Herečka Simona Prasková: Při životě mě drží cvičení, a to i v období pandemie!

Náš nový rozhovor s herečkou Simonou Praskovou, a to na téma současné společenské karantény.

Simonko, jak trávíte čas v karanténě?

Střídavě – doma, kousek za Prahou nebo na chalupě na ŠUMAVĚ, kousek od Lipna. Výhodou je, že v obou případech se jedná o rodinné domy s poměrně velkou zahradou, takže máme tady své soukromí a můžeme se věnovat svým aktivitám, jako je práce na zahradě, okolo domu či cvičení s dcerou Natálkou. Ta má cvičení z moderní gymnastiky, já střídám yogu a posilování.

Mají pro Vás jako pro herečku současná opatření velký ekonomický dopad?

Samozřejmě, přišla jsem o veškerou práci – jak na divadle, tak o dva hrané filmy. Jeden se nezačal vůbec točit a druhý byl pozastaven. A samozřejmě se taky stopnuly všechny hlasové práce v České televizi a pár soukromých žáků mě teď taky nemůže navštěvovat.

Vaše sociální sítě jsou plné již zmíněných domácích cvičení… 

Já jsem se doposud vždy věnovala nějakému pohybu, který mě naplňoval a bavil. Jako dítě jsem chodila na  “lidušku” do baletu. V dětském studiu tehdejšího Divadla na Provázku jsme měli nevšední pohybovou průpravu, na JAMU pak různé pohybové disciplíny. Základy moderních i klasických tanců, step, šerm, akrobacii, ta mě bavila úplně nejvíc. Pamatuju si, že jsme metali salta, nejdříve nás přidržovali v provazech a na předváděčky jsme jeli salta už bez záchrany, stejně tak tomu bylo u přemetů. To byl adrenalin, jak ráda bych si tohle někdy zopakovala!!! Když jsem přišla ve 24 letech do Prahy, tak to byl aerobic, kalanetika, pilates. V současné době je to yoga a “number one”, pak fitness pod vedením vynikajícího a velice důsledného kondičního trenéra, běžeckého atleta Iana Adensama. Jsme teď navíc spojeni i pupeční šňůrou velmi zajímavého dlouhodobého projektu.

V čem všem Vám taková cvičení mohou pomoci?

V současném nouzovém stavu je to balzám pro duši i tělo, ale nejen teď. V nouzovém stavu jsme odkázáni na existenci jen mezi těmi nejbližšími. Po určité době zjistíte, že je to dost náročné a nastává taková “ponorka”. Musíte se zuby nehty držet psychicky i fyzicky nad vodou, už tak máte omezenou svobodu rouškami a vůbec nemožností volné existence. Nastává absence práce, chybí vám kamarádi a přátelé… To je ta fáze, kdy je na čase začít být aktivní a stanovit si pevné cíle. Život je pohyb, jak říká můj trenér Ian a naprosto s ním souhlasím! Takže hodně cvičím, posiluju a protahuju tělo pod jeho vedením, trénujeme celkovou stabilitu těla. Jsme spolu vázáni i tím dlouhodobým projektem, o kterém zatím nesmím nic prozradit, snad jen to, že jde konkrétně o práci před kamerou spojenou s fyzickou existencí člověka. Teď, když je situace taková jaká je, pokračujeme v trénincích on line, posílá mi videa s jeho cviky, já je odcvičím a pošlu mu je ke kontrole zpátky..A tak to praktikujeme, dá se říct, denně. Velmi si jeho pomoci a zpětné vazby vážím, nevýslovně mi to pomáhá srovnat se se současnou situací, udržet si nejen fyzickou, ale i psychickou kondici a pozitivní energii. Právě tím Ianovým aktivním přístupem a až neuvěřitelným temperamentem pravého sportovce, mě to posunuje neustále vpřed. Takže nemám čas přemýšlet, jestli onemocním či ne. Brzo snad zase začneme trénovat “live”, takže mě tohle drží opravdu v pozitivní kondici a celkově při životě. Prostě vím, že tu káru spolu musíme dotáhnout až na vrchol.

