Husitský farář Tomáš Novák: Velikonoce jsou poselstvím o věrnosti dobru a statečnosti, která se nezalekne ani smrti.
Blíží se období Velikonoc, a proto naše redakce oslovila o tématický rozhovor faráře a vedoucího oddělení duchovní péče naukového odboru Církve československé husitské Mgr. Tomáše Nováka, Th.D.
Co se Vám vybaví, když se řeknou Velikonoce?
Vybaví se mi moje matka, která v době mého dětství a dospívání sloužila jako farářka Církve československé husitské v Plzni – Doubravce, vybaví se mi její liturgický zpěv, každotýdenní připomínání Ježíšovy smrti, zabití pravého lidství a božství, které lidé neunesou, nesnesou mezi sebou. Křesťané slaví malé Velikonoce – každou neděli, takže Velikonoce samotné byla pro mne taková hodně veliká neděle.
Jaké je podle Vás zásadní poselství Velikonoc?
Myslím, že to, co je podstatou, je v teologii třeba vyjádřit pokaždé znovu. Nemám na nic stálou definici. Navíc rozmanité proudy v křesťanství, které kladou různé důrazy, by odpovídaly různě. Za mne teď a tady: Je to poselství o věrnosti dobru, pravdě a kráse, o nutné statečnosti v boji za tyto ideály, o statečnosti, která se nezalekne, neustoupí smrti ani jiným úskalím jakým je třeba touha po moci a povýšenosti. Je to oslava Boha jako toho, který je nejen spravedlivý, ale také nepochopitelně milosrdný. Jeho prohra, která se ukáže být vítězstvím, je i potvrzením toho co učil. Neměli bychom Krista tedy jen oslavovat, ale učit se od něj, kam nás směřuje svými někdy zřetelnými a někdy tajuplnými výroky.
Jsou Velikonoce z duchovního pohledu důležitějším svátkem než Vánoce?
Jako dítě jsem si více oblíbil Vánoce, to byl pro mne moment prožívání posvátného. Vánoce jsem si spojoval s radostnou zvěstí příchodu svaté posily, svaté lásky mezi nás prosté lidi. Velikonoce se mi dlouho spojovaly spíše se smutnou událostí vraždy, popravy nevinného člověka, který nikdy nikomu neublížil, naopak pomáhal, léčil, uzdravoval, zastával se utlačených, zavrhovaných. Teprve později jsem začal vnímat, že i ty Velikonoce jsou svátkem především Vzkříšení, nejen smutnou připomínkou tragické nespravedlnosti. Je to radostný svátek v době, kdy se příroda probouzí z mrtvolného spánku. Je to radostný svátek vysvobození z otroctví, nejen toho egyptského.
Proč jsou u veřejnosti oproti Vánocům v pozadí?
Asi jsou Velikonoce komerčně hůře využitelné. Vánoce mají kouzlo světla ve tmě, mají v sobě to, čemu říkáme romantika. Velikonoce nás drsněji konfrontují s tragikou, s vážností, s těžkostí života. Vánoce mají sladký motiv – narození miminka, Velikonoce nás konfrontují s pomíjivostí, se smrtelností. Lidé nemají zas tak moc rádi vážná témata, rádi před nimi utíkají.
Židé v tento čas slaví svátek Pesach. Jsou nějaké souvislosti s židovskou kulturou, které oslavu Velikonoc s křesťanskou tradicí spojují?
Naše Velikonoce navazují na pohanské i Židovské velikonoce. My křesťané se identifikujeme s dějinami lidu Izraele, prožíváme vysvobození z Egypta i jako naše vysvobození. Myslím, že každý má právo se nechat strhnout příběhy, které Izrael či kdokoli jiný budoucím generacím zachoval, spojovat je pouze s pokrevním a nikoli ideovým spojenectvím, mi přijde povrchní a rasistické.
Jak probíhá Vaše příprava na velikonoční svátky?
Moje příprava na velikonoční svátky byla donedávna spojena se společnou liturgickou malbou, kterou jsem vedl, když jsem bydlel a pracoval v Nizozemsku. Se skupinou dobrovolníků jsme malovali zhruba sedm velkých obrazů, pro každou neděli postního období jeden, který byl při bohoslužbě prezentován. Sedmý byl pak určen pro Boží hod velikonoční – den Vzkříšení. Tradice vyvěšování obrazů do kostela v tuto dobu navazovala na zajímavou středověkou tradici postních (‚hladových‘) pláten (velum quadragesimale).
Dodržujete nějaké pohanské zvyky?
Pohanské zvyky? Rád bych maloval kraslice, nejraději netradičně, pojmout to nějak po svém. Ale k tomu se letos opravdu nedostanu. Každý rok rád peču velikonoční nádivku (velikonoční hlavičku) s popencem a kopřivami, ještě že jste mi to připomněl, nějak bych letos v tom pracovním frmolu na to asi zapomněl.
Co byste popřál našim čtenářům k Velikonocům?
Čtenářům přeji jaro v duši, znovuobnovování chuti do života, troufalost začít znovu, sílu zkusit myslet a žít jinak. Odvahu pohřbít to staré, to co nebylo dobré. Přeji jim vyjití do svobody a nezávislosti, které možná není lehké, ale vede nás k tomu být více sami sebou. Tento náš současný, nedobrovolný půst, který nyní zažíváme, ať nás převede dál, a pochopíme, že utrpení není jen zlé, že nás posouvá, že tvoří nové šance.
Ondřej Spýťa Syrový
