Povídka Sidonie Kermack: Smrt v aréně I.
„Kristýno, jedeme na hokej,“ řekl mi Alex, když jsem seděla připásaná v autě. „To myslíš vážně? Udělám ti tam ostudu,“
Číst více„Kristýno, jedeme na hokej,“ řekl mi Alex, když jsem seděla připásaná v autě. „To myslíš vážně? Udělám ti tam ostudu,“
Číst víceKonečně jsem se odhodlala uskutečnit to, co jsem dlouho promýšlela. Vybrala jsem si k tomu pondělí před Dušičkami. Hodilo se
Číst víceVánoce roku 1963. Bylo mi tři a půl roku a pod stromeček mi Ježíšek mimo jiné nadělil lyže. Musela jsem
Číst víceZazvonil mi telefon a na druhé straně se ozval jakýsi muž, že na mě dostal kontakt od Úřadu práce. Trochu
Číst víceUkázka z chystané knihy Klíč bez dveří, brána bez domu “Anino, jdeš ven?” zeptala se mě Líba. To byla moje
Číst víceČlověk nemá lpět na věcech. Tak to učí různé moudré knihy i Bible. Ale ono to není tak jednoznačné. Poprvé
Číst více…aneb léto 1978 Na oslavě mých 18. narozenin u mě byla Liduna a Jana a možná ještě někdo další. Ráno
Číst víceI když jsem měla práci, kterou jsem milovala, patřilo k bontónu alespoň trochu na ni nadávat. U mě to bylo
Číst víceZ různých časopisů i knih a televizních pořadů jsem věděla o to, že existuje vyvolávání duchů. A také ale i
Číst víceV různých soutěžích jsou vždy lidé vyzváni, aby řekli, kam by pozvali ostatní. V případě Pardubic to je vždy stejné
Číst více