Také jste hrdou propagátorkou jógy…

Ano, na yogu nedám dopustit. Chodím na hodiny yogy v místě bydliště 2x týdně skupinově, takže tím pádem máme teď utrum a mě nezbývá, než si hodiny tak nějak ordinovat sama. Nicméně už se moc těším na společné hodiny fit yogy s Naďou Harenčákovou, kterou teď velmi postrádám, včetně jejího pozitivního vlivu na nás všechny.

V současné pandemii je většina lidí závislých na sociálních sítích, vnímáte je jako dobrý zdroj informací?

Tak jak jsem dříve na sociální sítě brblala, tak teď jsem ráda, že na nich jsem. Točíme s dcerou Natalkou videa na FCB a Youtube, týkající se cvičení, dietního vaření a pečení a točíme i live pořady. Ke čtení pohádek jsem se zatím nedostala, ale je pravda, v jednom živém vysílání jsem přečetla zajímavou báseň, co mi poslal jeden nesmělý básník na messengera a tímto bych možná ráda vyzvala poety, aby mi poslali právě prostřednctvím sociálních sítí své básně. Přijde mi zajímavé přednést báseń od současného a třeba i neznámého autora, pokud má báseň “tělo i duši”, než od notoricky známých básníků. A ocení to i diváci, posluchači.

 

Myslíte, že tato doba je dobrá pro zlepšení mezilidských vztahů?

Tato doba je spíše dobrou čistkou mezilidských vztahů. Poznáte, na kom vám doopravdy záleží, nebo naopak komu záleží či nezáleží na vás. Poznáte, jak existujete vy s těmi nejbližšími, poznáte kdo vám opravdu chybí a koho si v tom dalším životě necháte. Můžete poznávat i sam sebe, můžete meditovat, můžete si víc uvědomit smysl svého života a jestli je správné, to co děláte, nebo jste doposud dělali a jak teď žijete. A taky můžete dělat činnosti, na keré vám v tom běžném chodu nezbývá čas, to je u mě např. úklid. Ne, že bych se v tom vyžívala, spíš naopak, ale protože bytostně nepořádek nesnáším, můžu se úklidu teď věnovat, a dokonce to dobře koresponduje i s jarem, zbavit se starých věcí a pořídit si nové.

Také nyní musíte být matkou na “dvojnásobný úvazek” a suplovat u dcery i roli učitelky. Jak to zvládáte?

Ano, musím říct, že to není nic jednoduchého, teď si teprve uvědomuju jak důležití jsou učitelé. Učíme se s Natálkou jak to jde, ale někdy už to ani samy nevíme a zrácíme trpělivost a navíc je velmi obtížné udržet koncentraci a zájem dítětě o učení. Zatím to tak nějak zvládáme s útěchou, že to není natrvalo.

Brzy budete mít narozeniny, jak je budete trávit?

Ano, to je výstižná otázka. Protože mám narozeniny ke konci dubna, tak slavit můžu pouze v kruhu rodinném. A letos, i když nejsou kulaté (díky bohu), jsem se rozhodla, že je budu pořádně slavit i s kamarády a kolegy jak vše poleví, a to někde v pěkné letní restauraci při sklence vína, nejlíp někde na zahrádce v Praze s výhledem na Vltavu. Taková,v současnosti až romantická, představa. Tohle mi tak moc chybí, že se mi o tom i ve snech zdá. Ale musím být optimista a věřím, že ta doba přijít musí. A to i tehdy, když corona bude třeba ještě mezi námi. Nemůžeme čekat donekonečna, musíme si své sebevědomí posílit, věřit sami sobě, být silní v kramflecích. To není nic proti tomu být důslední, co se hygieny týče, ale především musíme taky žít a existovat!!! Zachovat si zdravý rozum. Protože ta nejhorší smrt, je smrt z vyděšení. A my přece chceme žít.

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře