Herec Ladislav Županič: Za mého ředitelování měl Karlín osm Thálií!
Deset let řídil Ladislav Županič Hudební divadlo Karlín, pro které získal osm cen Thálie. Sám má tato ocenění dvě – za muzikál Klec bláznů a za celoživotní dílo. Herectví se věnuje celý život. Kromě divadla natočil několik filmů a nadaboval stovky dalších. Stal se například českým hlasem Clinta Eastwooda.
Jak a kdy jste se dostal k herectví?
„Asi v pěti letech. V Prostějově, odkud pocházím, působili ochotníci, takže si pamatuju, jak jsem hrál jako dítě ve Fidlovačce. V šesté třídě jsem už pak obdržel hlavní roli ve hře Příběhy cvrčka Janka. Na střední škole jsem se vracel k ochotníkům, založili jsme si orchestr, a pak jsem se přihlásil na brněnskou JAMU. Udělal jsem přijímačky a asi jsem byl nejmladší ve střední Evropě. Sedmnáct mi bylo až na konci srpna, a to už jsem byl přijatý.“
Chtěl jste někdy dělat něco jiného než divadlo?
„Napadlo mě, že bych se po vzoru tatínka stal pilotem, ale pak jsem si říkal, že u divadla bych patrně vydržel déle, což byla pravda.“
Měl jste nějaký vzor?
„Neměl. Když mi bylo sedmnáct, promítaly se tu strašné filmy, převážně sovětské provenience, na které se nedalo dívat. Až později, když jsme ve filmech viděli hvězdy, tak se nám to líbilo, ale že bych měl vysloveně vzor, jaký bych chtěl být, tak to ne.“
Debutoval jste ve filmu Život bez kytary v roce 1962. Jak na to vzpomínáte?
„Byl to můj první film, končil jsem druhý ročník na JAMU. Byla tam příjemná parta, Jirka Hrzán, Ema Srncová, na tu si dobře pamatuju! Byla štíhlá a krásná, dělala i modelku a měla něco, po čem jsme my toužili. Džíny! (směje se) Měl jsem dobrý pocit, že v devatenácti točím první film.“
Pamatujeme si Vás také ze seriálu Arabela. Jaké to bylo natáčení?
„Krásné! Vladimír Menšík, se kterým jsme byli v baráku jako sousedé. Vycházeli jsme výborně. Nebo tam byla Stella Zázvorková. Vždycky jsem se na natáčení těšil. Moji manželku hrála moje bývalá žena Jana Drbohlavová, matka mého syna.“
Od roku 1970 jste členem a později ředitelem Hudebního divadla Karlín. Jak na něj vzpomínáte?
„Rád. V prvních letech tam byl geniální ředitel, pan Ludvík Žáček, který byl současně ředitelem barrandovského dabingu. To byla chodící encyklopedie! Byli jsme první ve střední Evropě, kdo nasadil muzikál West Side Story. Choreografii tehdy dělal Lubuš Ogoun, jeden z nejlepších choreografů u nás. Hrál jsem Riffa, šéfa party Tryskáčů. Bylo to něco nádherného, ale nesmírně náročného. I když jsme byli členy divadla, museli jsme dělat konkurz. Luboš Ogoun si nás chtěl vyzkoušet, jestli jsme schopní tancovat. A to byly galeje!“
Proč?
„Pamatuju si, jak se mě Luboš ptal: Umíš salto? Já na to: Neumím! A on: Tak tady ho budeš dělat dvojitý! (směje se) Dal mi opasek, držely mě provazy. Nakonec jsem ho skákal z ramen svého kolegy. Bylo to krásný, ale pak už tvrdě nastupovala normalizace. Začaly se nasazovat „nepoužitelné“ hry, odvolali ředitele Žáčka, protože měl své názory. Tak jsme dělali třeba sovětský muzikál Sedmé nebe, to byla strašná ptákovina.“
Dvakrát jste získal cenu Thálie…
„Ano, za Klec bláznů, kde jsem hrál transvestitu v roce 1999 a za celoživotní mistrovství, což zase vypadá, že už vás pochovávají. (směje se) Bylo to milé a jsem rád, že tu mou práci někdo ocenil.“
V roce 1993 jste se stal v Karlíně ředitelem, to musela být úžasná zkušenost…
„Svým způsobem to bylo krásných deset let. Když se udělají dobrý věci, má to úspěch a dostáváte Thálie, tak je dobrý divadlo. Když se ale stane nějaký průšvih, je špatný ředitel. Rok a půl jsem trošku tápal, protože to na mě spadlo během dvou dnů. Byl špatný repertoár, nebylo co hrát. Musel jsem dávat pozor, co nasadit. Pak se to rozjelo, získal jsem úžasné herce a najednou jsem věděl, kam to chci vést. Měli strach, že stopnu klasickou operetu, což jsem neudělal. Netopýra jsme hráli i na zájezdě v Japonsku, pan Černý za to dostal Thálii. A muzikály, to byla jedna větší bomba, než druhá!“
Například?
