Bolest jménem osamění. Jak se mu efektivně bránit?

  • Teologický článek  faráře a vedoucího oddělení duchovní péče Naukového odboru Církve československé husitské Mgr. Tomáše Nováka, Th.D. s názory osobností z napříč společenského spektra. 

Myslím, že je lépe vyloučit představu pro všechny platného receptu. Je dobré, abychom si uvědomovali, že nejsme stejní, co udělá skvěle jednomu, nemusí příliš či vůbec pomáhat druhému. Proto je dobré naslouchat své vlastní duši a svému vlastnímu tělu.

Míra a příčina osamění či osamocení je různá, někdo se cítí sám, protože je skutečně objektivně osamělý, jiný může být obklopen druhými, se kterými se míjí ve svých hodnotách či ve svém založení.

Jsou lidé, kteří jsou konfliktní, nebudují si vztahy, a pak se diví, že jsou sami. Neuvědomují si, že dobré vztahy nejsou samozřejmostí, že se musí citlivě pěstovat. Milióny osamocených lidí to mají na vzdálenost několika metrů od ostatních, ale vlastně jsou jim druzí, tak nepříjemní, že raději volí svoji samotu. Je někdy těžké naslouchat příběhům osamělých lidí, kteří dělají vše proto, aby osamělí zůstali. Vztahy se nebudují s dokonalými lidmi, vztahy se vytvářejí v reálném světě, vykročením z egoismu a pěstováním vlastní autentické identity.

Pokud jde o nynější situaci, kdy jsme ještě více odříznuti od ostatních, myslím, že se nabízejí dvě možnosti: Buď si vážit toho, že máme konečně čas sami na sebe – sami pro sebe, na své myšlenky, na svou vlastní kreativitu, na svou spiritualitu, stranou běžného spěchu a hluku, anebo využít možnosti, které zde stále ještě jsou: Nikdo nám nezrušil telefon, nikdo nám nezakázal psát dopisy a pohlednice, není třeba myslet jen na současná sociální média. Navíc nikdo nás nenutí žít 24 hodin denně na samotce, važme si více těch lidských bytostí, se kterými žijeme nebo se kterými se nahodile či plánovaně setkáváme, a važme si stopy druhých v kultuře na rozmanitých médiích, i to je setkávání s druhými, setkávání svého druhu. Braňme se té samotě, která je naší vlastní duchovní prázdnotou, naplňujme své životy, otevřme se sami sobě, druhým, přírodě i Tomu, který to vše stvořil.

A jak se efektivně bránit pocitu osamění podle osobností napříč společenským spektrem?

Publicistka  a legendární televizní dramaturgyně PhDr. Soňa Štroblová: “Pro mě je to i v době „ covidové“ snadné – psaním, připravuji knihu “Stručný průvodce moderní estetickou chirurgií aneb když vnitřní krása nestačí“, navštěvuji koňskou farmu, koně miluji pro jejich krásu a charakter, a kontaktem s lidmi, kteří jsou hodně duchovně založení, včetně účasti na on-line duchovních summitech. Na to vše jsem neměla před covidem čas a strašně si to užívám. Navíc se starám o 91 letou matku. To zpomalení všeho mi absolutně vyhovuje, i když asi jen dočasně. Kultura mi samozřejmě chybí. Samota a osamění jsou dva odlišné pojmy. Samotu snáším, pocit osamění ne. Ale nikdy není člověk sám, obklopuje nás spousta energie a vždy je součástí něčeho, co nás přesahuje a z čeho je možné energii čerpat.”

Spisovatelka a moderátorka MgA. Halina Pawlowská: “Necítím se osamělá, protože žiju dohromady s dcerou, vnukem, tchyní, přítelem a dvěma psy. A jak bojovat? Myslím, že jde o velmi namáhavou, zdlouhavou práci, do které byste se měli vrhnout co nejdřív s vědomím, že samota by vás mohla přepadnout kdykoliv. Takže např. já jsem si musela vydělat na dům, postavit ho a pak jsem teprve mohla počítat s tím, že se ke mne mí blízcí nastěhují. No a denně telefonuji se svými kamarádkami tak dvě až tři hodiny, píšu maily, sms a jsem na instagramu, kde i streamuju až jsem z toho společenského vichru vyčerpaná!”

