Co české celebrity považují za životní úspěch?
Marie Formáčková,
publicistka
„Kdysi před mnoha lety jsem dělala rozhovor s jednou jogínkou a ta mi řekla, že peníze, postavení a podobné materiální požitky jsou jenom „falešný bůh“, že největší úspěch je život sám a každý den, který jsme někomu druhému rozsvítili. Měla pravdu.“
—
Hanna Pekhart,
zpěvačka
„Věřím, že životní úspěch teprve přijde. Jsem ale samozřejmě vděčná za mnoho věcí, které mě potkaly. Jsem moc ráda, že jsem vlastně, byť krůček po krůčku, dosáhla téměř všeho, o co jsem usilovala. A také dělala vždy to, co jsem chtěla dělat, a co mi přinášelo radost.“
—
Zuzana Křováková,
výtvarnice
„Mohu dělat to, co mě baví, s moudrými lidmi, které mám ráda, k nimž mám úctu a kterých si vážím. Zkrátka stručně a jednoduše, z celého srdce a duše mě každý den baví žít můj život! Toto považuji za svůj životní úspěch!“
—
Pavel Vohnout „Kyklop“,
zpěvák skupiny Maxíci
„To, že mi rodiče dali život a naučili mě to, co jsem za svůj život zatím dokázal . Hlavně mít rád a být rád.“
—
Michaela Kudláčková,
legendární dětská herečka a šéfredaktorka magazínu Popelky.cz
„No, asi to, že patřím k těm, kdo jsou v dnešní době schopni ještě vůbec nějaké úspěchy vidět a ocenit. Jak u sebe, tak i u druhých.“
—
Jana Yngland Hrušková,
herečka a zpěvačka
„Mým životním úspěchem asi byla kandidatura na prezidentku republiky. Samozřejmě jsem nevyhrála. Ale o to vlastně vůbec nešlo. Pro mě bylo důležité touto cestou vyjádřit svůj nesouhlas s naší politikou. A i když pravděpodobně všichni tušili, že vlastně nemám vůbec žádnou šanci, přesto se o mě media zajímala. Já protestuji i nadále proti tomu, co se tady děje. Budu velmi ráda, když se nám podaří islamizaci Evropy zastavit. Zájem Evropy je mi přednější než můj osobní. Proto také vlastně riskuji, že mě někteří pořadatelé nebudou objednávat. To je prostě riziko povolání. Ale protože žijeme v demokratické společnosti, jsem povinna svůj názor veřejně vyjádřit. Nechci být jako spousta ostatních, kteří si myslí, že se jich to netýká, že se vlastně nic neděje, a že to všechno stejně nějak dopadne i bez nich.“
—
Monika Brabcová,
novinářka, dramaturgyně a textařka
„Nejspíš to, že jsem se z divadla v Brně, kde jsem pracovala jako dramaturg, dostala do velké pražské redakce. Dali mi tu možnost psát o českém showbyznysu a dělat rozhovory s celebritami, což mě moc baví a naplňuje. Každé setkání s někým zajímavým vám totiž něco dá a obohatí vás. Jsem šťastná za to, že se mi podařilo setkat s takovými osobnostmi, jako jsou pan Milan Kňažko, Jan Kanyza, Filip Blažek, Ondřej Havelka, Janek Ledecký a mnozí další. Jsem také ráda, že se mi podařilo spolu s Bohušem Matušem napsat několik písniček a doufám, že se mi zpěvních textů podaří vytvořit ještě více, protože to je to, čemu bych se kromě psaní velkých rozhovorů chtěla věnovat. Tak uvidíme, co život ještě přinese.“
—
Jindřich Kraus,
hudebník a knižní nakladatel
„Úspěchy i neúspěchy provází po celý život každého z nás a mají pro každého různé dimenze. A tak namátkou. Ve zpěvu to bylo 1.místo v televizní soutěži „Hvězdy zatím bez nebe“ s písní Nebreč holka a 1.místo na Country radiu v Bonanze s písní S knihami se kamaradím. Jako nakladatel jsem pomohl mnoha autorům ke slávě a moje nakladatelství Pragoline patřilo k těm nejprestižnějším. Můj největší úspěch jsou moje děti. Moje dcera Sanynka se narodila ve stejný den a hodinu jako můj vnuk Jindřich. No není to úspěch?“