„Udělal jsem dobře, že jsem nasadil My Fair Lady, což je osvědčený titul. Hrál jsem Higginse, Vladimír Brabec plukovníka Pickeringa. A to byl nejlepší Pickering, kterého jsem kdy viděl, včetně filmu. Popeláře Doolitla hrál Vašek Sloup, který už jako popelář vypadal v civilu. (směje se) Moji maminku hrála špičková herečka Jaroslava Adamová. A hlavní roli, Lízu, Yvetta Blanarovičová, kterou jsem kdysi objevil. Byl to obrovský talent, uměla zpívat a hrát! Dokonce i londýnské noviny psali, že hrajeme nejlepší My Fair Lady ve střední Evropě. Pak nás koupili na sedmitýdenní zájezd po celém Japonsku! Tam už místo Yvetty jela úžasná Petra Jungmannová.“
A potom?
„Nasadil jsem Hello, Dolly. Všichni kroutili hlavou, co jsem to udělal, že jsem do hlavní role obsadil Jitku Molavcovou, která za to pak taky dostala Thálii. Já jsem hrál Horáce Vandergeldera, křupana a hulváta. A pak, protože miluju swing a jazz, nasadil jsem pokračování Zasněžené romance Sny z nového Yorku, kam jsem obsadil do role komika Lubomíra Lipského, a ten dostal třetí Thálii. Každý rok šla jedna Thálie do divadla. Za mého ředitelování jich bylo osm.“
Proč jste pak divadlo opustil?
„Odešel jsem po podrazu magistrátu. Není ve mně nějaká zaseklost, to já neumím. Neuznávám, že se člověk naštve a je naštvaný celý život a jediný, komu ublíží, je sám sobě. Ale prostě jsem si řekl, že už to toho divadla, ve kterém jsem strávil třicet let, nikdy nevkročím. To, co se tam děje, není můj šálek čaje.“
Daboval jste také mnoho filmů, na jaký rád vzpomínáte?
„Miluju Clinta Eastwooda, protože jsem, až na tři výjimky, daboval všechny jeho filmy. To byla příjemná práce. Čím byl starší, tím byl lepší. Ale daboval jsem i Dočolomanského! Bylo toho strašně moc, například v řadě filmů Mela Gibsona, Chucka Norrise nebo Paula Hogana alias Krokodýla Dundeeho.“
V roce 2011 jste si zahrál ve filmu Bastardi 2, jaké to pro vás bylo natáčení? Měl jste tam vedlejší, ale docela výraznou roli…
„Bylo to zajímavé natáčení. Hráli tam asociální studenti, Romové, bylo to dost náročné. Jsou to temperamentní děti, nebylo to snadné. Byl jsem ale rád, že jsem v tom hrál a myslím si, že to byl nejpovedenější z těch tří dílů. Děj byl výborný!“
Máte ještě nějakou vizi, kterou byste chtěl realizovat?
„Teď jsem měl hodně práce. Točil jsem s Jirkou Adamcem film Léto s gentlemanem a seriál Kameňák, nyní připravujeme Světlu vstříc. Jsou tam tři hlavní role. Dana Batulková dělá ženu, co umývá mrtvoly, Petr Čtvrtníček hraje spalovače a já ředitele krematoria. Točíme v krematoriu v Ústí. Není to nejlepší prostředí, ale je to takový černý humor, že se musíme pořád smát. Teď jsem musel odmítnout krásnou roli v divadle, protože na to nemám čas. Hraju momentálně ve třech divadlech, a to stačí. Práce je krásná, ctím ji, ale potřebuju mít taky trošku volno. Život vám pak uniká pod prsty, ani nevíte jak.“
Ondřej Spýťa Syrový