Ředitelka Pečovatelské služby Prahy 3 Mgr. Emilie Kalová: “V této souvislosti si vybavuji citát, na který jsem kdysi narazila: „Největší oporou v životě jsou nám lidé, jimž my sami jsme oporou.“ (Autora neznám.) A v tom možná tkví celé tajemství – neočekávat a nežádat, ale zajímat se, nabízet, starat se, pečovat, naslouchat. Někdy si ovšem i tak člověk může připadat osamělý, protože tento pocit se občas nevyhne nikomu a mohou to zapříčinit nejrůznější události i životní etapy. Myslím, že někdy je dokonce potřeba, aby byl člověk sám – když se hojí duše, musí si touto fází projít každý a je dobré to vědět a počítat s tím, že je to přechodná a důležitá část procesu uzdravení. Mluvíme-li o samotě zlé, kruté a nechtěné, pak určitě pomůže aktivní přístup – mít oči a náruč dokořán a vnímat takové ty malé střípky štěstí, které známe všichni – může to být pohlazení kočky, dětský smích, západ slunce nebo třeba chvilka odpočinku u dobré kávy…. Případně se nebát požádat o profesionální pomoc, když samota člověka začne drtit. Žijeme v solidární společnosti hustě protkané sítí nejrůznějších služeb veřejného i soukromého charakteru často na vysoké úrovni (sociální, duchovní, psychologické ale i medicínské…) a kdo v tíživé situaci najde odvahu říci si o adekvátní pomoc, má z poloviny vyhráno. Mně osobně proti pocitu osamění nejvíce pomáhá modlitba.”

Člen předsednictva Českého helsinského výboru PhDr. Mgr. et. Mgr. Jan Beer, MBA: “Samota jako taková neexistuje, jde o umělý konstrukt, ze kterého každý může uniknout! Někomu pomohou sousedé, jinému kolegové v práci a na další platí knížka nebo film. Vy jste ještě nebyli v Nebelvíru? Koukejte tam mazat, tam je zábavy dostatek a na samotu můžete zapomenout, i když tam budete sám.”

Herečka MgA. Veronika Žilková: “Najděte někoho ještě víc osamělého než jste vy a pomozte mu.”

Legenda českého modelingu Melanie Vančurová: “Osamění osobně neznám. A obrana proti pocitu osamění – podle mě jsou to přátelé i po telefonu, koníčky a mazlíčci které nás zaměstnají. Také pohyb ať sport nebo procházky. Plánování co budu chtít změnit nebo uskutečnit až na to bude vhodná doba. Prostě určitá iniciativa a jakékoliv dělání pocit osamění zahání.”

Speciální pedagog a publicista Bc. Ondřej Syrový, MBA: “Současná doba nás naučila vnímat samotu jako způsob mysli, společenský život je utlumený a musíme si snažit zvládat boj sami se sebou a zvolit autoregulační činnosti, které nám pomohou přebytek volného času překonat. Může to být četba, spiritualita, vaření, spiritualita a alespoň on-line kontakt s přáteli, známými a rodinou. Zároveň bychom měli hledat solidaritu sami v sobě a šířit pozitivní náladu okolo sebe. Jak řekla Matka Tereza: „Laskavá slova mohou být krátká a může být snadné je vyslovit, ale jejich ozvěny jsou nekonečné.“  A co se týče mě, tak díky pandemii jsem znovu oprášil vášeň k vaření a pořád něco kuchtím. Pěkně jsem z toho přibral a teď přemýšlím, jak to zase shodit, takže se určitě nenudím.”

Spisovatelka PhDr. Marie Formáčková: “Osamělost je velmi individuální pocit. Jsou lidé, jimž je v něm dobře, ovšem pro mnoho dalších to je frustrující stav, který jim způsobuje mnoho problémů, jak psychických, tak i fyzických. Lék na to existuje jediný, osamělosti se zbavit. Ale k tomu je nutná aktivita, vyjít ze své samoty, rozhlédnout se kolem, obnovit stará přátelství, kontaktovat třeba bývalé spolužáky, popovídat si se sousedy. Přátele lze objevit i na sociálních sítích, ovšem je třeba mít se na pozoru, před „nezadanými americkými důstojníky na vojenských základnách“. Bohužel dobrý pocit ze života nám nikdo nenaordinuje, ani ty nejlepší léky nám jej nepřinesou. Musíme se o něj zasloužit sami.”

REDAKCE

 

Komentáře