Čarodějka Monica Star: Své vzory jsem nacházela především v knihách.

Čarodějku Monicu Star zajímala ezoterika již od dětství. Inspiraci nacházela v antických postavách a stále se snaží v této oblasti vzdělávat. Vykládá karty, pořádá rituály, semináře, a díky svým schopnostem a výraznému vzhledu patří mezi vyhledávané vědmy v Čechách. 

Kdy Vás začaly zajímat věci mezi nebem a zemí? 

O věci, které takzvaně leží mezi nebem a zemí jsem se začala zajímat už v dětství, kdy jsem dychtivě četla staré řecké pověsti (možná byly i římské a etruské, ale byly prostě antické) a zaujala mě Sibyla, věštkyně starověkých Římanů a Pýthie z Apollonova chrámu v delfské věštírně, také jsem četla o bájném věštci Fíneovi, kterého Argonauti zachránili před Harpyjemi (ty měly s proroctvími společného akorát to, že, když se objevily, tak nevěštily nic dobrého) a on jim za odměnu řekl, jak dopadne jejich cesta za účelem krádeže zlatého rouna. Zaujala mě také Sfinga se svými hádankami a později samozřejmě i méně bájný a o to víc skutečný astrolog a léčitel Nostradamus. Už tenkrát jsem často přemýšlela o tajemných, zdánlivě nicneříkajících věštbách a dvousečných věšteckých hlášek, které se daly vyložit na dva nebo i tři způsoby – vyber si dle momentální nálady, ale o to zajímavější psychologický účinek to mělo na klienty. Aha, tak, když překročím řeku Halys, zničím velkou říši, řekl si Lýdský král Kroisos, když to říkala Pýthie, tak na tom asi něco bude, překročil řeku, napadl Peršany, utrpěl porážku a zničil vlastní říši. Něco podobného se stalo i králi Pyrrhovi, který chtěl zmasit Římany a dostal věštbu: “Lid tvůj římské vojsko překoná!” Ale teď – co je podmět, co je předmět? Přísudek je jasný, ale není jasné, kdo komu vypráší kožich. Nakonec to dopadlo přesně naopak, než to podle Pyrrha dopadnout mělo. Věštec Fíneus zase žil sám na ostrově a protože to byl skutečně dobrý věštec, spíše to byl takový jasnozřivec, který viděl bohům do hlavy a prozrazoval boží úmysly lidem, akorát, že to nedomyslel sám za sebe, protože tak dlouho provokoval a zvedal bohům mandle, až na něho bohové poslali Harpyje, což byly víceméně ženské postavy s pařáty a drápy a ty ho hlídaly a vždycky, když se chtěl najíst, tak mu jídlo sebraly a taky od něho odháněly klienty, dnes by Harpyje asi vyháněly věštce z televizí a Fíneus pomalu umíral hlady i když dostával čočku od Harpyjí. Ta ale nebyla k jídlu. Z toho plynulo poučení, že by věštec neměl říkal žadatelům o věštbu všechno. Když by věštec vyklopil všechno, co ví a nic by si nenechal pro sebe, tak už mu bude jedna Harpyje sedět na rameni a druhá na talíři s jídlem, navíc Harpyje prý podle legend moc nevoní. Hodně věštců, třeba Nostradamus nebo takzvaný spící prorok se vyjadřovalo ve verších nebo v hádankách, ale to už by mělo být spojené s věštbou. Slavné věštkyně a věštci většinou nikoho nenabádali k něčemu, co má udělat, ale snažili se inspirovat každého k novým myšlenkám a popřípadě i k přehodnocení svých rozhodnutí. Nikde není dáno, ani psáno, co se v budoucnosti odehraje a nikdo to také do posledních detailů neví. Rámcově to samozřejmě tuší hodně lidí, kteří jsou mocní nebo mají peníze a zkušenosti, ale z tohoto hlediska by se asi mezi úspěšné věštce zařadili i známý Machiavelli, popřípadě Napoleon nebo Rothschild. A možná i Edison, Tesla, Fleming, v podstatě jde stále dokola o ten samý princip myšlení, kdy člověk, který “nahlíží” do budoucnosti dosáhne spojení se svým vlastním podvědomím, které inspiruje racionální rozum k použitelným závěrům. Kdyby bezpečnostní agenturu G4S Cash services v listopadu 2007 řídila Pýthie nebo Sibyla, tak by nikdy nezaměstnaly důvěrou budícího Františka Procházku, který jim 1. prosince 2007 elegantně štípnul 540 miliónů korun. Věštění bylo vždy složeno z věcí tajemných a tabuizovaných a z notné dávky psychologie. Psychologem teď nemíním člověka, který má titul psychologa, ale který psychologii rozumí lépe než ostatní.

A měla jste nějaký vzor?

Své vzory jsem nacházela především v knihách. Knihy byly nejlepším učitelem v mnoha směrech a oborech, ať už šlo o výklad karet, meditace a astrologii nevyjímaje.

Věříte konkrétně Vy na osud?

