Herečka Dana Bartůňková: Role princezny Angelíny z pohádky S čerty nejsou žerty mě provází celý život, a jsem za to vděčná!

K Daně Bartůňkové se bezpochyby především váže její role princezny Angelíny v pohádce S čerty nejsou žerty. Natočila však i spoustu jiných filmů a seriálů, hodně dabovala a zahrála si ve stovkách divadelních inscenacích. Se svým partnerem Jiřím Sequensem založila Metropolitní divadlo Praha, jehož repertoár je určen především pro dětské publikum. Patří mimo jiné mezi nejúspěšnější divadelní scénáristky.

Jak a kdy jste se dostala k herectví?

Jako malá holka jsem byla hodně temperamentní, hodně jsem řádila a blbla. Všichni kolem říkali: Ta holka musí být komediantka! Bydlela jsem naproti Vladivostocké škole ve Vršovicích, takže jsem to školy měla ráno opravdu jen kousek. Jednoho dne z ní ale udělali sportovní školu, všichni jsme tedy museli projít testem sportovní zdatnosti. Testy jsem tehdy zvládla a mohla jsem na škole zůstat. Do toho jsem ještě začala studovat Lidovou školu umění. A když se rozhodovalo, kam po škole půjdu dál, měla jsem dvě možnosti, buď jít studovat herectví nebo se dál věnovat sportu. Nakonec jsem si vybrala státní konzervatoř, udělala jsem zkoušky a začala jsem tedy studovat herectví. Herectvím se mi nakonec splnil sen. Na konzervatoři jsem měla štěstí na úžasné profesory jako byl pan Lukavský, Jan Kačer či Ruda Jelínek. Po ukončení školy jsem dostala několik nabídek do divadel. Např. do Městkého divadla Kolín, do Národního divadla, do Divadla Komedie. Po revoluci jsem založila vlastní divadlo – Metropolitní divadlo Praha.

Měla jste herecký vzor?

Milovala jsem Honzu Kačera. Tehdy mi bylo dvacet, všechny spolužačky z ročníku z něj byly úplně unešené. Jeho manželka Nina Divíšková nám dokonce vařila guláš, když jsme u nich doma zkoušeli. Bylo to takové rodinné, moc prima. Jako herečku jsem samozřejmě milovala paní Danu Medřickou. Hereckých vzorů jsem měla mnoho.

Jak vzpomínáte na svůj filmový debut Setkání v červenci?

Bylo to nádherné. Byla to parta studentů z konzervatoře. Pan režisér Kachyňa potřeboval třídu lidí, která by nebyla poskládaná jen z nějakých lidí z ulice, tak si vzal náš druhý ročník. My byli řádidla, což je ostatně vidět i ve filmu samotném. V Setkání v červenci hrál i Olda Kaiser, který měl už tehdy hereckou školu za sebou. Všechny jsme do něj samozřejmě byly zamilované. Natáčení bylo celkově moc fajn.

Měla jste výraznou roli v seriálu Návštěvníci..

Moc hezké a zajímavé natáčení. V té době se filmů se Scifi námětem netočilo mnoho. V seriálu hráli již tehdy známí herci, Josef Dvořák, Dáda Patrasová, Vlastimil Brodský aj.  Já jsem hrála doktorku, Vladimír Kratina mi hrál manžela. Režíroval to pan režisér Polák. Natáčení je vždycky fajn, když má hlavu a patu. Tohle byl na tu dobu vlastně takový hodně odlehčující seriál, protože v komunistické době se točily spíš samé vážné věci. Návštěvníky mám moc ráda a ráda na natáčení vzpomínám.

A ten nejvýraznější film – S čerty nejsou žerty?

Ano, moje postava – princezna Angelína, režie Hynek Bočan. Již jsem se o tom zmiňovala mnohokrát, ale jsem velice ráda, že jsem byla do této postavy princezny Angelíny obsazena. Na pohádku byl konkurz, kde bylo opravdu mnoho známých hereček (Zlata Adamovská, Dáda Patrasová,  Ivana Andrlová,… ), ale pan režisér Hynek Bočan chtěl nějaký neokoukaný obličej. Celé natáčení bylo krásné, protože pan režisér Bočan je velice klidný člověk, příjemný, umí všechno vysvětlit. A na tom filmu je to samozřejmě vidět. Z tohoto natáčení mám moc hezké zážitky, bydleli jsme totiž na statku a nemuseli jsme tudíž pokaždé zpátky do Prahy. Točilo se přes prázdniny, což bylo taky důležité, protože nikdo nekoukal na hodinky, nikdo nepospíchal. Večer se dotočilo, sedlo se k táboráku a z cateringu nám přinesli nějaké pohoštění. Celý večer jsme si pak krásně povídali. Díky vyprávění historek Viktora Preisse, Petra Nárožného, Josefa Kemra aj. mám dodnes krásné vzpomínky.

