Jak se české hudební legendy dostaly ke své profesi?
Karel Kahovec
„Asi když mě porodila máma! Zpěv se sice dá hodně naučit, stejně jako pracovat s technikou, ale hlavní věcí je dar od boha. Když ho máte, je pro vás zpívat strašně jednoduché, všechno vám jde rychleji.“
—
Richard Tesařík
„Už jako malý dítě. Zpíval jsem odmalička. Od první do třetí mě vodili ze třídy do třídy. Pak jsem přišel na to, že je to vykořisťování a zlobil jsem. (směje se) Potom jsme zpívali s bráchou asi od puberty.“
—
Jana Uriel Kratochvílová
„Moje milá maminka tvrdila vždy, že jsem jí zpívala už i v bříšku, před narozením! Totiž, maminka neustále sama zpívala, protože naše babička vždy prý tvrdila, že když se zpívá ještě nenarozeným v bříšku, tak že se prý narodí „pohádkové děti a víly!“…takže já tu inspiraci ke zpíváni asi pochytila od mé zlaté maminky už před svým narozením! Poté prý, když jsem se narodila, tak jsem nebrečela, jak se očekává od ostatních novorozeňat, ale smála jsem se a vydávala prý velice energetické zvuky, které se mohly nějak podobat „mimozemskému zpěvu“ či „ET proslovu“! Poté už jsem nikdy zpívat nepřestala! A dodnes miluji si zpívat třeba jen tak pro sebe, v lese či ve sprše, nebo pro rodinku či přátele kolem, většinou spontánní improvizace! Též na každoročních „putovních dětských prázdninových táborech“ jsem vydatně a neustále všem zpívala a asi ve 4.třídě k tomu přidala i hraní na kytaru, která byla nádherným dárkem od brášky Pepy (filmového kaskadéra a super jezdce na koních,bohužel, odešel nám tragicky ze světa tento rok,“vyskočil na svém Šemíkovi až do nebe“ a moc nám chybí). V době školy základní jsem hrála též pilně na housle! Chtěli ze mne v hudební škole v Praze mít virtuóza! Vystupovala jsem coby sólově na housle s orchestrem i v Maďarsku a jinde (na repertoáru měla hlavně Vivaldiho!). Jinak jsem samozřejmě chodila do různých pěveckých sborů, do pražského slavného Hlaholu a jiných, včetně slavného Kulinského. Ve 13-14 letech jsem s kámoškou založila svoji první „beatovou“ kapelu a hrály jsme ve škole i mimo ní. Skládala jsem si vlastní písničky už v 10 letech a stále pokračuji! Zpěv je pro mne stejně nutný jako dýchání! Dokonce ho používám i při healing/léčení a hojení sebe i druhých (tzv. „intuitive toning“). I. sólové vystoupení v TV bylo s písní „Adios“ (text Pavel Vrba) v 17 letech v Polní Poště. Pamatuji, jak to maminka v kuchyni, při pečení svatebních moravských koláčků se mnou nacvičovala a korepetitovala. První „opravdový koncert“ na divadelním jevišti byl s pražskou skupinou Trubadúři. Pamatuji si, že jsem měla tak moc krátké minišaty, že jsem z toho na pódiu byla nervózní a přehnaně jsem tancovala, abych od nich „odtáhla pozornost“ (smích).“
—
Viktor Sodoma
„Hodně brzy, protože jsem v podstatě z muzikantské rodiny. Moji rodiče zpívali swing a později byl můj otec první rock and rollový zpěvák v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Na silvestra v roce 1955 zazpíval první rock´n´roll „Rock Around the Clock“ s českým textem Jiřího Suchého v klubu Reduta, v Praze. Tam zpívala i maminka. Klub Reduta byl závodní podnik propagační tvorby, kde můj otec pracoval jako propagační výtvarník. Tam jsem slyšel poprvé rock´n´roll a od té doby to u nás hrálo pořád.“
—
Vlasta Kahovcová
„Od útlého mládí, protože naše rodina je celá muzikantská. Maminka i táta zpívali, máma hrála na harmoniku, táta na housle a trumpetu. Měli jsme tenkrát chatu na osadě Kondor u Jílového uprostřed lesa. Nebyla tam elektřina, televize, ani rádio. Takže jsme denně dělali táboráky a s bráchou zpívali. Později se u nás doma dělaly večírky. Sešla se moje maminka, teta a její brácha a zpívaly se trampské písničky. Sbor mám v krvi.“
—
Karel Bláha
„Můj tatínek byl lékař, na nosním-ušním-krčním a hodně se věnoval zpěvákům, hlavně operním sólistům, od pana Hakena přes pana Žídka. Sám rád zpíval, a tak k nám domů chodily i tyto osobnosti. Já seděl pod piánem a poslouchal. A tak u mě vznikla láska ke zpívání.“
—
Milena Soukupová
„Od deseti let jsem hrála ochotnické divadlo, chodila jsem do sboru, věnovala se atletice a plavání. Byla jsem strašně akční dítě. Ze sboru jsem pak odešla, protože jsem začala jezdit aktivně na koni. Pak dlouho žádné zpívání nebylo. Až když mi bylo dvacet.“
—
Jana Yngland Hrušková
„Zpívala jsem už v mateřské školce na vánočních besídkách. Zpěv mě provází celý život. Naši taky zpívali, tak to prostě bylo samozřejmé.“
—
Ondřej Spýťa Syrový
