Herečka Pavlína Kafková: Soudkyně Barbara se mnou půjde ještě hodně dlouho!
Herectví se Pavlína Kafková věnuje takřka od dětství. Necelých třicet let byla v angažmá Národního divadla moravskoslezského a u veřejnosti nejvíce vstoupila ve známost jako soudkyně Barbara ve stejnojmenném pořadu TV Barrandov. Mimo jiné si zahrála v několika televizních filmech či v seriálu Četnické humoresky.
Jak a kdy jste se dostala k herectví?
Velmi přirozeně. Na základní škole jsem se účastnila různých recitačních soutěží. Po jedné z nich za mnou přišla Eva Hrozková- učitelka dramatického kroužku s nabídkou, jestli bych měla zájem do jejího dram. kroužku docházet. Bylo mi 12 a opravdu jsem nevěděla, co to dramatický kroužek je. Respektive, co se tam vlastně dělá. Vysvětlila to, mně se to zalíbilo a zahořela jsem. Bylo akorát obtížné, abych našla volný den pro „dramaťák“, protože jsem chodila na gymnastiku, volejbal, zpěv, klavír, výtvarku, koně atd., atd.,…ale nastoupila jsem a pak už to šlo tak nějak přímou cestou na konzervatoř, a přes první hostovačky v Opavě a Ostravě, do prvního angažmá v Českém Těšíně v roce 1988. A tam jsem dostala také nabídky do Chebu, Brna, Ostravy. Po třech letech v Těšíně jsem se rozhodla pro Ostravu.
Takže od roku 1991 jste působila v Národním divadle moravskoslezském, jaká to byla zkušenost?
Ostravu jsem si vybrala také z toho důvodu, že v nedalekém Frýdku je celá má rodina. Vlastně i když v průběhu tohoto angažmá přicházely i jiné nabídky- opakovaně do Brna a také do Divadla K v Praze, vždy jsem se znovu a znovu rozhodla pro Ostravu, a ta mi dala to nejlepší co mohla. Stala jsem se součástí velmi silného uměleckého souboru, ve kterém jsem se učila a učila a učila od skvělých kolegů. V Ostravě se mi narodil syn . Prožila jsem tam mnoho krásného a důležitého. Zůstala jsem do roku 2019. A stále ještě hraji ve dvou komediích na ostravských scénách, i když jen jako „host“. Ostrava v mém srdci zůstane stále.
Tou druhou ostravskou scénou je Divadlo Mír?
Ano. Souběžně s Barbarou a mými povinnostmi v NDM jsem v Míru nazkoušela, v režii Václava Klemense, velmi navštěvovanou komedii Dva nazí muži, kde jsou mými kolegy Štěpán Kozub a Vladimír Polák. Divadlo Mír je soukromé divadlo, které vybudoval herec Albert Čuba. Tím si, myslím, splnil svůj sen, dělá tam úžasné komedie.
V roce 2002 jste si zahrála ve filmu Byla láska…
To byla úžasná spolupráce. S režisérem Jurajem Deákem se pracovalo nádherně. Obsadil mě do moc hezké role, točilo se v krásných Beskydech. Atmosféru natáčení mám v paměti dosud.
A Četnické humoresky?
Tu nabídku jsem dostala téměř rok před natáčením, V okamžiku nabídky jsem byla krátce těhotná, přesto mě pan režisér Moskalyk obsadil do role sestřičky v Lázeňském nokturnu. Podotkl, že snad nepřiberu dvacet kilo a neztloustnu. Přibrala jsem 22 kilo, porodila syna a stále kojila. Naštěstí díky kojení šla kila velmi rychle dolů. Během pár týdnů jsem splaskla. Zůstalo jen poprsí, ale to panu režisérovi nijak zvlášť nevadilo. Natáčení bylo velmi příjemné a ráda na něj vzpomínám.
Vaší nejznámější rolí je Soudkyně Barbara …
Do mého života vstoupila nejprve nesměle a opatrně, následně velmi razantně a rychle.. 11.5. 2015 jsem se měla dostavit na casting. S pozvánkou jsem obdržela také ukázku pořadu. Podívala jsem se na kousek a usoudila , že asi nesplňuju konkrétní požadavky, a proto jsem telefonicky nabídku odmítla. Šéfka castingovky mě požádala, zda-li bych se tedy přijela aspoň zaregistrovat. Do databáze. Řekla jsem: „Nemůžu, mám zkoušku v divadle.“ S touto informací jsme se rozloučily. Ovšem zkouška byla zrušena, tak jsem vyrazila se zaregistrovat. To bylo tedy přesně 11.5.2015. Myslela jsem si, že si mě pouze někdo vyfotí a pojedu domů… nicméně, ocitla jsem se v místnosti před supervizory a režisérem Soudkyně Barbary. Dostala jsem do ruky text a k tomu dispozice pro improvizaci a 19.5.2015 jsem měla první natáčecí den. Seriál měl mít původně jen 32 dílů, takže jsem počítala s tím, že během léta všechno zvládneme. No a už je těch dílů 1500…. Život se zrychlil, poznala jsem spousty nových lidí a úplně nový styl své práce.
Pletou si Vás diváci s opravdovou soudkyní?
Ano. Dokonce u toho byl i kolega Aleš Cibulka a kdyby to prý neviděl, tak by tomu nevěřil, jak řekl. Účastnili jsme se s Alešem společně jednoho programu a Aleš byl svědkem rozhovoru, který jsem měla s jedním divákem. Po skončení programu za mnou přišel pán, který se začal svěřovat se svými problémy, byla to téměř zpověď otce, který bojuje o své děti, chtěl střídavou péči. Chtěl znát všechny právní odpovědi a jakýsi právní recept, který by mohl využít… Nejsem fundovaná takto odpovídat. Snažila jsem se mu vysvětlit, že Soudkyně Barbara je role a že s ním mohu hovořit jen jako člověk, nikoli jako fundovaná soudkyně. To pánovi vůbec nevadilo! „Ano, ano, já vím….ale mohla byste mi poradit? Přece jen jste Soudkyně Barbara.“ Lidé si vás prostě s danou rolí ztotožní. Asi jako když pan Chudík hrál roli primáře a lidé od něj chtěli, aby je operoval . Takže ano, lidé chtějí rady ….osobně si myslím, že tahle role se mnou půjde ještě hodně dlouho.
Byla jste součástí prakticky všech Barrandovských pořadů …
Bylo jich spousta. Ráda vzpomínám na „Kurňa, co to je?“ s panem Zedníčkem. Je fajn si čas od času ze sebe udělat legraci.
Když se vrátíme opět k divadlu, tak na které představení nikdy nezapomenete?
Bylo jich opravdu hodně. Mahulena, Anička ze Stříbrného větru, Roxana v Cyranovi, Markýza de Merteuil v Nebezpečných známostech, Slečna Ratchedová v Přeletu nad kukaččím hnízdem, všechno, co jsem kdy hrála od Shakespeara….ovšem nejvíce mám v paměti roli Sisi, kterou napsal Viliam Klimáček. Ještě nedávno jsme ji v Národním divadle moravskoslezském hráli. Byl to činoherní opus, náročný, ale mému srdci velmi blízký.
Jakou máte vizi do budoucna?
Jednoduchou. Žít radostně, svobodně, ve zdraví a v lásce.
Ondřej Spýťa Syrový
