Fenomén naděje, stav mysli, který nás drží nad vodou.

Teologický článek faráře a vedoucího oddělení duchovní péče Naukového odboru Církve československé husitské Mgr. Tomáše Nováka, Th.D. s názory osobností z českého společenského života. 

Naděje je pro mne očekáváním něčeho kladného, je to doufání v něco, co má či by mohlo přijít. Naděje může být malá či velká, ve smyslu malé či velké šance. Může být všední i zásadní: mohu doufat, že bude fungovat výtah, a  mohu doufat, že najdu své životní naplnění. 

Doufání je má situace, můj stav. Naděje je výhled, je na horizontu, je to má vize. Mé doufání se může proměnit v zoufání, když naději ztrácím, když narážím na další a další slepé uličky labyrintu.

Život bez naděje má v sobě něco mrtvolného, je to spíše zahnívání a hynutí, než život. Naděje je pro mne spjatá s životní energií, silou se znovu zvednout, znovu vstát, po pádu, po té co nás někdo či něco srazí, vstát a udělat další krok či dokonce zvednout prapor.

Jako křesťan žiji s nadějí, že tento svět není v posledu tragédií či nesmyslem, ani hříčkou náhod, jejichž příjemné aspekty si musíme honem užít, než nás nicota pohltí. Jako křesťan věřím, tento vesmír má jakýsi happy end, že vše nekončí zmarem, že je naděje přesahující lidský život i lidskou smrt.

Občas slyším, že to my křesťané máme jednoduché, když žijeme s horizontem, který jde dál než náš skon. Dává to klid, to ano, ale je to i náročný požadavek. Něco se po nás chce, řekl bych proměna pomíjivého života v život věčný již tady mezi námi v tomto světě.

Křesťanská víra v naději posmrtného života, souvisí se sblížením se Stvořitelem vesmíru, který čas a prostor přesahuje. Křesťanská a moje naděje, není ovšem jen o tomto tématu, je to o důvěře, že má smysl odpouštět, že má smysl milovat, že pravý život není o nahrabání prostředků a získávání moci, nejde o to mít věci a lidi, ale být, být člověkem, vědomě prožívat své lidství a své spolulidství a objevovat tajemství a složitost života, podávat pomocnou ruku a předávat životní naději, plnou energie, která dává chuť a sílu povstat a jít dál. 

A jak vnímají naději osobnosti českého společenského života?

Mgr. Jan Žáček, publicista a režisér: “Když jsem byl ještě malý kluk, myslel jsem si, že budu fotbalista, letec, instalatér nebo režisér a spisovatel. Měl jsem v sobě spoustu nadějí, že se to uskuteční. Něco se opravdu povedlo. Ale vodovod vážně opravit neumím. Dneska mám pevnou naději a víru v to, že přijde čas, kdy tuto zemi opustí vláda zla a zvítězí tady pravda a láska. Jsem naivní? Asi ano, ale chci žít s touto překrásnou nadějí do konce svých dnů.”

Hana Lounová, country zpěvačka: “Naději cítím jako víru v budoucnost. Naději v lepší svět pro celé lidstvo. Naději pro záchranu přírody. Naději o záchranu ohrožených druhů zvířat. Naději že obrovské bohatství světa, bude děleno spravedlivěji. Nepovažuji za normální, aby hrstka nejbohatších vlastnila téměř všechno, včetně svobody zbývajících lidí. Také naději v mezilidskou lásku a slušnost, která se v poslední době, ve snaze o přežití vytrácí.”

Bc. Ondřej Syrový, MBA, speciální pedagog a publicista: “Naděje je způsob mysli, bez které bychom těžko mohli žít. Kdo na naději stagnuje, tak nežije radostný život a místo radosti žije v úzkosti. Jako křesťan si každé ráno, když vstanu říkám verš z biblické poezie Daniela Rause: “Nechť místo pláče zní radostné blues.” a opravdu to pomáhá, zvláště v této době.”

Mgr. Edita Randová, operní diva: “Naděje pro mě znamená určitý vnitřní způsob přesvědčení, že budu zdravá a překonám toto těžké období tak, abych mohla přinášet nadále lidem potěšení svým zpěvem a abych mohla šířit kolem sebe pozitivní energii pro všechny lidi, kteří ji budou potřebovat. Naděje vždycky umírá jako poslední, takže nedovolme, aby zemřela.”

Richard Pachman, hudebník a spisovatel: “Moje poslední album, vydané na konci loňského roku, má název Světlo naděje. Naději spatřuji v přírodě, ve slunci, v návratu člověka k úctě k Matce přírodě. Naději spatřuji v lidském srdci. Jsem člověk, který věří v lidské dobro a zdravou mysl. A tak se snažme neřešit to, co jsme nechali ve své minulosti a vejděme do dalších dnů s nadějí a vírou ve světlo, světlo naděje…”

REDAKCE

 
 

Komentáře