyklé, že jsou mezi “talenty” lidé před důchodem. Často se s talenty pracuje konzistentně a dlouhodobě. U nás se spíše “chrlí” nové a nové skupiny. Senior manažeři se rádi zapojí s tím, ze si potřebují “oprášit” své manažerské dovednosti. S tím jsem se u nás setkala spíš výjimečně. Řekla bych, že u nás je větší strach ze selhání. Na druhou stranu, když “ledy povolí”, vnáší čeští klienti do interakce velkou porci humoru a nadhledu.
Co podle Vás patří mezi přednosti lektora?
Já myslím, že pokora a hlad po vědění. Životní postoj, že lektor nikdy není “hotový”, že je pořád víc věcí které nezná než těch které zná. Musí mít rád lidi a musí ho to bavit. Je to totiž hrozně cítit. Lektor by měl rozpoznat reálně existující, objektivní, příčiny problému a neprivatizovat je do hlav klientů (jinými slovy klient ani lektor nemohou přebírat osobní odpovědnost úplně za všechno).
Na čem teď pracujete?
V současné době mě velmi zajímá kreativita jako jeden ze základních pilířů udržitelnosti a rozvoje. Už Albert Einstein řekl, že představivost je důležitější než znalost, a právě představivost společně se zvídavostí jsou dvěma z pěti aspektů kreativního myšlení. V září 2019 jsem facilitovala diskusní stůl na Konferenci Kreativní města vzdělávají uměním, kde jsem se setkala s řadou velmi zajímavých speakerů. Umění a business propojuje například Marie Kinsky. Spolupracuji s Mariannou Sršňovou, ředitelkou společnosti Creating future na projektu, který má přesah právě do využívání kreativních aspektů myšlení v businessu.
V dohledné době budete také spoluotevírat beauty kliniku. Na co se návštěvníci mohou těšit?
Ano brzo otevíráme Beauty kliniku Shape your body, která se zaměřuje na neinvazivní rýsování postavy. Máme nejnovější technologii Emsculpt, která díky fokusovanému elektro-magnetickému poli účinně redukuje podkožní tuk a zároveň zvyšuje poměr svalové hmoty v těle. Kromě vyrýsování břišních svalů zvládá i lifting hýždí a formuje i paže a lýtka. Dalším pomocníkem je Unison. Během ošetření působením radiofrekvence a rázové vlny cílíme do podkoží, kde působíme na zmenšení tukových buněk a remodelaci kolagenu, tím dochází ve spodních vrstvách pokožky ke zlepšení krevního oběhu a zkvalitnění funkce lymfatického systému. Výsledkem je vyhlazená pokožka bez celulitidy, úbytek objemu a celkové zpevnění ošetřené části těla. Poslední technologií, kterou se můžeme pochlubit, je Emcella. Jedná se průlomové ošetření inkontinence a zpevnění pánevního dna. Náš přístroj efektivně stimuluje pánevní dno tisíci supramaximálními kontrakcemi, a tím může zlepšit některé druhy inkontinence až o 60%.
Ondřej Spýťa Syrový