Jestli věřím na osud? Věřím tomu, co vidím. Každý se narodí do určité situace, nikdo si nemůže vybrat, kde, kdy a komu, do jaké rodiny nebo jaké svobodné matce se narodí. To se snad dá pochopit. Rasa, inteligence, tělesná výška a sklony k dědičným chorobám si také nikdo sám od sebe neovlivní. To se dá také pochopit. Stejně tak není možné se dopředu připravit na celou řadu náhod, které se nesmazatelně zapisují do našeho života. Jak se má někdo vyhnout tomu, že na procházce šlápne na minu? Jak se měli obyvatelé Pompejí vyhnout výbuchu sopky? Jak se měli lidé v Hirošimě zachovat den předtím, než na ně spadla atomovka? Jednou jsem četla zajímavý příběh o člověku, který bydlel v Hirošimě, přežil výbuch atomové bomby a hned ten samý den odjel za příbuznými do Nagasaki. Pokud tohle všechno nazveme osudem, tak v osud věřím, stejně jako v osud musí věřit ostatní, protože žít na Zemi a nevěřit na osud by asi byla bláhovost, ne?

Jaké metody pro věštbu používáte?

Protože také věřím na synchronicitu, čili souběžnost různých náhod, používám při sestavování věšteb výklad tarotových karet. Podle toho, jaké karty se na stole po zamíchání objeví, se inspiruji při odhadu správné odpovědi na různé otázky, většinou luštíme s klientkami práci, vztahy, jaké jsou šance na navázání vztahu, když vyhlédnutá “oběť” nereaguje, popřípadě, jestli se někdo, s kým klientka přerušila vztah a s definitivní platností ho vyhodila, už brzy vrátí a bude prosit o odpuštění. K tomu se samozřejmě také vztahují různé rituály.

A na co jsou obvykle rituály zaměřené?

Podle naší definice je rituál umění podat nebo zprostředkovat své přání tak, abychom zaujali pozornost co největšího množství vzhledem k situaci adekvátních bytostí, včetně vyšších entit, polobohů a bohů, pokud existují a tím se může

S modelkou Pavlínou Rychteckou

zvýšit pravděpodobnost splnění rituálem nadopovaného přání. Rituály provádíme často ve skupině, můžeme rituál provést pro někoho, popřípadě, když se chcete rituálu osobně zúčastnit, tak ta možnost je zde také. Někdy realizujeme rituály v Praze (celá Praha je magická a vhodná ke konání rituálů), jindy jezdíme ven, mnohokrát jsme byli ve Starých Splavech u Máchova jezera nebo v Jiřetíně pod Jedlovou a v Dolním Podluží a na Tolštejně, to všechno jsou místa přímo nabitá magickou silou, je tam také velké množství kulturních a stavebních památek. Kdo chce, tak si tam svoje místo k osobnímu rituálu najde, krásná je také Křížová cesta na Křížové hoře nad Horním Jiřetínem, poblíž Varnsdorfu.

Co vnímáte jako Váš největší úspěch v ezoterice?

Otázka, co vnímám jako svůj největší úspěch v ezoterice, je docela zajímavá, protože ono je toho moc, co by se dalo chápat jako úspěch. Díky kartám a rituálům jsem se seznámila s hromadou bezvadných lidí, s tolika pozoruhodnými lidmi jsem se neseznámila ani za léta, kdy jsem pracovala v české televizi, bylo mi ctí uvádět se Slávkem Bourou poslední esoterický festival v Jihlavě, kde jsem si mohla i zapózovat při módní přehlídce, která se konala v rámci festivalu, vykládala jsem karty v televizi, v Budapešti, kde se přenášely věštecké pořady do televize Barrandov, měla jsem možnost si zahrát ve filmu Poklad, který natáčela moje dobrá známá režisérka, s níž jsem se též seznámila přes umění, protože esoterika, vždy byla a je i v současnosti, cesta umění, hlavně vypravěčského a výtvarného, do esoteriky dnes patří fotografie, malířství copywriting a psaní knih a publikací, stejně jako konzultace přepestrých životních příběhů přes mailovou poštu.

Podle čeho se podle Vás pozná dobrý věštec?

Můj hodně dobrý známý, přítel Reon Argondian se dokonale vyzná v symbolice, kterou též používá na svých obrazech, každý den si z baličku karet vytáhne jednu tarotovou kartu a podle ní soudí, jaký asi bude den, který má před sebou. A právě podle toho se také pozná dobrý věštec, je to v podstatě hravý umělec a současně i psycholog, i když lidé k psychologům v současné době chodí dost neradi, je možné, že je to pro ně moc oficiální nebo svazující, i když to zaplatí pojišťovna. Ale když se někdo, kdo je známý spíše jako kartář nebo věštec vyzná v psychoterapiích a psychoanalýze, tak to je to víceméně vítaná hra, kterou si poměrně dost lidí přeje zkusit. A světe div se, tarotové karty se začínaly používat v Německu u klasických psychoterapií už kolem roku 1985, což se u nás málo ví, ale protože mám sama vynikajícího učitele, kartáře, spisovatele, fotografa a dalo by se říct i kolegu, mága Ravena Argoni, tak to všechno vím. I když je určitě pravda, že věcí, které se ještě budu muset učit je daleko víc.

Ondřej Spýťa Syrový

Zdroj fotografií: facebook

Komentáře