Herečka Eva Hrušková: Popelku jsem vlastně dostala pod stromeček…
Dne 27. března roku 2019 se uskutečnil v jedné z pražských vinohradských kaváren doslova pohádkový křest knihy s názvem: Popelka & Spol. Mnoho štěstí a úspěchů popřála této jedinečné knize celá řada skvělých hereckých osobností… Hana Maciuchová, Růžena Merunková, Jiří Štědroň, Vlastimil Harapes, Ondřej Kepka, Jan Přeučil a samozřejmě osobnost v tomto okamžiku nejdůležitější – paní Eva Hrušková, jež coby filmová Popelka obdržela od organizátorů nejen symbolické tři kouzelné oříšky, ale současně i působivý, třípatrový – růžovo bílý dort. Ozdobený ve svém vrcholu jak jinak, než růžovým střevíčkem… Jak to ale s legendární Popelkou a jejím filmovým ztvárněním bylo ve skutečnosti?
První nástin legendárního československého filmu s prvky muzikálu – Popelka, tedy alespoň toho v pořadí historicky prvního, o kterém je řeč, padl již v roce 1969. Do snímku, jehož literární předlohou byla stejnojmenná pohádka významné české spisovatelky Boženy Němcové „O Popelce“ z poloviny devatenáctého století, pak již sháněla filmová tvůrkyně – režisérka Vlasta Janečková pouze vhodné představitele… Byla tu například role švarného prince, moudrého, ale trochu chaotického pana krále, zlé macechy a jejích dvou dcer, toužících po životě v nejvyšší společnosti, ale také i sama Popelka. A právě o té měla paní režisérka Janečková jasno od počátků. Při výběru totiž vzpomněla na jedno ze svých šikovných děvčat, které, jako by pohádkové předloze přímo z oka vypadlo. „Paní režisérka si mne prostě vybrala a nikoho se neptala. Zřejmě věděla proč, měla se mnou již bohaté zkušenosti z natáčení pohádek.“ Uvádí s úsměvem charismatická herečka Eva Hrušková, které, coby šestnáctileté slečně, změnila Popelka, jež byla současně její první velkou filmovou rolí, život. Důvodů, proč byla vybrána právě ona, přitom nebylo zrovna málo. Němcové předloha totiž počítala s mladou, drobnou pohlednou dívkou, která, i když je vystavena těžkým chvílím, nepolevuje a dovede bojovat za své sny. Oplývá jedinečným kouzlem a jejím charakteristickým poznávacím znamením je malá nožka, na níž se jen obtížně shání pro svou drobnost správný střevíček. Eva Hrušková, v té době sice „jen“ šestnáctileté děvče, ale s uměním a divadlem zato dostatečně obeznámené, všechny tyto náležitosti nejen že vzorně splňovala, ale navíc uměla i krásně zpívat. A tak jí brzy poté přišel i zajímavý „dárek“ – oficiální scénář, shodou okolností těsně před Vánoci. „Těsně před vánočními svátky k nám domů přišel balíček a naši mi ho dali pod stromeček. Byl to scénář k Popelce.“ Vzpomíná Eva Hrušková s úsměvem na tváři. Cesta k realizaci filmu, který máme v současné době zapsán jako legendární, byla tímto okamžikem započata. A skoro by se chtělo říci, jako kdyby šlo v případě její hlavní představitelky v některých souvislostech tak trochu o osud. Jako malá totiž Eva Hrušková vyrůstala v České Skalici spolu se svou prababičkou, protože její rodiče pracovali v umělecké branži a neměli po nějakou dobu stálý byt. Její dětský svět tak shodou okolností určovalo stejné prostředí, jako svět Popelčiny literární autorky Boženy Němcové v jejím tehdejším věku… Roli tedy nezískala jen povrchová vizáž paní Evy Hruškové, ale současně i její úzký a uvědomělý vztah k českým tradičním dílům. Hlavní představitelka byla daná…
