Dáváte pomluvám vážnost? Jak je řeší významné osobnosti naší společnosti?
Každý z nás se někdy setkal s tím, že o sobě zaslechl nepravdivou informaci, té se říká pomluva. Někdo ji šíří s cílem druhého poškodit, jiný ji prezentuje z nedostatku informací. Pro mnoho lidí je pomluva stresující, zničující a nepříjemná. Další jedinec se s ní srovná smíchem nebo ignorováním této informace. Pomluva může být poškozující, dehonestující nebo může v důsledku někomu i pomoci v pozitivním slova smyslu.
K šířením nepravdivých informací mají sklon především lidé, kteří sami nemají vyřešené své životy a snaží se tak pozornost odvést jiným směrem. Směrem, který upozadí jejich nedostatky, neúspěchy. Na základě pomluv vznikají i spousty bulvárních časopisů, magazínů nebo článků. Veřejnost podobné tituly čte s velkou oblibou, pro pobavení a někteří je přijímají jako důvěryhodný zdroj informací.
Každý by se měl zamyslet nad tím, zda chce s pomocí pomluv někoho poškozovat, jelikož ač se to zdá málo pravděpodobné, každá vyslaná pomluva se vrací jako bumerang. Mnohdy ublíží víc samotnému autorovi nepravdivé informace, než pomlouvanému.
Nepravdy a pomluvy provází náš život téměř každý den. Jak jej vnímají významné osobnosti naší společnosti?
Publicistka Marie Formáčková: „Pomluvy už dneska neřeším, ale je to určitě otázka věku, protože kdysi mě občas hodně trápily. Tím chci jen říct, že pokročilý věk má mnoho výhod, a tohle je jedna z nich. Čím je člověk starší, tím míň se zabývá nepodstatnými záležitostmi, a k nim pomluvy rozhodně patří. Nestojí za to věnovat jim pozornost.“
—
Senátor Parlamentu České republiky Jaroslav Doubrava: „Pomluvu považuji hned po závisti za něco velmi odporného. Do určitého stupně se nemá cenu jí zabývat. Jen tomu darebákovi dáváte možnost pokračovat. Čím více pomluvu vyvracíte, tím větší radost mu děláte. Nezasměji se jí, ale také mě nerozhodí. Nikdy vám jí neřekne do očí, abyste se nemohl bránit. Je to podlé a zbabělé.
—
Ředitel vězeňské školy VIZE a speciální pedagog Jan Beer: „Nějak zásadně se pomluvami v běžném životě nezaobírám. Vlastně je ani nevnímám. Jediné, co bych nerad, aby se o mně po mé smrti říkalo, že jsem byl třeba bordelář. Takže pravidelně doma myju nádobí a zametám. Jednou týdně dokonce vytřu. Proti pomluvě, která vznikne ex post, se totiž nedá bránit, leda takto.“
—
Farář, vedoucí naukového odboru Církve československé husitské Tomáš Novák: „Mnoho lidí v církvi se každý týden v kostele modlí za odpuštění hříchů a pak vzápětí jdou a pomlouvají druhé. Nevím zda si uvědomují jaký jed pomluva je, jak morálně problematické je zle hovořit o druhých (jakkoli by se bránili, vždyť je to přeci pravda). Je otázkou co je pomluva, zda to je jen lživé mluvení o druhých nebo jakási potřeba povýšit se nad druhé tím, že za zády říkám to, co bych si netroufl říct do obličeje. Pomlouvání v církvích je, ano, a k tomu ještě patřící vytváření klik těch ‚lepších‘. Samozřejmě je to totálně proti duchu evangelia Kristova, je to znamení pýchy a v křesťanských kruzích je to znamení pokrytectví a nepochopení toho co Kristus od svých následovníků žádá.“
—
Šansoniérka Dana Chytilová: Pomluvy obvykle ani nezaregistruji, nezabývám se tím,co kdo říká o mně, jen snad když je to kladně, ale to pak asi není pomluva, že?
—
Kouzelnice Regina Ivana Sádlová Kupcová: „Pomluvy mě baví. Vždy se usmívám, protože to značí, že lidi zajímám. Každý má právo na svůj názor, a to je správně. Mě kritika posiluje, abych na sobe víc pracovala.“
—
Zpěvačka, herečka a aktivistka Jana Yngland Hrušková: „Na pomluvy a posměch jsem si už zvykla. Když chcete říct veřejně svůj názor, musíte počítat s tím, že se to mnoha lidem nebude líbit. Budou se snažit vás degradovat, zesměšnit, udělat z vás blázna. Mně ale hodně pomáhá to, že mám spoustu fanoušků. Lidí, kteří smýšlí jako já. Takže v tom nejsem sama.“
—
REDAKCE
