Hudebník Zdeněk Sýkora: Muzika se začíná ubírat úplně jiným směrem!
Zdeněk Sýkora se hudbě věnuje od svého dětství. Má mnohaleté zkušenosti ze zahraničí, kde například spolupracoval s Chrisem Normanem či Blazem Bayleym. V současné době pracuje jako hudební pedagog a pravidelně koncertuje s Inou Urbanovou či Dávidem Mattiolim.
Jak a kdy jste se dostal k hudbě?
O muziku jsem měl zájem od pěti let a v pěti a půl letech dostal první bicí soupravu, protože jsem doma mlátil o všechno, co šlo. (směje se) V deváté třídě na základní škole jsem začal profesně hrát, ale vše jsem se naučil sám, takový samouk. Prvním hudebním uskupením byla skupina Cardinál, nicméně jsem musel mít od „soudruha“ ředitele základní školy povolení, že s nimi mohu hrát po nocích a za úplatu. Takže takhle to všechno začalo.
Velmi zajímavé jsou Vaše zkušenosti ze zahraničí. Jaké ve Vás zanechaly vzpomínky?
Dlouhou dobu jsem měl s kapelou angažmá ve Španělsku a dostal se tam právě k těm osobnostem světové hudby. Oslovil mě tam zpěvák skupiny Smokie Chris Norman, zda bych s ním odehrál nějakou hudební šňůru, protože ta naše hudební produkce se mu líbila. Mezi osobnosti patřil Blaze Bayley, se kterým jsme například dělal rockové tábory „RockCamp“ a na to se navázala spolupráce s dalšími a dalšími lidmi.
A měl jste nějaký vzor nebo se od někoho inspiroval?
Určitě Buddy Rich, John Bonham a Ringo Star.
Jak hodnotíte vývoj české hudební scény?
Asi si poštvu proti sobě všechny, ale myslím, že hudba se ubírá úplně jiným směrem. Nejen v Čechách, ale i ve světě. Dneska prakticky jsou tu styly jako techno, house či electronic music, kde se živí bubeníci moc neuplatní. Celkově ten styl, který hraju – hard rock, metal či příležitostně pop, tak tu do 80. roku bylo všechno, a pak už nic. A říkají to i světoví hudebníci.
Nyní uplatňujete své zkušenosti jako hudební pedagog. Jak jste se dostal k tomuto?
Když jsem skončil kariéru v zahraničí, tak jsem přemýšlel, jak uplatnit své zkušenosti a toto se ukázalo jako nejlepší řešení. Je to už čtrnáct let a ze začátku to bylo docela krušné, jelikož jsem měl jen pět žáků a musel se ohánět. Ale nyní už dělám soukromé hudební kurzy v Kulturním centru Labuť v Říčanech a mám spoustu skvělých žáků, kteří studují na konzervatořích po České republice i v zahraničí.
A jak hodnotíte své žáky?
Většinou všechno jsou to lidi, kteří hrát umí a hrajou srdcem. Takže velmi pozitivně.
Jaký je podle Vás recept na uplatnění v hudebním průmyslu?
Jak říkám svým žákům: „Jestliže absolvujete hudební školu, tak máte možnost nastoupit učit na základní uměleckou školu či konzervatoř. Druhou možností je chytnout kapelu, která frčí a je žádaná, aby měla obživu. Pak je třetí možnost, a to je můj případ, sbalit si kufry a jít do světa.
Také spolupracujete s rockovou legendou Inou Urbanovou a děláte Smokie revival band…
Před sedmnácti lety jsem dostal nabídku od Mirka Čecha z Cool bandu, zda bych s nimi nechtěl dělat Smokie revival. Slovo dalo slovo a nastoupil jsem tam jako bubeník a do toho se přidala skupina Ina Hany Bany. Tam dodnes Ina figuruje jako frontmanka a snažíme se to soustředit hlavně na ní a na vlastní repertoár, ale do toho hrajeme i ty Smokie. Je to devadesátiminutové show se vším všudy a jedno z nejlepších revivalů vůbec. Také hraju se skupinou Ruce Nohy z Benešova, kde je to postaveno na coverech ze 70. let, ale je tam i vlastní bluesová tvorba.
Dále se k Vám pojí hudební zpěvák Dávide Mattioli…
Jednoho dne jsem dostal nabídku na záskok u Dávideho a den před tím mi poslali playlist. Nebyl čas to vyzkoušet, tak jsem si to jen poslechl. Nicméně se všechno povedlo a od té doby s Dávidem intenzivně spolupracuji. V prosinci nás čeká koncert s Drupim.
Ondřej Spýťa Syrový