A tak zbývalo obsadit ještě další role, do nichž byli, v kontrastu k tehdy mladičké Evě Hruškové, obsazeni zejména „staří bardi“ hereckého světa. Například Ladislav „Lála“ Pešek do úlohy krále, vynikající Dana Medřická vynikla coby brilantní potvora v roli Popelčiny macechy, Ilja Prachař jako Popelčin otec, či elegantní a důstojný Svatopluk Beneš v roli královského rádce. V mladých rolích se pak představili, kromě nejmladší a nejroztomilejší Evy Hruškové, také skvělé herečky Růžena Merunková a Dana Hlaváčová coby macešiny dcery, Popelčiny nevlastní sestry, Jan Tříska jako vypravěč loutnista anebo Jiří Štědroň jako bájný princ Mojmír. Dílo Jarmily Turnovské a Vlasty Janečkové bylo připraveno… Publikum se tak mohlo již brzy těšit na příběh šikovného děvčete, které jeho zlá macecha (tajně před svým manželem – Popelčiným otcem) soustavně sekýruje a upozaďuje na úkor vlastních dcer, které se snaží provdat naopak do nejvyšších kruhů, ideálně samozřejmě na královský dvůr. Nešťastné Popelce je proto dáván jeden nesmyslnější úkol za druhým až do doby, než se objeví slavné pohádkové tři oříšky… Oříšky, které ji donese její otec a které skrývají nejen tajemství, ale i krásné večerní šaty, v nichž jediných se může i ona dostat do blízkosti místního prince Mojmíra… A tak se i stane. Princ se do její nevšední krásy a půvabů již na druhé schůzce na terase zakouká, ale… Popelka, vlastně tajemná princezna se musí vrátit včas domů… Utíká a na lepidlem opatřených schodech ztrácí střevíc… Jediný atribut, který může dokázat, která dívka z království onou záhadnou, vždy tajemně přicházející a odcházející krasavicí vlastně je. Princ Mojmír nemešká a svou múzu se vydá se střevíčkem v ruce hledat. Naději neztrácí, neboť střevíček je natolik malinký, že padnout může skutečně jen své majitelce. A tak se i stane. Po neúspěšných pokusech o nazutí ze strany Popelčiných sester, dostává nakonec šanci i ona… A vše končí tak, jak většinou pohádky Boženy Němcové končívaly – šťastným „happy endem…“
I když není snímek Popelka (1969) v tuzemsku filmovým pojetím jediným a často mu konkuruje mladší, česko-německý snímek režiséra Václava Vorlíčka s Libuší Šafránkovou a Pavlem Trávníčkem v hlavních rolích (Tři oříšky pro Popelku z roku 1973), zůstává však i nadále a nesmazatelně v historii kinematografie jako první a v jistém ohledu i k předloze Němcové věrnější. „Popelka“ Václava Vorlíčka totiž disponuje celou řadou drobných odlišností. Nepočítá například s rolí otce Popelky a nahrazuje ji zde kočím a čeledínem (V. Menšík), který se současně stává i nositelem pověstných třech oříšků a změna pak postihuje i počet Popelčiných nevlastních sester. Zatímco původní verze počítá dcery dvě, ve Vorlíčkově pojetí je pouze jediná a to Dora. Podobně je pak upravena i královská rodina, ve které figuruje v rámci Vorlíčkova pojetí po boku krále i královna. Menší změnou si pak prochází i sama Popelka, která je v podání Šafránkové představena nejen jako roztomilé děvče, které na bálu oslní prince, ale současně i jako oslnivá střelkyně a jezdkyně na koních, se kterou se v lesích omylem potkává již dříve. Jen netuší, o koho jde… Ať už se ale rozhodneme pro kteroukoliv verzi, jisté je, že stejně, jako jiná filmová díla, zrají tak říkajíc jako víno i tyto dva snímky. V případě toho klasičtějšího s Evou Hruškovou v hlavní roli, by navíc jen málokdo
řekl, že od chvíle, kdy padla první klapka filmu, uběhlo právě v tomto roce již celých a neuvěřitelných padesát let… A protože si podobné výročí zaslouží skutečnou oslavu, jak se patří, rozhodlo se v roce 2019 jedno z nakladatelství vydat i speciální, vše zahrnující knihu Popelka & Spol., mapující nejen život její hlavní představitelky – herečky Evy Hruškové, ale současně i mnoho zajímavostí právě ze zákulisí natáčení tohoto legendárního snímku. Takže, pokud někdy někde letmo zahlédneme knihu, na jejímž hlavním přebalu uvidíme paní Evu Hruškovou v Popelčiných šatech, s ošatkou v ruce a na ní sedícího bílého holuba Pávíka, je to ona…
Michaela Košťálová