Také jste hodně dabovala…

Dabing jsem dělala třeba s Borisem Rösnerem, také s Mirkem Dlouhým, kteří byli oba vynikající dabéři. Ale asi nejvýraznějším mnou dabovaným seriálem byl samozřejmě Star Trek, kde jsem hrála paní doktorku z hlavní kosmické posádky. Tenkrát se dabovalo na Kavčích horách v televizi. Star Trek měl mnoho dílů, dabování trvalo snad přes rok a půl. Ale bylo to příjemné.

V poslední době jsme Vás také viděli ve filmech a seriálu Kameňák…

Tak tam je především úplně jiný humor. Na tyto filmy se ráda kouknu, ale není to můj šálek kávy. Hrála jsem vlastně ve čtvrtém díle, který už nedělal pan režisér Troška, ale pan producent Pásek a režii dělal pan kameraman Brabec. Bylo to vlastně moc hezké, protože mi pan Brabec zavolal, že by tam potřeboval takovou temperamentní babu. Hned jsem mu řekla, že tento druh humoru zrovna nepreferuji. Ale nakonec mě přesvědčil, vzal mě na kafe a tam mi vysvětloval, že to všechno bude dělat úplně jinak. Takže ještě s jednou kolegyní ve filmu hrajeme lehké děvy ve vykřičeném domě, který zdědí dva mladí kluci. Zmalovali nás teda pořádně, když jsem se pak viděla, tak jsem se zděsila. Měla jsem černé vlasy, zvětšená ňadra, minisukni … Ale mělo to svůj smysl, natáčení bylo bezvadné. Pak když se dělal  seriál, tak mi pan Pásek volal znovu, že do role vrátné si představuje právě mě. . Poslední dobou mám hodně nabídek do seriálu jako je Modrý kód, Ordinace a podobně… Ale zatím… No, nikdy neříkej nikdy. Epizodu jsem dělala třeba v seriálu Krejzovi. To se mi moc líbilo.

Neuvažovala jste o tom, že budete také učit?

Už mě oslovilo víc lidí, abych šla učit. Ale s tím se člověk musí narodit. Můžete mít úžasného herce, ale bude to špatný profesor a také to jde naopak. Může být průměrný herec, ale učit může výborně. Po zkušenostech co mám, vedu soukromé hodiny. Volného času už moc nemám, ale občas se mi povede někoho připravit i na zkoušky. Rozhodně to ale nedělám u lidí, kde vím, že to nemá smysl. Rovnou jim řeknu do očí, že je to zbytečné, že vyhodí peníze… A opravdu se mi jednou stalo, že mi maminka nabízela padesát tisíc, když kluka připravím na zkoušky. Mamince jsem všechno rozmlouvala, nakonec si vybrala jiného profesora, který její nabídku vzal, ale kluka stejně na konzervatoř nedostala. Byl sice mladý, hezký, ale herectví ho totálně minulo, nebylo to tam.

Založila jste také Metropolitní divadlo Praha …

Založili jsme ho s Jiřím Sequensem. Byli jsme spolu v divadelním angažmá, pak přišla revoluce a v té době vzniklo spousty soukromých divadel, spolků… Já tehdy byla u Pavla Trávníčka v divadle Skelet. Ale pozvolna jsem přemýšlela nad tím, že založím vlastní divadlo. Dost kolegů mě přemlouvalo, ať to zkusím. V té době byl nedostatek dětských muzikálů, takže jsem napsala první pohádku … Pak jsme dělali s panem režisérem Sequensem večerní představení – Hříšní lidé města pražského, což bylo moc hezké představení. Nebo také Sexmisi, jako divadelní představení… To bylo moc úspěšné.

A Vaše další vize, co by bylo Vaše přání ještě realizovat?

V téhle době… No ráda bych dělala muzikál Pejskek a kočička. Už jsme odehráli tři představení, ale zastavil nás koronavirus. Máme koupená práva na Baladu pro banditu, protože nás požádali učitelé, že není žádný muzikál pro druhý stupeň – tedy jako povinná četba. A teď se to docela rozjelo, takže uvidíme…Držte nám všichni palce.

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře