Hynek Tomm: Pořád musíme žít naplno a snažit se plnit své sny.
Rozhovor se zpěvákem Hynkem Tommem
Jak a kdy jste se dostal ke zpěvu?
Už ve školce jsem zpíval sólově. Ve třetí třídě základní školy jsem dostal po koncertu u nás v Kulturním domě v Chebu nabídku, abych začal navštěvovat lidovou školu umění. Učila mě profesorka Jana Žofáková a dojížděl jsem k ní do Aše. Mimochodem učila i Petra Sepéšiho od Ivety Bartošové. Později jsem se dostal na konzervatoř, obor operní zpěv, a vystudoval u prof. Lilky Ročákové, známou s jejím hitem Bylo léto, horké léto.
Máte nějaký vzor?
Nemůžu říct, že mám v současné době někoho za vzor. Mám za sebou přes 1500 vystoupení a koncertů a snažím se zpívat, jak nejlíp to umím. Zpívání pak vychází víc z vnitřku, či-li žádný vzor, ale jako dítě jsem miloval Evu Pilarovou a jezdil za ní všude, kam to šlo. Eva mě začala poznávat a já si dovolil ji také zazpívat. Řeknu jak to bylo. Jako obvykle jsem po koncertu přišel na autogramiádu, tentokrát ovšem se svou vlastní nahrávkou a s cílem ji Evě přehrát na kazeťáku. „Paní Pilarová,“ oslovil jsem ji a pokračoval, „potřebuji od vás poradit…“ a pustil jsem jí mnou nazpívanou píseň. Poté zazpíval kousek živě. Eva mě pochválila a řekla, že mám velký talent, což mě hodně povzbudilo. Takže jsem se osmělil k ještě drzejší otázce: „Nepřijela byste si se mnou zazpívat?“ Eva se usmála, na kus papíru mi napsala svou adresu a se slovy: „Napiš mi a uvidíme,“ se rozloučila. Věřte, nebo ne, skutečně přijela! A nezazpívali jsme si společně jen v Chebu, ale později i v dalších městech naší republiky. Nikdy nezapomenu třeba na den, kdy mě Eva vyzvala, jestli bych jí nezazpíval v kostele v České Kamenici, při příležitosti její oslavy s Janem Kolomazníkem – 20let společného manželství. Byla to pro mne velká čest! Stali jsme se nejenom kolegové, ale i přátelé a jsem moc rád za vše, co jsme spolu kdy prožili.
Vstoupil jste ve známost také tím, že jste nazpíval ústřední píseň k filmu Kameňák 3.
Se Zdeňkem Troškou jsme se seznámili na natáčení benefice k narozeninám Stelly Zázvorkové. Zdeněk mě tam slyšel zpívat a navrhl, že mě obsadí do Kameňáku 2, jenže k tomu pak nedošlo. Odjel jsem totiž na 3 měsíce zpívat na loď. Ale chtěla tomu náhoda. Další rok jsem Zdeňka potkal na Václaváku a hned jsem na něj spustil: „Ty jsi na mě s tou rolí zapomněl, viď?“ On se pousmál a přiznal, že ano. Pak se ale zamyslel a povídá: „Víš co, Hynku, mám tam asi deset Romů, kteří v tom filmu hrají stěžejní úlohu. Co si takhle zahrát s nimi?“ Byl jsem v rozpacích. Jak panu režisérovi šetrně, leč razantně sdělit, že mi ani tak moc nejde o hereckou, jako spíš o pěveckou roli. A tak jsem podotkl, že si tu roli dokážu představit jen tehdy, budu-li mít ve filmu písničku a v ruce kytaru, aby bylo na první pohled patrné, že opravdu zpívám. Tomu se Zdeněk zasmál a prohodil: „Proč ne, to není zas tak špatnej nápad! Nějak to uděláme, ozvu se ti.“
Miloš Krkoška složil melodii. Já ji ve studiu zabroukal, jen tak, beze slov, jen na vokály, akorát na jednom místě jsem zazpíval “Amóre”, protože mi to tam tak nějak sedělo. Bohužel jsem tenkrát vůbec netušil, že to mé “Amóre” se romsky vyslovuje jako ”Avmore”. “Amóre” je totiž italsky. Později mi přinesli foneticky napsaný text v romštině, to jsem nazpíval a čekal, co na to Zdeněk. No, líbila se mu natolik, že navrhl, abych ji ještě nazpíval česky v duetu
s Yvettou Blanarovičovou pod titulky k filmu. To mě vážně moc potěšilo. A nikomu ani nevadilo to mé “Amóre”, které v italštině nazpívané melodie ve vokálech ponechali. Já to pak opravil až po 10 letech na své nové CD Srdcové záležitosti.
Vystupujete s mnoha českými herečkami – Uršulou Klukovou, Valerií Zawadskou, Miriam Kantorkovou ad. Na co se diváci mohou těšit?
V těchto pořadech mě diváci uslyší převážně s písněmi z vlastního repertoáru. Pořad je prokládaný vyprávěním se zmíněnou paní herečkou a pak překvapení pro diváky, ale jestli dovolíte , nechám si jej pro sebe, protože překvapení se neříkají. Jinak v tomto roce mě čeká ještě řada koncertů a v nejbližší době především adventní. Rád bych Vás pozval do divadla Rokoko, kde vystupuji 26.11. nebo nejraději 15.12. na koncert Vánoční pohlazení v Divadle Karla Hackera, kde si uvedu hosta Naďu Válovou, zpěvačku s texty od M.Horáčka. Také můžete přijít 17.12. do Divadla Radka Brzobohatého. Kromě toho chystám velký koncert v divadle Hybernia, opět s orchestrem Petra Soviče , v podobném duchu jako jsem měl v Divadle ABC v říjnu tohoto roku. Pracuji zároveň na svém novém CD a s orchestrem na projektu s názvem Canta Italiano.
Foto: Jan Buriánek
Jak hodnotíte vývoj české hudební scény?
Nehodnotím, asi je to tak – jak má to být. Myslím, že v zásadě je to stejné jako kdysi. V každé době se nějakému stylu víc nadržuje a víc se propaguje. Dnes slyšíme ve větší míře písničkáře a podobné styly, které dřív moc slyšet nebylo, i když vlastně pro mě to zní všechno stejně – Klus, Slza, M. Ztracený atd. Víte, osobně je mi občas líto, že se vytratilo více kvalitního zpívání. Zdá se mi, že v poslední době už je více zas slyšet swing, což je dobře, ale bohužel kantiléna se pomalu už vytratila.
Máte nějakou vizi, co byste chtěl ještě realizovat?
Ano, mám sny a přání, za kterými si jdu celý život. Pořád se musí něco dít, pořád musíme žít naplno a snažit se plnit plnit své sny.
Ondřej Spýťa Syrový
