Belle Claire: Za oponou
Tuto zimu jsem oslavila již šestý rok v erotickém průmyslu. Byla to dlouhá a náročná cesta plná tvrdé práce, hotelových pokojů, mezilidských sporů ale i zábavy, úspěchů a bezpočtu poznávání nových a zajímavých lidí. Zažila jsem za tu dobu snad vše, co jsem si v životě chtěla splnit – vysněné země, finanční nezávislost, slávu, ,,velké” role, luxusní prostředí. A posledních pár měsíců cítím, že už mě tento svět nemůže nic nového naučit, stejně jako já jeho, a proto je nejvyšší čas odejít. Čím jsem starší a zkušenější, tím více mi vadí celá ta vyumělkovaná pachuť té naší porno-zeměkoule.
Náš svět bych rozdělila do dvou sociálních vrstev. Zjednodušeně: rozumní a nerozumní. Ti rozumní se racionálně rozhodli, že se jim práce v naší branži vyplatí z nějakého soukromého důvodu, k práci přistupují zodpovědně, profesionálně a vydělané peníze spoří, aby erotiku mohli v dohledné době opustit. Tito lidé se povětšinou s ostatními moc nedruží, neřeší životní příběhy druhých a snaží se chránit si své soukromí. Ti nerozumní se k této práci rozhodli ze stejného důvodu, ovšem přístupem a životním stylem se velmi liší. Nezodpovědnost, nesoustředěnost, večírky, luxusní kabelky a nula na kontě. Živí se z příběhů ostatních, pomlouvají a při první příležitosti se pokusí vrazit vám kudlu do zad. Za dobu své působnosti v tomto světě jsem se snažila povznést se nad celý ten mýtus o pohlavních chorobách, drogách a nevraživosti mezi herci a herečkami. Snažila jsem se ukázat světu tu lepší stránku erotického průmyslu. Fakt, že mezi námi jsou i inteligentní a cílevědomí lidé, kteří svou práci berou jako opravdové umění. Profesionální filmové produkce, herci a herečky, kteří umí skutečně hrát, vysoký budget, nádherné natáčecí lokace. Ano, skutečně mezi námi jsou. Vetšinou skutečně tvoříme umění. Společnost ale díky jistým faktorům tyto věci nevidí a má tendence si myslet, že jsme všichni pouze banda ,,špinavých feťáků”. Není to tak dávno, co se z pornosvěta stal jeden velký mediální trhák.
Pochybné začínající erotické hvězdičky začaly žurnalistům otevírat okna do naší branže. A jak to tak bývá, čím méně inteligentní obsah, tím více se o nás společnost zajímá a následně se nám, bohužel, vysmívá. Tak schválně, vybavíte si poslední přečtený článek ze světa porna? Jaký jste z něj měli pocit? Jsem si téměř jistá, že jste ho přečetli s ironickým humorem, pocitem opovržení a výsměchu. Proč by nás taky někdo měl brát vážně a oceňovat naši práci, když se v médiích píše o neustálých hádkách, večírcích, pohlavních chorobách a podvodech? Proč vůbec určují tyto pravidla ti, co v našem světě vůbec nic nedokázali? Je těžké soudit média. Jejich denním chlebem jsou právě tyto skandály, tajemství a společenské eskapády. Proč se ale někteří lidé dobrovolně zesměšňují před celým národem, to asi nikdy nepochopím. Nicméně si nepřeji být toho nadále součástí.
Za oponou našeho světa to opravdu není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Většina mých kolegyň a kolegů se snaží získávat zakázky a pochybnou slávu právě tím, že mluví špatně o ostatních a snaží se nahradit jejich místo. Povrchní krátkodobé přátelské i milostné vztahy do celé branže vnáší větší a větší komplikace. ,,Ne, s ní pracovat opravdu nebudu, já pracuju jenom s tamtou, tenhle je na mě moc namyšlenej, tenhle zase chlastá.” Lidé si z naší práce dělají pořád větší reality show a pro produkce je čím dál náročnější soustředit se na kvalitně natočený film. A když už najdou pár, který se na scéně snese, zjistí, že jejich schopnost hrát a soustředit se je na bodu mrazu. Většina z nás, rozumných lidí, začínala stejně – nejistí, nezkušení, stydliví. Až po pár měsících jsme zjistili, jak trpkou příchuť mají ty vysoké částky, které vyděláváme. Stačí se takzvaně ,,chytit špatné party” a člověk je snadno odsouzen k věčné temnotě. Jen málo z nás zůstali rozumní a odolali všemu tomu pokušení, které s sebou naše práce mimoděk přináší.
Minulé léto jsem na služební cestě poznala moc milou slečnu. Měla za sebou jen pár scén, byla naprostý prototyp té stydlivé, nezkušené kolegyně. Byla mi velmi sympatická, proto jsem se rozhodla, že ji nenechám na pospas osudu a vysvětlím jí, jak to v tomto světě chodí a na co si dát pozor. Ještě celých 6 měsíců poté mi psala, radila se o každém svém kroku a chovala se zodpovědně, což mě velice potěšilo. Předala jsem si všechny své zkušenosti a byla jsem na ni velmi hrdá. Pak se na dalších 6 měsíců odmlčela. Když jsem nedávno zahlédla její profil na jedné nejmenované sociální síti, všechna hrdost mě přešla. Přesně jako ostatní se chytila ,,špatné party” a najednou to byly samé večírky, selfie ve značkových minišatičkách a spousta, opravdu spousta arogance. Tak téhle je opravdu škoda, pomyslela jsem si. Možná jsem vám trochu otevřela oči, možná si na mě vzpomenete, až uvidíte na internetu další bulvární článek o tom, kdo se s kým v naší branži vyspal a kdo čeká na výsledky testu HIV. Není to nic než obyčejná umělá póza. Já jsem si ale jistá jedním – nadále už se v této sféře pohybovat nechci. Alespoň ne jako herečka.
Belle Claire
