POVÍDKY SIDONIE KERMACK

Psal se 13. duben roku 1993. Počasí nebylo aprílové, bylo slunečno a teplo, skoro jako v létě. A tak jsem

Byt, kde žiji už bezmála třicet let, mi doslova spadl z nebe. Měli jsme několik možností, ale vždy se mi

Bylo to v druhé polovině devadesátých let minulého století. S kamarádkami jsem hodně probírala ezoterické nauky, new age, různé náboženské

Helena byla sedmnáctiletá dívka se spoustou snů, představ a tužeb. Byla nadána velkou fantazií a toužila prožít nějaké dobrodružství podobné

To byl Lukášek ještě hodně maličký, sotva se batolil. Jeho maminka ráda jezdila na koni a jednoho dne s sebou

Je to divné období. Barevná krása podzimu už je pryč, jen v zahrádkách ještě dokvétají chryzantémy, doubky a další podzimní květiny

Občas jsem musela jet na školení. Pokud se to protáhlo, přespávala jsem u tety. Nerada jsem jezdila vlakem v noci,

Byla jiná a věděla to. Nikdy doopravdy do třídního kolektivu nepatřila. Nebyla ani šprtka a premiantka, ani pětkařka a průšvihářka.

„Pojedeš na tábor,“ rozhodl táta. Přijala to se smíšenými pocity. Ještě nikdy na žádném táboře nebyla, ale její kamarádka vždycky

V Labi uplynulo hodně vody, dokonce se i změnil režim, přesto se ve vzpomínkách vracím do doby, kdy jsem byla