Herečka Jitka Zelenohorská: Vztah s Waldou pro mě byla vysoká škola života!
Jitka Zelenohorská patřila v šedesátých letech k neobsazovanějším herečkám. Zahrála si hlavní roli ve filmu Ostře sledované vlaky, točila Starce na chmelu, Kdo chce zabít Jessie či Skřivánky na niti. A kromě toho se zasnoubila s Waldemarem Matuškou. Jejich vztahu ale osud nepřál…
Vzpomenete si, kde jste se s Waldemarem Matuškou poprvé potkala?
„V Semaforu. Šla jsem tam tehdy za svou studentskou láskou, Pavlem Sedláčkem. Potkala mě tam produkční, a ta mě nahnala na konkurz. A oni mě vzali! Tehdy jsem byla v maturitním ročníku. Druhý den mě pozvali na zkoušku, a tam jsem poprvé uviděla Waldemara. A on po mně koukal. Měla jsem červený svetr a džíny a holinky, „moučkovky“, takový trochu kovbojský. A on je měl taky. A říká: „Jo, ty seš moje!“
Jak to pokračovalo?
„Různě jsme se scházeli, to trvalo tak tři čtvrtě roku. Pak na mě čekal, až jsem skončila natáčení Starců na chmelu a pozval mě na večeři. Ale mě pořád připadal starý! A hlavně hrozně slavný. Postupně jsem ale zamilovala. Byl ukecaný, měl svoje charisma“
Rok jste pak bydleli v jednom bytě společně s bratry a rodiči. To muselo být náročné…
„Bylo. Ale byl to velký byt. V pokoji byli válendy do L, tam spali kluci a Walda. Naši tam byli taky. Kolikrát jsme přišli pozdě z divadla, zavřeli se do koupelny, a tam si povídali. Já seděla na pračce a Walda na vaně. Občas jsme tiše pouštěli vodu, aby nás nebylo moc slyšet.“
Jak vzali Waldemara vaši rodiče?
„Skamarádili se, on je měl hrozně rád. I když táta zpočátku moc nadšený nebyl. On byl Walda opravdu psanec. Nikdy neměl moc peněz. Vydělával hrozně málo na to, jaká byl hvězda. V divadle bral asi 700 korun a to celý padlo na jeho otce, který byl slepý a žil v ústavu. Až když poprvé dostal tantiémy, což do té doby nebylo, na Vánoce přitáhl k našim televizi.“
Měl rád Vánoce?
„Nenáviděl je! Na Štědrý den přišel vždycky totálně oželý. Ale ta televize pak běžela 25 let. A pak si ji strýc ještě vzal na chatu.“
Když jste se pak přestěhovali do vlastního bytu, bylo vám teprve osmnáct. Jak jste se zvládla starat o domácnost?
„Těžce. Celý byt jsem dávala dohromady, a když už byl skoro hotový, tak nám vyhořel. Svařovali topení, odešli na oběd a něco se tam vzňalo. Seděli jsme u Šroubků a najednou někdo přiběhl, že nám hoří byt. A tak jsme dělali všechno znovu. Vztah s Waldou pro mě byla vysoká škola života. Dělala jsem mu sekretářku, vařila, prala, žehlila, všechno zařizovala.“
Také jste za něj prý podepisovala fotky…
„Ne vždycky. Párkrát jsem mu je dala podepsat, a pak jsem se to naučila tak dokonale, že už to nikdo nepoznal.“
Waldemar byl tehdy velmi slavný, jak to probíhalo, když jste si vyšli do společnosti?
„Lidi ho napájeli, pořád mu něco nalívali. Já jsem to kolikrát dělala tak, že když tam byly nějaký kytky, tak jsem to do nich vylila nebo jsem to vypila za něj. Nemohl odmítnout, když se nenapil, byli uražení. A já říkala, on nemůže, má představení! Večer jsme spolu chodívali ke Šroubkům. Tam byla dokonalá pivnice, tenkrát stála Plzeň korunu sedmdesát. Tam to bylo v pohodě, nechodili tam cizí lidi. Ale když jsme šli jinam, to nás otravovali lidi příšerně.“
Jak jste to nesla, když po něm šílely fanynky?
„To mně nevadilo. Když jsem tam seděla, tak si netroufly. Spíš chlapi byli protivní. A pak měl fanynky, který ho pronásledovaly v dopisech.“
Četl je vůbec?
„Nebyl na to čas.“
Byli jste spolu pět let, zasnoubili jste se. Neuvažovali jste o svatbě?
„Ale ano! Zasnoubili jsme se v listopadu, na moje narozeniny. A svatba se plánovala na březen. Jenže pak se objevila Olina (Olga Blechová – pozn.red.). A on se úplně zbláznil.“
Mluvili jste někdy o dětech?
„Mluvili a hodně. S první manželkou měl jako hodně mladý dvojčata. A ty mu ve dvou a půl letech umřely na obrnu kvůli špatnýmu očkování. On se z toho málem zbláznil a možná proto byl takový psanec. Sebral se a odešel z Varů do Prahy.“
Co se pak stalo, že váš vztah skončil?
„Než jsem se vrátila z Londýna, nechal vyměnit zámky od bytu. Nic mi neřekl a nevysvětlil. A já přijela domů a už jsem se do našeho bytu, kde jsem měla svoje věci, nedostala.“
Vysvětlil vám to později?
„Už nikdy. Jednou, to už jsem byla vdaná za Honzu Milíče, jsme byli na mikulášské a vedle měli sedět Matuškovi. Přišla Olina s Waldou. Jak mě tam viděla, chytla ho a řekla: A jdeme. On nestačil ani pípnout a šel. Pak už jsem ho nikdy neviděla. Když zemřel, volala mi Yvonne Přenosilová, jestli se chystám na pohřeb.“
A šla jste na něj?
„Ne. Sama mi řekla, že být mnou, radši by tam nešla, aby mě Olina nenechala vyhodit. Nešla jsem, vlastně už ani nebylo proč.“
-brab-
