Důležitost naší modlitby ovšem nespočívá v pěkných slovech, která vybíráme, ale v tom, co prožíváme v srdci.
Teolog Bc. Oldřich Kalous o modlitbě
Pokaždé začátkem roku si téměř všichni lidé dávají různá přání a předsevzetí, které slibují, že splní, ale po čase zjistí, že to byl skutek utek a sliby chyby. Třeba to, že přestanou kouřit, atd…Prostě ty jejich tužby, které si dávají počátkem roku na celý rok jsou často nesplnitelná.
Ale já bych vás chtěl seznámit s něčím mnohem důležitějším a tím je modlitba k Bohu (k Pánu Ježíši Kristu). Ale napřed bych opsal k tomuto jeden žalm z Božího slova Bible:
„Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce a ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode vše´ho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.“ ( Bible Žalm 121)
Jak se máme modlit? Lidé často říkají, že se neumí modlit. A kladou si otázky, jak se mají správně modlit? V některých církvích bývá zvykem, že jsou tam přeříkávány modlitby jako na kafomlejnku – pořád dokola ta samá modlitba. Ale tam by to být nemělo. Modlitba by měla být naše komunikace s Bohem (s Pánem Ježíšem Kristem) a vše mu sdělit svými slovy a ne jakýmisi naučenými frázemi. Prostě modlitba od srdce by to měla být, a měli bychom to vyjádřit vždy svými slovy. Modlitba totiž neznamená něco dělat, ale s někým být. Být s někým, komu na mně záleží, být v jeho přítomnosti.
Každý z nás lidí, tedy každý člověk je originál. A s každým z nás se Bůh ( Pán Ježíš Kristus) setkává s originálním způsobem. Je třeba dovolit Bohu ( Pánu Ježíši Kristu) , aby k nám promlouval osobně, svým originálním způsobem. Bůh s námi zachází tak, jako bychom pro něj existovali jen my každý sám, tedy kdo mu otevře své srdce či chce otevřít. Měli bychom opustit své představy a dovolit Bohu ( Pánu Ježíši Kristu), aby jednal tak, jak chce On!
Třeba teď v poslední době je velmi aktuální pro Evropu a potažmo i pro naši ČR invaze-přiliv ekonomických imigrantů vycvičených IS, aby tu pak zřejmě činili atentáty a páchali zlo v Evropě. V mnoha zemích proti tomu lidé protestují – třeba v Polsku a v Maďarsku. Ale u nás a na Slovensku se o tom příliš v našich objektivně-neobjektivních masmédiích typu ČT a ostatních Tv nehovoří. Ano, je třeba něco proto dělat, ale také je se za to modlit, aby nás Evropu a ČR provázel Bůh ( Pán Ježíš Kristus) jedním slovem Pán a sdělit mu na modlitbách, aby nám domorodým obyvatelům dal sílu a ochraňoval a předcházel nás před tím, co není to pravé ořechové a co se jeví i jako nebezpečné a zhoubné pro Evropu – tedy před tou invazí imigrantů vycvičených IS.
Bůh k nám promlouvá mnoha způsoby a vacmi, různými okolnostmi a i prostřednictvím lidí v našem okolí. Bůh nám, ale nešeptá do uší. Mohl by to sice učinit, ale za běžných okolností to nedělá. Jak tedy máme zachytit, co nám Bůh říká (sděluje)? Měli bychom být připraveni vnímat Boží hlas v událostech, prostřednictvím Bible či prostřednictívm lidí se kterými se setkáváme a jsme v kontaktu. Když budeme mít srdce otevřené, určitě poznáme, kdy k nám Bůh hovoří.
Bůh není básník, který potřebuje náše básně, aby nám porozuměl. Bůh je určitě i básník, ale především je Otec. Důležitost naší modlitby ovšem nespočívá v pěkných slovech, která vybíráme, ale v tom, co prožíváme v srdci.
Kdo se chce modlit, tak by se měl modlit tak, jak to umí a ne, jak to neumí. Prostě je třeba používat takový způsob modlitby, který pomáhá člověku nejlépe a Bůh, který nás stvořil a zná nás každého bez rozdílu porozumí naší modlitbě.
Mnozí lidé se mylně domnívají, že modlitba je taková kouzelná formulka, že se za něco budou modlit a že se jim to splní. Tak to není ani náhodou. Někdy se můžeme za něco modlit a přát si, aby to dopadlo, dle našich představ, ale ono to dopadne zcela jinak. A pak až po letech poznáme, že nás tehdy Bůh vedl tou pro nás nejlepší cestou, i když se nám tehdy taková cesta nezamlouvala a chtěli jsme jít lepším stylem, ale pak s odstupem let poznáme, že to bylo pro nás to nejoptimálnější řešení, jak to nastavil Bůh (Pán Ježíš Kristus). A o tom to je. Mohou přijít různé složitosti, zkoušky, problémy, starosti, ale vždy a ve všem spoléhat na Boha, že nás povede tou nejlepší cestou pro nás. A za čas poznáme, že nás dobře vedl…
Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. (Bible 1.Koritnským 10/13).
9.1.2016
